Sebepoznávání

Proč holky milují parchanty?

29. srpna 2013 v 8:30 | Myší královna
Několikrát jsem se tu zmínila o fenoménu "Přiznání" a možná na něj ani není třeba výrazně upozorňovat. Určitě je tu hodně nás, kteří odebíráme přiznání své školy, svého města, holek, kluků, děvek, z pařby a kdo ví čeho. Občas je to prdel, občas je to spíš k pláči. A dnes se chci zabývat přiznáními, které jsou spíš ta na upálení se.

"Jsem strašně dokonalý, krásný, bohatý, obětavý, sexuálně zdatný a žádná holka mě nechce. Proč?"

Seznam mladické nerozvážnosti 1-10

21. srpna 2013 v 22:58 | Myší královna
Určitě znáte blog "1000 věcí co mě serou". Články na tomto blogu jsou úderné, trefné, vtipné a nápadité. Nedávno mě zaujal post s názvem "ŽE MI JE TŘICET". Cituji:

"Sere mě, že jsem toho spoustu nestihl a možná nebude prostor to změnit. Sere mě, že jsem nebyl na Erasmu. Že jsem si nikdy nenechal na hlavě udělat číro nebo neslyšel naživo Soundgarden. Že jsem nezkusil kokain, a teď už se do experimentování nehrnu. Že jsem se s žádnou holkou nevyspal na jednu noc, a přitom ji nikdy předtím ani potom neviděl. Že šedivím a plešatím a nepřijde mi to tak roztomilý, abych o tom napsal hejt. Že jsem se nenaučil hrát na kytaru a že jsem neoprášil nemčinu, aby těch devět let školní výuky nebylo definitivně spláchnutejch do hajzlu. Sere mě, že se furt cejtim jak mladej zobák, ale mládí oficiálně skončilo."

A já se nad tím zamyslela. Jaký život žiju? Stojím na přesné hranici mezi poctiváčkem a flákačem. Horko těžko dotahám vysokou školu a pak co? Umřu jako pokladní v supermarketu, aniž bych si splnila jakýkoli sen? Řekla jsem si: no to teda ne. V žádném případě. Ve třiceti budu mít věk na to, abych se už usadila a měla děti. Jenže co když mi to nestačí? Pořád se bojím něco dělat. Nikdy jsem nebyla promiskuitní a mrzí mě, když čtu "přiznání holek" typu "nejsem kurva, prostě si užívám, jsem mladá a život je krátký", protože sex pro mě není rozhodně zábavná činnost, natož koníček a nemá cenu jej provozovat s někým cizím a divným. Stejně tak chlast. Chlast je oživení na nudný večírek, určitě ale ne podstata večírku nebo životního stylu. A o fetu ani nemluvím.

Pak jsem koukala na "Jak jsem poznal vaši matku" a díl, kde Barney plní Murtoův seznam (věcí, které se po třicítce nemají dělat) a Ted plnil Barneyho seznam věcí, na které "nejsi nikdy dost starý". A řekla jsem si, že bych si měla napsat podobný seznam. Seznam věcí, na které nemám koule, na které jsem líná, posraná a které po třicítce nepřichází v úvahu. A jestli chcete: s dětma to určitě nejde.

Přináším vám tedy svůj osobní seznam věcí, které po třicítce nepřicházejí v úvahu a musíte je udělat, dokud jste fakani bez závazků. Potažmo pokud jste dospělí, ve vztahu, se závazky, ale pořád jste na to dostatečně ušatí. Seznam mám zatím 21 položek a chci to dotáhnout alespoň po symbolickou třicítku. Pro dnešek vám představím první desítku.


PRVNÍCH DESET VĚCÍ, KTERÉ MUSÍM/MUSÍTE DO TŘICETI STIHNOUT:


1. DOKONČIT VŠ - Nejistá věc, ale je to sakra moje povinnost, když už tam dělám, do 26-ti let dostávám SD a můžu studovat zadarmo! A podle mě by měl studovat každý, kdo na to má prostředky a možnost. Vždyť takhle můžeme zapracovat i na národu jako celku. Budeme hustý vzdělaný národ, a i kdybyste stavěli mrakodrapy, můžete si na lešení povídat o dějinách umění, ne?
Proč bych to nemohla udělat po třicítce? Platila bych za to a asi bych ani neměla čas.
Proč bych to nemohla udělat jako matka? Protože bych neměla čas na děti a musela bych je zanedbávat. Drobet času, který je chci učit milovat přírodu, stavět si sebevědomí a chápat lidi, bych musela věnovat škole.

