Knihy, recenze, obsahy

(e)Kniha?

27. dubna 2013 v 14:47 | Myší královna
Určitě jsem vás tady před pár lety bombardovala důvody, proč je elektronická kniha paskvil, ovšem od té doby jsem, jak možná víte, nastoupila na vysokou školu a mnohé názory jsem musela přehodnotit.

MIKE PERRY - Klec pro majáky

10. července 2012 v 8:00 | Myší královna
Málokdo si asi vzpomíná na skoro neznámou písničkářku Ivanku Peřestou, jejíž citlivé verše a jemné tóny se ozvaly občas z rádia nebo televize. My, kteří jsme byli ještě na houbách, se musíme zabývat současností.

Seznam knih, které chci přečíst za léto

9. července 2012 v 9:46 | Myší královna
Rozhodla jsem se evidovat na blogu vše, co přečtu. Mám pocit, že maturitní vysvědčení z oboru, který mě dusil, mi roztáhlo křídla. Konečně dělám věci, co jsem nemohla!

Nyní knihy, které chci za léto přečíst. Na všechny jsem si nevzpomněla, ale seznam budu postupně rozšiřovat. Tento seznam uvidíte během pár vteřin i v menu, aby byl přehlednější.

Pokud máte tip na letní četbu, připište mi jej do komentářů, třeba je zde něco, co mi připomenete. Měla jsem si během studia psát seznam, co chci číst, že jo :)) Možná by mi to osvěžilo paměť.

SEZNAM KNIH, KTERÉ CHCI PŘEČÍST ZA LÉTO

MIKE PERRY - Klec pro majáky
PAULO COELHO - Alchymista
PAULO COELHO - Veronika se rozhodla zemřít
OSCAR WILDE - Jak je důležité míti Filipa
ALEKSANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN - Evžen Oněgin
CHARLES BUKOWSKI - Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení
FRANCIS SCOTT FITZGERALD - Něžná je noc
SYŘIŠŤOVÁ EVA - Puklý čas a smích absolutní vlády
CHARLOTTE BRONTË - Jana Eyrová

Jak se rodí kniha?

8. dubna 2012 v 15:09 | Myší královna
Musím se s vámi podělit o video, které jsem našla na blogu Reného Nekudy. Je to nekomentovaný kratičký dokument z knižní manufaktury. Podle mě je to nesmírně krásné video. RN k videu připsal:

"Možná by se stálo znovu zamyslet nad tím, jak moc ohrožují digitální eknihy tyto klasické umělecké skvosty…"


Musím souhlasit, podle mě je knihtisk jediný omluvitelný důvod, proč kácet deštné pralesy.Smějící se

Jak napsat slohovku I.

3. ledna 2012 v 16:31 | Myší královna
Čau lidi,
nechci si na něco hrát, nebo tak, ale už párkrát jsem přemýšlela nad psaním slohovek. Tahle činnost mě docela bavila, nešlo-li např. o popis pracovního postupu na jednu stranu A5. Pokud se zadá dobré téma, tak se dá leccos okecat. Moje spolužačky si dokonce tiskly na oznámené slohovky "taháky" (například se zadalo téma a útvar, holky to vytiskly a podle toho něco napsaly). Tohle mě ale na tom nejvíc bavilo a z chyb jsem se snažila poučit. Je to asi měsíc, co nám byla zadána témata a práce ohodnoceny jako "maturita nanečisto". Hodnocen je pravopis, gramatika a dodržení tématu. Docela jsem se bála, jak to dopadne, ale chyběl mi jen jeden bod do plného počtu (za každé kritérium dostaneš pět bodů a já, tuším, jsem zkonila pár slov, jako bych si je snad bymyslela ;)). Takže čtrnáct. Jenomže slohovky je jedna z mála věcí, snad jediná, ve které ve třídě (troufám si říct) vynikám. Takže jsem se vyhrála. Letem světem jsem prošla práce třídy a určo je k tomu co říct. Mimo jiné po mně chtěl strýc, letos se mnou maturující, příklady. Tak si tedy dám tu práci a zkusím vám poradit, jak napsat slohovku tak, abyste odmaturovali.

