Muzika, co mám ráda

Rage Against The Machine

20. srpna 2012 v 21:10 | Myší královna
Abych pravdu řekla, tak o téhle kapele toho moc nevím. Občas jsem je zaregistrovala, když jsem poslouchala 102.1 The Edge. Moc mě nezaujali, protože mi jejich písničky připadaly na jedno brdo. Možná taky proto, že od nich hrávala jen jedna písnička (Testify) a z té mi prostě hráblo.

Postupem času jsem jim ale přišla na chuť, hlavně se mi zalíbila písnička Regenades Of Funk, byla taková "manifestovací" a dokáže mě po ránu vzbudit. Popravdě řečeno, za poslední měsíc, dva, jsem ji slyšela tolikrát, že mi z ní už hrabe. Na druhou stranu musím s lítostí sdělit, že zbytek desky Regenades jsem nedoposlouchala, starší neznám a zatím mě to netrápí. Ovšem těch pár písniček, co poslouchám, mě dostalo a hodně často mi hrají v hlavě jen tak. Dokonce přemýšlím, že si je pustím k psaní.

Snad o ní můžu napsat alespoň chabé minimum. Jsou z L.A. Vím o nich, že existují o dva roky déle, než já jako člověk. Jsou známé svými levicovými texty (což pro mě, jako stranického neutrála a odpůrce komunismu, znamená hodně pevné semknutí rtů).

"No matter how hard you try, you can't stop us now 
No matter how hard you try, you can't stop us now

We're the renegades of this atomic age
This atomic age of renegades
Renegades of this atomic age
This atomic age of renegades "
Zdroj: karaoketexty.cz

Připojuji videoklip mé srdcovky poslední doby, kterou hodně poslouchám.

Moje nová cédéčka

21. července 2012 v 8:00 | Myší královna
Doslova mě bacila do hlavy police s retrocédéčky za dvacku pře Levnými knihami v Čepkově (takže prakticky za hubičku). Hodím Vám sem pár songů, které na těchto cédéčkách jsou.

Jinak diskofilky: představuji Vám pořádnou muziku a šrumec.


FRANK SINATRA - Pozdravy z Hollywoodu




ELLA FITZGERALD - Lady Jazz


EDITH PIAF - Královna šansónů



ARETHA FRANKLIN - Diva


LOUIS ARMSTRONG - Mistr jazzové trubky

Učení se zpívat?

5. dubna 2012 v 20:36 | Myší královna
Jestli si myslíte, že chci být odmala výtvarnice nebo spisovatelka, jste vedle. Odmala jsem měnila pořádek toho, co bych zkusila. Chtěla jsem být veterinářka, paní učitelka, advokátka, blá, blá, blá. Nemluvě o tom, že jsem donedávna chtěla být psychiatr (odradila mě povinnost doučovat se na hotelovce biologii, chemii a fyziku). I psát jsem začala jen proto, že jsem ráda četla a sama jsem si vymýšlela světy, do kterých mě vměšovalo to, co jsem četla, slyšela a viděla.

Odmala si sebe samu představuju na pódiu, u mikrofonu. Být prostě rockovou královnou, to je to, co jsem odmala chtěla. Jediné, k čemu jsem se přiměla, bylo pohybování pusou nad kartáčem na vlasy za hlasité hudby. Nikdy jsem se neodvažovala nad tím přemýšlet nahlas, natož to zkoušet. Napsala jsem pár folkových písniček, ale od rozvíjení zpěvu mě odradil můj naprosto příšerný kytarový doprovod. Chtěla jsem folk smísit s rockem, ale k tomu bych musela umět víc, než základních jedenáct akordů a víc, než tři barréčka, které mi dají čtyři vteřiny hledání a pořádného stisknutí strun.

Je to bída, lidi. Zrovna teď, před maturitou, chtějí ty emoce ven. Nebudu mít moc šancí učit se zpívat - doma je imrvére matka, a když mi vadilo tohle, kolej na VŠ mi dvakrát nepřidá.

A můj zažitý dojem, že kdyby otec žil, tak mě zpívat naučí, je spíš deprimující.

Hodím vám sem pár písniček, které ve mně staoru touhu podnítily a lituju, že neumím zpívat.