2. ZÚČASTNIT SE TRAPNÉ KOMERČNÍ REALITY SHOW - Jediný důvod, co mě drží, je reakce okolí. A já se na ni hodlám vykašlat. Jít do VyVolených nebo Superstar, i za cenu toho, že se ztrapním - budu na to mít zkrátka věk.
Proč bych to nemohla udělat po třicítce? Protože by si lidi říkali: "Copak není dost stará na takové věci?"
Proč bych to nemohla udělat jako matka? Protože musím živit rodinu a nebudu mít možnost se na tři měsíce vypařit. A to nemluvím o ostudě, kterou bych tam udělala sprchováním nahá (sprchovat se v plavkách je KRAVINA) nebo svými hysterickými výlevy.

3. ZHULIT SE - Nikdy jsem to neudělala a nebudu mít příležitost! A ač je to nelegální - jednou možná bude, takže se to nebojím napsat - mám dojem, že oproti vrstevníků v pojídání baget zanedbávám.
Proč bych to nemohla udělat po třicítce? Možná bych mohla, ale vypadala bych jako obstarožní toxikoman.
Proč bych to nemohla udělat jako matka? ...Na to snad nemusím odpovídat.

4. ŽÍT ALESPOŇ ROK V ZAHRANIČÍ - A možná víc. Založila jsem si spořící konto a veškeré peníze, které mám (ač jich moc není) navíc, si tam posílám. A po výšce za odměnu odjedu za moře. Nevím, jestli to zvládnu naspořit. Moje vyvolené místo je Kanada a jednosměrná letenka stojí 30.000,- Kč. Navíc musíš mít alespoň 50.000,- KČ na účtě, abys dostal/a pracovní vízum. Mám co dělat. Asi nebudu jíst.
Proč bych to nemohla udělat po třicítce? Vlastně stejný argument, jako ostatní. Nebude na to čas, peníze budu házet do bydlení, budování domova pro usazení se, podnikání, apod. Na cestu za moře nebude.
Proč bych to nemohla udělat jako matka? Podle mě je sobecké a nezodpovědné tahat děti jen kvůli svým rozmarům do zahraničí. Pokud bych byla kapacita ve svém oboru a byla bych si jistá, že tam zůstanu dlouho, Kanada by dětem prospěla. Ale na pouhý pokus usazení se v zahraničí by mi dětí bylo líto. A to nemluvím o tom, že můj současný přítel by určitě nejel, pokud bychom spolu zůstali.

5. JET NA ERASMUS - Tahle položka je jen v závorkách, nejsem si jistá, zda se o to budu pokoušet.

6. VYDAT KNIHU - Mám spoustu skvělých nápadů, ale nejsem schopná je realizovat. Sním o tom od patnácti a pět let se flákám. Kniha se prostě vydat musí, i kdybych ji měla psát místo spaní.
Proč bych to nemohla udělat po třicítce? Protože je to prostě POZDĚ, já chci psát teď. A kdo ví, jestli do té doby nespáchám sebevraždu.
Proč bych to nemohla udělat jako matka? Nebude čas.

7. NAPSAT SBÍRKU EROTICKÝCH BÁSNÍ - Psaní erotických básní je záležitost, pod jehož autorstvím si lidé představují mladou, nespoutanou osobnost ve volném vztahu, s přitažlivým, nescvrkávajícím se tělem.
Proč bych to nemohla udělat po třicítce? Jsem hovado, takže by to bylo dehonestující.
Proč bych to nemohla udělat jako matka? Pokud si takovou sbírku přečte dítě autora, chce si představovat svého rodiče jako mladého a krásného anonyma, ne jako osobu, která mu dělá snídani. Sexualita rodičů je pro děti odporná.

8. SKOČIT PADÁKEM - Jednoduše se mi po třicítce nebude chtít a nebudu mít co vyprávět.

9. JET NA SPONTÁNNÍ VÝLET DO VÍDNĚ A VRÁTIT SE DRUHÝ DEN RÁNO, PO PROBDĚLÉ NOCI - Málokterý třicátník - navíc rodič - si může vyrazit jen tak přes noc kalit. Děcko by do hospody nebo báru nepustili a dokážete si představit, co by děcko dělalo po prochozeném dni? A mě bolí nožičky. A bla bla bla. Proč zrovna Vídeň? Jednoduché. Já tam nikdy nebyla. Je to ve státě sousedícím s ČR, a proto je blízko. Dá se tam dojet za pár hodin a mluví se tam naprosto cizinsky!