Nejčastější chyby

Začnu pravopisem: používej slova, o kterých víš, že je fakt dobře znáš a umíš je napsat. Snaž se nepoužívat pořád stejná slova. K tomu se ti hodí to, žes přečetl dvacet (nedej bože čtyřicet) knížek k maturitě, budeš mít fajn rozsah slovní zásoby. Slova s podobným významem obměňuj, ale to neznamená, že jej nemůžeš napsat vícekrát, než jednou. Nepiš zbytečně dlouhé věty, aby ses nezamotal do vlastních myšlenek. A taky do čárek. A hlavně DODRŽUJ ÚTVAR A TÉMA. Nevím, jak to přesně bude u maturity probíhat, ale vím, že bude zadáno deset témat s příslušným útvarem. Vyber si útvar, u kterého si jsi jistý a který ti nemůže ublížit. Občas se může stát, že u útvaru, ti jde, je naprosto debilní téma. Ale určitě se bude dát něco vybrat.

Měla by se dodržovat spisovná čeština, nemusí být přísně spisovná (záleží na tom, co budeš psát). Šetři vycpávkami - píšeš, nemluvíš, tak to máš jednodušší. Šetři i ukazovacími zájmeny, dokud nenastane ten opravdu nutný případ. Nehodí se ani přetahovat rozsah.

Jakýkoli útvar je podle mého vhodné začít nějakým úvodem, který nastíní, o čem slohovka bude. Avšak ne "Budu vám vyprávět, jak mě pokousal babiččin pes" nýbrž "Jako malá jsem ráda jezdívala k babičce. Byla to stará paprika, tančila tango a měla krásné štěně velšského teriéra Kleofáše."

Vyprávění

Hodláte-li vyprávění začít stylem"byla jednou jedna", je vhodné úvod trošku rozvinout. Nic vám ale nebrání napsat podobný úvod, jako jsem výše napsala já, a poté pokračovat stylem "byla jednou jedna" nebo "jednou se stalo to a to". Tak například začnu vyprávět, že jsem jednou uvázala psa na řemínek a odešla s ním do lesa. Povídání můžu rozvinout o pár detailů, jako kraťounký popis krajiny, kterou jsem procházela. Trošku odvést pozornost. To všechno patří k úvodu. Pak si určíme, co bude hlavní zápletka. To, že mě pokousal pes, nebo to bude vyvrcholení?

Skok na další odstavec. Pes se najednou začal chovat podivně, zarazil se, narostly mu svaly, praskla kůže a stal se z něj Terminátor. Můžeme znovu popisovat; to, jak vypadá, jak se tváří, jak se chová a naše pocity. To je zápletka.

A pak může Kleofátor udělat cokoli. Může se na nás vrhnout a roztrhat nám šaty, může nám způsobit podlitinu nebo zlomeninu. V případě, že vás v následujícím odstavci - rozuzlení odveze sanitka nebo se probudíte, jde v případě Kleofášova útoku o vyvrcholení děje. Pak se hodí přidat závěr: je to hodný pejsek a i když ho odstřelili při jarním lovu kachen, pořád na něj ráda vzpomínám.

Připojuji krásný vzor, podle mého dobré slohovky s útvarem "vyprávění". Snad jsem vám svým stručným článkem pomohla. Příště napíšu o tom, jak napsat líčení. A pusťe si chytlavý song, co se k vyprávění o Psinátorovi hodí. Třeba od LMFAO. See ya.

Petra Soukupová - Zmizet

19. května 2011 v 16:52 | Myší královna
Docela mě zaráží, že jsem se o této knize ještě nezmínila. Vyhrála přece Literu - to, co bych jednou ráda i já, i já-

Četla jsem ji už dávno, takže přiblížit vám ji možná nebude takový med. Jde o tři příběhy. V prvním se píše o dvou sourozencích, jeden je mamánek, druhý... taťánek. Mamánek rád kreslil a tvoři, taťánek zase rád sportoval. Pokud si dobře pamatuju, tak mamánek byl cílem averze od otce a jeho miláčka. Do všeho se taky zaplete holka a amputace nohy... nejedná se o klasický pubošský slaďák, hrdinům je sotva deset.