Latafia

31. března 2012 v 10:56 | Myší královna
Je to projekt, který se rozpadl dřív, než se začal rozjíždět. Díky němu jsem zažila svoje nejlepší léta mimo domov, v zapadlém kulturáku uherskohradištské části Sady, mezi víceméně neznámýma kapelama, které ve mně podnítily touhu založit undegroundový hudební klub v našem městě. Ještě nezanikl definitivně, ale podle informací, co mám, už vlak jede krokem a ne a ne se rozjet. Nebo tak nějak. Přesto tvorba této kapely díky bohu nezanikla. Přežívá na tričkách, na plackách, na cédéčkách, na Bandzone a na youtube. Muzika, kterou si pouštím, když jsem nasraná.

(Ještě jedna aktualitka, kterou bych na svém blogu dnes nerada opomenula. Dnes, 31.3 2012 mezi 20:30 a 21:30 nastane opět HODINA ZEMĚ!!! Zhasněte v tuto dobu všechna světla v bytě, na dvoře, kdekoli se svítí. Loni celá naše ulice upadla do temnoty, tuto akci podporují i města. Byla bych moc ráda, kdyby se na ni nezapomínalo. Děkuji Vám.)


Smells Like Teen Spirit - nejlepší předělávky velkého hitu

13. března 2012 v 19:37 | Myší královna
Čaues,

možná jsem říkala, že nesnáším covery, ale tyhle sem prostě musím dát. A to z toho důvodu, že je prostě nikdo nezná a jsou fakt dobré.

Smells Like Teen Spirit je podle mě hymna veškerého bytelného umění. Název prý vznikl poté, co Kurt špatně pochopil vyjádření dívky, které se líbíl, že je cítit jako "teen spirit" (Teen Spirit byl parfém). Spoustu umělců se pokusilo o předělávku, obnovení, zmrtvých vstání tohoto songu, nicméně neúspěšně. Ospalou verzi Tori Amos hodnou do romantického filmu nebo tu sjetou od Patti Smith, známe všichni, ale ty podle mě nestojí v podstatě ani za zmínění. A co si budem říkat, Paul Anka to taky zrovna neodhadl, a říkejte si o mně co chcete.
Hlavně mě nenuťte odkazovat na překvapivý rockerský coming-out Miley Cyrus.

Tenhle chlap je naprosto geniální hráč a zbožňuju jeho zlověstná kukadla. Hraje s naprostou váší a já věřím, že Kurt sám by tleskal. Jediný, kdo netleská, je asi Courtney.




Chlape? Co že jsi? Němec, nebo co? Valí ti to dobře a já smekám pomyslný klobouk. Tohle je verze hodná králů.


Video známého provokatéra mě pobavilo, navzdory tomu, že mluvené angličtině rozumím spíš útržkovitě. Pokud se vám bude líbit, zkuste Amish Paradise. Doporučuju dokoukat alespoň do sóla, ta ovce nemá chybu.

Rodičům, co dávají zaracha nadaným dětem, bych udělila metál.


Nemohu zapomenout na den, kdy jsem slyšela verzi od The Ukulele Orchestra. Recese jak blázen a pokus... taky fajn.

Jako poslední uvedu video, které jsem objevila před chvilkou. Není nijak super, ale stojí za pozornost, pokud víte, co to znamená "a capella".



Samozřejmě, existuje spoustu coverů a tento song. Zkus prostě zadat do YT vyhledávače SMELLS LIKE TEEN SPIRIT a vysype se na tebe tisícero verzí. Ať rozklikneš kteroukoli, pamatuj.... MILEY CYRUS!!!! :)))

Jonatan Kaleta

11. ledna 2012 v 16:02 | Myší královna
Rozhodla jsem se do rubriky "Muzika, co miluju" přidat Jonatanka Kaletu. Je to fakt borec. Hraje snad na všechno a prej je "taky" učitel (chystám se na peďák). Na netu toho o něm moc nenajdete, jen že studoval gympl. Podle toho, co o něm napsali studentni na FB, učil IKT a měli ho rádi.