10. ZÚČASTNIT SE PRAGUE PRIDE - Akce, která se hnusí mnohým gayům a lesbičkám, i když je má podporovat. Ale je to trhlá akce, která se dá omluvit mladickou nerozvážností.


Chcete vědět, jaké jsou další položky v seznamu? ČEKUJTE V DALŠÍCH DNECH MŮJ BLOG!!!

V závěru připojuju jedno naprosto dospěláckou písničku, na kterou jsem včera narazila. Mějte se krásně a dobrou noc. :)
Vaše královna.

Jak dlouho trvá smrt?

12. července 2013 v 20:18 | Myší královna
Smrt člověka - věc rychlá a nepředvídatelná. Věc, která přijde zničeho nic a udeří vás jako blesk. Slovo "smrt" se lepí na patro. V životě se nás smrt mnohokrát dotkne, mnohokrát se nám vysměje do ksichtu a několikrát si bohužel odnese i bytost, kterou milujeme.
Bohužel, moment smrti není pomíjivý. Moment smrti trvá navěky a má své důsledky. Moment smrti není něco, z čeho se člověk oklepe. Moment smrti, ať je klidný či těžký, je něco, co si vryjeme do paměti a ihned upadneme do zapomnění. Smrt je tajemná, věčná, hluboká chvíle ticha.

Když zemřeme, děje se spousta věcí. Někdo se nás zkusí vzkřísit. Někdo pustí zkrvavený nůž na podlahu. Někdo nás zahrabe pod zem a někdo nás rozpráší do větru. Co se ale děje dál? Jak dlouho trvá smrt?

(autentický popis života sirotka)
(apel na ty, co chtějí spáchat sebevraždu, ačkoli mají děti)

Spravedlnost má jméno Jirka

24. dubna 2013 v 14:26 | Myší královna
Není mým záměrem tuto osobu dehonestovat víc, než Exotopedie. Vlastně jsem vůbec původně nechtěla tuto osobu zmiňovat. Ale energický upíring v praxi se prostě jako příklad zmínit musí. Zvlášť pokud má formu exhibicionistického bojovníka za lidská práva...

Noční můra? Usměj se na ni.

23. srpna 2012 v 0:38 | Myší královna
Poslední dobou shledávám věci nemožné, jak se stávají skutečností. Stále víc se ubezpečuji v tom, že autosugesce je mocná čarodějka. Není mocnější čarodějky, než jí. A víte, na co jsem za svůj krátký život přišla? Že nic okolo neexistuje. Hned vysvětlím.

Zbav se sebevražedných sklonů (těžko a pomalu)...

22. února 2012 v 13:02 | Myší královna
...aneb snadno a rychle to nepůjde. (článek řazen k tématu týdne "Co nás ve škole neučili...)

Samozřejmě, chce to drsnou vůli a trošku nadsázky, možná to bude trvat roky (jako mně). Uvádím příklady toho, co mně pomohlo odvrátit sebevražedné sklony. Berme v potaz, že spoustu věcí neovlivníš, jako například když jede vlak a ty si říkáš, jaké by to bylo pod něj skočit, co by ti to udělalo, jestli bys to přežila, co by na to řekla spolužačka, se kterou jedeš apod. Což byl můj případ (už v té lepší fázi, kdy jsem se měla docela ráda).

Nečekejte jednotný návod, ani že když si tenhle článek přečtete, bude všechno v cajku. Tak to prostě nefunguje. Hlavní věc je to, že musíte sami chtít přežít. Nikdo vás k tomu nesmí nutit. A nejsem ani žádný kouč nebo psycholog. Byla jsem fakt v takové fázi, že jsem viděla černobíle, všechno mi bylo jedno a jediné, na co jsem myslela, byla smrt. Ale vždy byl ve mně ten rozumný tik, který vždycky nůž u ruky zastavil. Nebyl to strach, ani pud sebezáchovy, nevím, ale tento "tik" pojmenovat neumím. Snad na to jednou přijdu.