Druhá povídka vypravuje o sourozencích, tentokrát dívce a chlapci, jenž žijí jenom s maminkou. Dívka trpí prakticky jen tím, že je hnusná - mladší bráška opět manuálně zručný: je šílený do stříhání. Je tím posedlý. nůžky si nosí asi i na hajzl. Jenomže pak se rozjasní biologická situace a je z toho AJÉJE. A navíc, mít takovou babičku, jak se nazývala ta semetrika, co si na babičku hrála, jako v příběhu, oběsím se na šňůře od hajzlu.

A poslední příběh byl opět zamíchání kartami DNA. Ženská jede za sestrou, kterou x let neviděla - odehrává se zde tzv. historický prezenc, kdy obě děvčata vypráví svůj příběh. A je to dost hustá story! HODNĚ!


Na závěr bych nějak shrnula své dojmy. Četla jsem ji během nemoci a ještě jsem chvíle v posteli při grupáči s bacilama nestrávila líp. Četlo se to DOST dobře, žádné složitosti, kniha je napsaná lehce a dá se o ní dobře klábosit u tabule. Takže pokud si chcetešplhnout u češtináře referátem, i když nejste zrovna sečtělí, zkuste to. Nebudete litovat =)

Zdroj obrázku: xantypa.cz

Patrick Süskind - Parfém: Příběh vraha

20. března 2011 v 10:40 | Myší královna
Rozhodla jsem se napsat kratičkou recenzi na knížku, kterou jsem v pátek dočetla. Musím říct, že film se mi líbil, moc líbil... i když by někteří řekli, že je v některých pasážích dost nechutný, myslím si, že to byl účel kopletně díla jako takového: znechutit. Mělo to být kontroverzní dílo, stejně jako jím bylo tehdy, je jím i dnes. Abyste měli představu, jak něco takového vypadá, mrkněte se na filmový trailer tady.

Duší příběhu je člověk,který si sám postavil v podstatě zbraň hromadného ničení, ale nebyl schopen ji využít v pravém smyslu, neboť si uvědomil její prchavost a v podstatě ji nepotřeboval. Parfém s vůní nevinných děvčat (narozdíl od filmu, kde parfém obsahoval jednu prostitutku) měl nahradit jeho vlastní tělesný pach - který Jean Baptist neměl.

Mám-li ještě porovnávat s filmem (nemůžu se té chuti ubránit), pokud byste měli při filmu dojem, že je vrah zrůda, mýlíte se. Ve filmu jej totiž scénáristé postavili jako docela milého člověka, který občas projeví nějaký ten cit a je mu v podstatě líto, co dělá, ale nemůže si pomoct. V knížce je to ale totální magor bez rozmyslu vraždící - dokonce bydlel chvilku u Richise a spal v Lauřině posteli (pochopí ti, co film viděli).

Zachovala se ale hlavní postava, jejiž existence přinášela smrt, přinášela šokování a její práce uváděla lidi do rozpaků. A to se mi moc líbí. Nevím, jestli by se mi taková pověst líbila na mně samotné, ostatně jemu to bylo fuk, jelikož lidskou přítomnost nesnášel, nesnášel všechny bytosti, miloval jen pachy.

Musím říct, že na čtení to nebylo nic těžkého, ale bylo tam příliš jiných okecávaček a vraždy byly popsány příliš stručně. Myslela jsem, že vraždy budou popsány dalekosáhleji.

To je asi tak všechno, co jsem vám o knize chtěla napsat. Rozhodnědoporučuju, pokud nemá někdo rád dialogy, tam jich vskutku moc není, mám dilema, jestli vůbec nějaké. Román se orientuje na popisy a na detaily. Pracuje s lidskou fantazií,inspiruje...

Teď se obuju do Keraucka "Na cestě", snad mě to bude bavit. =)


 
 

Reklama