Jak se teď tak snažím něco o něm napsat, brouzdám po Google a našla jsem článek z nějakého časopisu Brána. Že prej Jonatan hraje v kapele Maranatha. A to mě docela dorazilo, protože u vystoupení kapely Maranatha jsem byla přítomna na posledním Celostátním setkání mládeže v Táboře. Jo, teď si Maranathu pouštím a dochází mi, že ten řev znám. Jsem z toho totálně v šoku, dva roky někoho poslouchám a pak zjistím, že před čtyřma rokama jsem stála přímo pod ním, přímo u pódia.

Tomu říkám poser.

Jinak zpátky k němu. Dřív se prezentoval v projektu, který pojmenoval Ion At An a vyšlo z něj hafo super písniček. Teď změknul, nová deska Obrazy je docela měkota, ale pořád má něco do sebe.


P.S: Pořád jsem mimo z toho zjištění ve druhém odstavci

Připojuju takovou velmi romatikuš skladbu a jednu z těch ímoutivnějších


Sigur Rós

7. srpna 2011 v 23:22 | Myší královna
Čauky, čau =)

Je tu další článek o mých oblíbených hudebních... tamtěch. Takže Sigur Rós (vyslovuj [sígur roús]) už snad nejsou tak velká neznámá, Jako Xiu Xiu. Je to parta chlápků z Islandu, kteří hustě válej. Tak a teď k detailům.

Na Islandu je, jak víte, zima, a to nutí lidi uvažovat až moc srdečně nebo až moc chladně. Hodně islandských kapel hraje surovou muziku, tak tvrdou a ledovou, že by se lecjaký deathmetalista z tuzemska poblil. Nebo by možná jásal, ale to je fuk. Podstata tohoto mého na vás asi předlouhého slovního blití je taková, že Sigur Rós k nim nepatří.

Na jednu stranu by vás možná post-rock nezaujal, kdyby jej nezdůrazňoval Jónsiho jakoby naléhavý falzet. A vůbec to není tím, že je gay. Jsem sice gay friendly, jak si povšimnete vlevo, ale spousta homofóbů z jeho zpěvu má možná hlas. Jónsi je prostě sladký. Muzika, kterou dělá se Sigury, stojí za všecky prachy. Ta, co ji dělá sám, už mě tak nebere, ale to je na jindy.

Sigur Rós využívají zvuků ČEHOKOLI. Jónsi například nejenže zpívá, ale i hraje na kytaru, což by nebylo tak zvláštní, kdyby na ni nehrál smyčcem. Přitom ovládá klávesy, bendžo a harmoniku. Baskytarista zároveň tříská do xilofonu, oficiální syntezátor hraje i na klavír, někdy na kytaru, hoboj nebo flétnu - musíte uznat, že tihle hoši jsou prostě umělci a ze začátku jsem neměla vůbec orientaci, kdo vlastně co dělá původně.


                                                 Píseň "Glósoli" (Intro) z alba "Takk" (2005)



První album "Von" vyšlo v roce 1997 a je podle mě dost depresivní. Je tam hodně pazvuků a málo melodie, myslím, že by se to spíš hodilo do soundtracku nějakého thilleru... i soundracky točí, samozřejmě, loni na Letní filmové škole, kde bylo hlavní téma "Islandská kinematografie" jsem měla dojem, že není film, kde by jejich muzika nebyla. Namátkově narážím na film Andělé všehomíra o mladém schizofrenikovi.
Z filmu "Andělé všehomíra"

Album, které mám od nich nejraději,nese název "Með suð í eyrum við spilum endalaust" (pravděpodobně Za škemrání hrajeme nekonečně, musela bych si přečíst texty, abych vám předložila správný překlad). Nemůžu jen tak říct, kterou jejich písničku mám nejradši, pravděpodobně je to melancholické "Illgresi" (Plevel) ze zmíněného alba, nebo "Við spilum endalaust" (hrajeme nekonečně), které mě vždycky nejvíc naplní pokojem a nadějí. Podobný účinek má "Glósoli" (Intro) nebo "Hoppípolla" (název by se dal přeložit asi jako "skákání do kaluží") - tato písnička je dost známá.

Dík, jestli jste si článek přečetli, brzo napíšu další. =)

Kris
"Hoppípolla" - Takk

Xiu Xiu

7. srpna 2011 v 2:16 | Myší královna
Když někomu řeknu, že poslouchám ráda Xiu Xiu, tak hafo lidí si představí čůrací panenku (čte se to [šú šú] nebo [čú čú]), když o nich někomu napíšu, tak ani nevědí, jak se to vyslovuje. Natož aby je znali. Ráda bych vám je představila.