Krok č. 1: NAUČ SE PŘEŽÍVAT BEZ PŘEMÝŠLENÍ

Když už nechceš žít a nemůžeš se (z jakýchkoli důvodů) zabít, nauč se přežívat. Zaveď si do života řád, ráno vstanu, nasnídám se, půjdu do školy, budu poslouchat, co mi učitelé řeknou (respektive oddělám si svou práci). Přijdu domů, něco dělám (jdi se projít, někam si sednout, ale SÁM/SAMA!!!), navečeřím se, jdu spát. Snaž se ze svého života vytlačit jakékoli přemýšlení. Volume tvého vnitřního hlasu ztiš na minimum. Prostě přežívej.
Nepřemýšlení tě za uklidní: už žádné "musíš to" a "musíš tamto", "tohle nesmíš" a "tohle musíš", "to je špatné a tohle správné". Budeš to prostě TY. Chvilku to bude bolet a okolí tě bude mít za podivína, ale tohle je v podstatě jako dlouhá dovolená. Odpočineš si od myšlenek. Pokud se stane, že dostaneš záchvat a rozbrečíš se, nesmíš začít přemýšlet. U záchvatů je nejčastější to, že se na tebe nahrnou špatné myšlenky a začnou se na tebe sypat (stojíš za nic, nikdo tě tu nepotřebuje, jsi jen pytel hoven). S tím souvisí krok č.2.

Krok č.2 NAUČ SE PROŽÍVAT

Takže krok č.1 máme za sebou, tuhle dovolenou si dopřej tak dlouho, jak potřebuješ. Krok 2 by měl následovat až po oné dovolené, ale v případě nutnosti jej můžeš požít. Když už vytlačíš ze své hlavy jakékoli myšlenky, nesnaž se věci pojmenovat. Nepojmenovávej je špatné nebo dobré, fialové, nebo červené. Příjemné nebo nepříjemné. Pokud ucítíš bolest, přijmi ji jako součást života. Pokud se ti něco líbí, prožij ten pocit. Ano, i malá emoce je hodně. Nemusíš mít někdy potřebu přemýšlet, prožívat, tak všechno utlum a nedělej nic. Chceš-li ale rozproudit krev ve tvém Příživníkovi, můžeš prožívat malé věci. Prohlížet si tvar svojí ruky, neříkej si, je hnusná, malá, ozobaná. Neříkej si je kulatá, tlustá nebo hubená. Neříkej si ani "je to ruka". Prostě si představuj, že ji hladíš očima. Když uslyšíš hudbu, zavři oči a ponoř se do ní. Vnímej hlas, který ji zpívá, kytaru, bicí, basu, cokoli, co se ti na ní líbí. Můžeš taky hledat momenty nebo efekty, které tě zaujmou nebo kterých si jinak nevšimneš. Když vidíš obraz, prohlížej si barvy. Nepřirovnávej je k ničemu, nerozpomínej se, z čeho jsou smíchané. Prostě je prožívej.

Krok č.3: PROMLUV SI SE SVÝMI PŘÍŽIVNÍKY

Pojem "Příživník" jsem si teď vymyslela.Smějící se Představ si, že kolem tebe poletujou bytosti (v což já doopravdy věřím, ale ty si to můžeš jen představovat - svoje domněnky nikomu nutit nechci;)). Některé jsou černé, některé jsou bílé, některé černobílé. Nebo kolem tebe nemusí ani poletovat: prostě si představ, jak místnost, ve které jsi sám/sama je plná nějakých lidí, které nevidíš. Někteří mají černá kvádra, brýle a v rukách drží dlouhatánská brčka. Pak si představ bílé zářivé postavy, které chodí kolem. Mají na rameni zdravotnické brašny, v nich mají spoustu náplastí - u boku jim visí dlouhý stříbrný meč.
Vidíš? Tak sleduj.
Občas, když sedíš a hlavou se ti honí myšlenky o smrti, ublížení si, smrti, máš pocit, jako by tě někdo vysával? Ano, jsou to oni. Oni kolem tebe stojí, našeptávají ti špatné věci a čím víc jejich řečím podléháš, tím víc je k sobě připouštíš. Když podléháš, otevíráš jim svoje nitro. Černí pak do tebe zabodnou svoje brčka a vysávají tvoji energii. Když je k sobě pouštíš takovýmito myšlenkami, Bílí nad nimi nemají moc.
Možná znáš lidi, co tvrdí, že nikdy neměli depresi nebo takovéto pohnutky. Jsou to lidi, kolem kterých se hromadí bílí, protože se narodili a byli vychováni s tím, že Černí nad nimi nemají moc. Ty máš ale šanci dát Černým vale. Nasere je každá tvoje sugesce (viz Krok č. 4). Můžeš ji zkoušet, přestože si říkáš, že to není pravda. Neposlouchej svoje myšlenky, protože to nejsou tvoje myšlenky, jsou to myšlenky tvé hlavy, která je ovlivněna Černými. A právě Černí jsou díky tomu příživníci. Dávají ti do hlavy falešné myšlenky, aby mohli čerpat životodárnou sílu, kterou máš v sobě. Tím, že je k sobě pouštíš, si v hlavně necháváš hromadit sebevražedné myšlenky.
Pokud tě přepadne taková nálada, představ si kolem sebe Černé, jak tě vysávají brčkem. Říkej jim, že jsi skvělá osoba, že tě mají všichni rádi, že tě nic netrápí, že je všechno super. Taky jim řekni, že globální oteplování neexistuje, že neexistujou ozonové díry, že v Africe není chudoba a všude na světě je mír. Říkej jim všechno hezké co znáš. Pokud se naučíš zbavovat Černých, máš vybráno. Bílým bude chvilku trvat, než se k tobě osmělí jít, ale když jim dáš najevo, že je máš rád/a a potřebuješ je, brzy k tobě přijdou a budou tě chránit. Všechny rány, které Černí napáchali, zalepí a ty se zahojí. Může to trvat i pár let, ale když to nevzdáš, vyhraješ.

Krok č. 4: AUTOSUGESCE, TA MOCNÁ ZBRAŇ

Snad jsem vysvětlila v kroku 3 autosugesci. Odhánět Černé příživníky (myšlenky) může trvat dost dlouho. Časem už si takové myšlenky zautomatizuješ tak, že si nebudeš potřebovat představovat žádné bytosti. Buď je prostě budeš cítit, a pokud na nadpozemské věci nevěříš, tak budeš vnímat jistou energii. Neexistuje totiž jen dobrá a špatná energie, existuje jich spoustu jiných, které neumíme pojmenovat. Nesnaž se o to. O nic nejde. Prostě žij.
Sugesce je technika, kterou využívají lidé po celém světě. Například reklamy ti sugerují, že potřebuješ nutně ten a onen výrobek. Máma ti sugeruje, že nutně potřebuješ jíst. Táta ti sugeruje, že jsi tlustá/neschopná/ nemožná a měla bys se sebou něco dělat. Spolužáci/kolegové si myslí, že jsi divná a denně ti to předhazují.
Vsugeruj si opak, ale jen pokud nikomu neublížíš - včetně sebe.
Vsugeruj si, že vlastně nepotřebuješ všechno na světě ke štěstí. Že potřebuješ jen základní hodnoty, které máš. Pokud je tu opravdu nějaká hodnota, která ti chybí (dítě, peníze, rodina), vsugeruj si, že je čas a že stačí postupně pracovat. Že nemá cenu se o něco bát, protože všechno má svůj čas. Soustřeď se na jiné věci, které musíš řešit akutně. Je-li ti přáno, přijdou samy, když je nebudeš čekat. Což je pravda.
Vsugeruj si, že to, zda jsi divná/ý, nemožná/ý, ošklivá/ý je jen objektivní pohled. Že neexistuje vzor dokonalosti. Na svém blogu jsem už mockrát psala o pro ana. Tyhle holky si dávají za vzor dokonalosti něco, co mně nebo mým přátelům připadá chorobné a hnusné. Celé roky jsem žila v tom, že jeem hnusná, blbá a trapná. Hodně lidí mi to denně předhazovalo. Najednou mám kluka, kterému se líbím, i když ve špinavém oblečení se zamaštěnými vlasy zametám chodník před domem. To je taky objektivní pohled. Takový prostě život je, ne být dokonalý, ale najít si spřízněnou duši, pro kterou dokonalý/á budeš.