Je to avantgartní projekt z Kalifornie fungující od roku 2002. Název přejali z filmu "Xiu Xiu: The Sent Down Girl" - šlo o jméno hlavní postavy. Založil jej zpěvák a textař Jamie Stewart. Dalšími osobnostmi seskupení jsou Angela Seo, Sam Mickens, Zac Pennington a Ches Smith.

V Česku, pokud si dobře pamatuju, vystupovali jednou loni a jednou letos (je to asi dva týdny zpátky, přesně nevím). Šlo ale o "malá", klubová vystoupení. Na Myspace mají 17.673 fanoušků a na Facebooku 18.835 fanoušků.

Na účtě mají 10 alb, poslední vyšlo loni a jmenuje se "Dear God, I Hate Myself" - stejné jméno nese i jejich nejznámější song. Jak jsem napsala, jde o seskupení avantgardní, tudíž snad někoho nepohorší klip, který sem vloží. Není totiž ničím zvláštní a já se na něj dívám přesto ráda. Jamie a Angela v něm jen tak sedí vedle sebe, přičemž jeho obličeje vidíme jen část, takže jen chvilkama zaregistrujeme, že jí obrovskou tabulku čokolády a zpívá, zatímco záběr je mířen na slavnostně oblečeno Angelu vytrvale zvracející do klína. O to zajímavější je závěr; Jamie vypadá po čokoládě jako sjetý a Angela mu pozvrací rameno. Asi mám zvrácený smysl pro humor. Nevím.



Spousta jejich písniček ale nemá tak veselou melodii, jako Dear God, I Hate Myself. Bývají často melancholické, citlivě tématické a hluboké. Text vyžaduje hluboké zamyšlení a ani to není záruka, že pochopíš, o čem je. Tohle je první písnička, kterou jsem od nich slyšela - tehdy s nimi Angela ještě nevystupovala a hráli jen dva. byla to dokonce tuším jeho švagrová ale už si nevzpomínám =)

Snad jsem vám je trošku přiblížila a pokud vám nejsou směsi pazvuků cizí, poslechněte si i další jejich písničky. některé fakt stojí za to.


Muzika, co miluju

7. srpna 2011 v 1:53 | Myší královna
Ahoj,

tak nějak vzpomínám na svůj starý blog, který pořád "obnovuju" a neruším jej jen proto, že na něj chodí pořád dost lidí. Byl teda hlavně hudební, kulturní a kopírovací. Rozhodla jsem se, že budu zase přidávat články o svých oblíbených hudebních projektech, a to sem. Je to tak, že tenhle článek nechám v trapné pozici rozcestníku a pokaždé, když přidám článek o nějakém hudebním projektu, hodím sem na něj odkaz. Chci si zachovat statut autorského blogu.

S různými pocity

Kris

Začnu tedy s tím, co mám ráda:




Spi sladce, Amy!

23. července 2011 v 21:22 | Myší královna
Dnešek je pro mě tragický...

Ahoj lidi,
člověk by řekl, že předvečer trapné české tradice, jako je kalendářní svátek, bude veselejší. Ráno se mi zdál divný sen, celý den mám ukrutnou bolest ruky, patrně nerv... ale jak malicherné starosti... dnes zemřela Amy Winehouse!

Jestli jsem kdy měla nějaký ženský vzor ve zpívání, byla to ona. Jo,jasně, byla to fetka, ale soudit ji by nebylo fér. Každý člověk na tom je jinak a ona to prostě nedávala. Fet ji zničil, o tom žádná, nebylo jí ani třicet a vypadala na padesát. Ale já neřeším její život. Byla talent. Měla utrápené oči. Nebyla tu evidentně šťastná. Bylo to s ní pořád horší, poslední koncerty stály za hovno... no nic.

Ač se neví, proč zemřela, je to ohromná ztráta pro svět umění. Byla nenahraditelná! Byla jedinečná. Její hlas se nedá okopírovat a její styl byl originální.

Zapálila jsem svíčičku pro dalšího "Cobaina"...


Spi sladce, Amy...

Tahle písnička je moje oblíbená. :-(

 
 

Reklama