Krok č. 5: NAJDI SI NĚKOHO/NĚCO, PRO CO ŽÍT

Existuje spoustu věcí, pro které můžeš žít. Můžeš si myslet, že je všechno nahovno, nahraješ o tom song a někdo ti řekne: Ale to je super písnička! Geniální text! nebo Úžasně zpíváš! Bravo! Chci být jako ty!
A ty si uvědomíš, že jsi taky jen člověk z masa a kostí, ale můžeš něco dokázat.
Nemůsí to být "jen" koníček - i když to je taky moc dobrá věc.
Existuje spoustu lidí zapálených pro věc - umění, věda, ochrana prostředí, víra - takoví lidi jsou tak akční, že by je ani přinejmenším nenapadlo, že by si někdy mohly ublížit. Proč taky? Život je fajn, řekli by ti. Kdyby byl dokonalý, byla by to vlastně nuda.
Ne, najít si věc, která tě zabaví, není způsob, jak se zbavit sebevražedných tendencí. Je to jen způsob, jak na ně přestat myslet, když cítíš, že pomalu mizí.
Dneska jsem si hrála se svým křečounem a říkám si: ten malý hrabavý kousavý hajzl mě potřebuje. Jen tak si tady hryzá mříže a doufá, že jej pustím běhat. Celé dny. Kdybych jej někdy nepustila, ukousal by se k smrti (nudou, hihi ;)).
Není to něco, co se dá předhazovat, když je ti mizerně. Od deprese ani chuti se zabít tě to neodláká, ale čím víc lidí a tvorečků je na tobě závislých, tím víc tě to uzemňuje.

Krok č. 6: NAJDI SI SVOJE MOTTO

Čím kontroverznější, tím líp. Trošku si protiřečím v tom, že se nic nemá pojmenovávat, ani škatulkovat. Definuj si tvou touhu a připomínej si ji, když je ti mizerně.

Pár příkladů:
NEVER GIVE UP - NIKDY SE NEVZDÁVEJ: mně občas dost pomohlo podívat se jen tak mimochodem na fotku jednoho zpěváka, který má toto heslo vytetované na hrudi. Psychologové mají pravdu v tom, že motta nebo afirmace (sugesční slogany) se mají lepit kolem sebe.

NEDOUFEJ A ČIŇ - doufat je zakázáno. Tohle jsem jednou napsala jen tak do povídky a došlo mi, že je to vlastně geniální.

LIDSKÝ ŽIVOT NENÍ NIC JINÉHO, NEŽ ŘETĚZ ZMEŠKANÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ. Sokrates

Říká se, že čas zahojí všechny rány, Není to pravda.: - on jenom stírá nátěr. Opravdové city však zůstávají. - neznámý autor, Cituj.cz, vložil Quasimodo

KDYŽ NEJDE O ŽIVOT, JDE O HOVNO - Lidové ;)

Zralý na cvokaře? Volej o pomoc, trpíš-li.

16. listopadu 2011 v 0:17 | Myší královna
Ahoj kamarádi,

dlouho jsem do této rubriky nic nepsala, protože mne neosvítila žádná záhadná myšlenka, která by stála za zveřejnění. Nicméně jsem dneska, jako často, prohrabávala Zpovědnici a došlo mi, kolik lidí s "depresemi" zde je.

Jistě ti, kteří mne čtou častěji, vědí, jak nerada mám lidi, kterým se zlomí nehet a říkají tomu deprese. Chci se teď konkrétně orientovat na ty vážné problémy; kdy nám jde o život. Ono je totiž nejtěžší, jak jsem už tolikrát napsala, bojovat sám se sebou, protože sobě se neubráníš. Už proto, že bojuje tvoje hlava proti tvojí hlavě. Tvoje mindráky, problémy a pohled na svět se musí sám vyvrátit. A to jde někdy dost těžko.

Já měla v hlavě vždycky dva typy hlasu; ten smutný a ten veselý. Ten veselý byl vždycky racionální a ten smutný ten nasraný, co dělal problémy a chtěl si ublížit. Ten veselý tomu smutnému vždycky říkal to dobré, abych si neublížila (máš tu rodinu, může se to ještě změnit, máš tolik času, apod.) Jenomže lidi, kteří si problémy s psychikou nezažili, si neuvědomují, že časem ten veselý hlas v hlavě zanikne. Stane se z něj automatická, podvědomá věc, kterou hlava už nepokládá za důležitou. Což je důvod, proč mnohdy páchají sebevraždy lidi, kteří mají rodinu, práci a na první pohled fajn život. Ta vnitřní bolest prostě přehluší radost ze života a bojovat s tím špatným dá hodně, HODNĚ práce.

V taových chvílích je čas vyhledat pomoc! A to BEZPODMÍNEČNĚ. Ať už ti psycholog či psychiatr ze začátku užitečný míň nebo víc, má to jendu obrovskou výhodu: jsi pod kontrolou. I kdyby sis časem ublížil/a, vědělo by se proč. Přes to všechno, bohužel, lidi hůř chápu ty ostatní, citlivější jedince.

Když jdeš poprvé k psychologovi, nečekej zázrak. Ať už jdeš proto, že máš běžné pozemské problémy, stres a nevíš si rady, nebo proto, že tě trápí vlastní hlava, jedna návštěva nic nespasí. Všechno je v té hlavě. To, jak přemýšlíš, je jako by rádiová vlna, kterou chytáš. Úkolem psychologa je ukázat ti, jak bys mohla naladit rádio v hlavě na tu správnou vlnu, sám to však nedokáže. Chce to hodně píle a práce.

Může se stát, že se jednoho dne ráno vzbudíš a budeš si říkat "vždyť to je úplně jasné, jak jsem to nemohl/a chápat?" Ale tak to prostě chodí. Občas se ti stane, že tě něco bude tahnout "tam dolů", ale je jen na tvém rádiu, jestli se nechá přeladit to špatnou energií (zmínka v článku Začít nový život lze kdykoli a v mnohých, které se ještě chystám napsat). Psychiatr tě nepřeladí, to můžeš jen ty sám/a.

Možná tě nechá něco nakreslit nebo popsat. Jsou to psychotesty naprosto zvláštního charakteru, které mne vždy fascinovaly. Není v tom kouzlo, je to prachsprosté podvědomí, jako například sny. Prostě způsob, jakým danou věc popíšeš nebo nakreslíš mnoho odpovídá o tvém charakteru, přístupu k životu, partnerství, rodině, škole, apod. Například mně při meditaci odvyprávěl psycholog dlouhý příběh o králi, který mne vyslal na cestu a pak jsem se vrátila... na konci příběhu k mně král přistoupil a zbytek jsem měla nechat volně plynout. Viděla jsem krále, jak mi na hlavu nasazuje sovu korunu a já ji s úsměvem a "skromností" vracím. Tušila jsem co to znamená, protože jsem si jednu dobu takhle intuitivně vykládala sny. A doktor potvrdil, je to nedostatek sebevědomí. Jen pro zajímavost, ten den jsem přišla s novou barvou vlasů, doktor mi ji nadšeně pochválil a já jako bych to nechtěla přijmout.

Psychologie není kravina ;) jen někteří psychologové a psycholožky dělají hrozně chytré, co si budem povídat. Taky jsem někdy žasla, jak drzé byly některé ty ženské, co k nám chodily na základku údajně spojovat kolektiv.

Samozřejmě každý psycholog je jiný a pokud máš možnost se zeptat někoho známého, neváhej. Tahle služba se u nás zahrabala pod hlínu, podle mě to je totalitním režimem, který tyto věci zavrhoval a tabuizoval. Ber to tak, že psychika, i když není vidět, je taky část těla a v případě silných depresivních stavů, halucinací nebo jiných nesnesitelných stavech může být víc smrtelná, než fyzické problémy. I duše může bolet. Ne nadarmo se závislostina drogách říká "rakovina duše". Proč asi?

Neposílám všechny k doktorovi, to ne ;) Jen bych ráda podpořila ty, kteří se v krvi a slzách den co den doma svíjí v klubíčku s tím, že je nikdo nemá rád. Doktor vás neukousne.

S láskou
Kris

P.S: Běžný psychiatr nebo klinický psycholog stojí tolik, jako běžný doktor (30,- Kč, ale jak kdy a jak který, já platila jen registraci, ale je možné, že někdo vybírá každou návštěvu). Psychoterapeuti jsou dražší záležitost, al eje to individuální, protože je většinou neplatí pojišťovna a každý se jinak účtuje. Na závěr jednu písničku o strašení ve věži =)

Bojovat za mír je jako souložit za panenství.

1. listopadu 2010 v 7:00 | Myší královna
Čau děcka,

teďkon mi nastalo období neurvale nechutně spontánního štěstí, takže jsem se rozhodla se o něj podělit. Musím se také omluvit za to, že budu vidět všechno zkresleně optimisticky. =) Opět přináším svou další filozofickou úvahu z kuchyně...

Najdi svůj dokonalý svět - vytvoř si osobní pravidla žití

16. září 2010 v 14:00
Myšlením měníme svět. Na to jsme už přišli. Ale jak jej změnit? Základem je jisté sebeovládání. Není to jen někoho nezabít, ale i odolat myšlence.
 
 

Reklama