Deníkoviny

Končím s touto odpornou stránkou!

1. dubna 2012 v 7:00 | Myší královna
Dnes v noci jsem prozřela. Slyšela jsem Boží hlas svého Otce, jak ke mně volá! Řekl mi, že se mu nelíbí můj blog a že se za mě hrozně stydí! Dál mne káral, že propaguji homosexualitu, transsexualitu, bohémství, umění. Neopoměl hříšnost užívání tamponů a vložek, protože menses je trest, který na mě seslal Ďábel za težký hřích Prozřetelnosti! Pak mi Otec řekl, že musím navždycky zrušit tento blog, protože i on je zhoubou mé duše a že vtlouká do hlav jiným lidem nesmysly.

Můj Pán neopomenul zradu, kterou jsem vůči své víře spáchala tím, že můj mozek začal věřit filozofii New Age. Prý ho to moc mrzí, protože nás v náboženství učili, že je to špatné a já neposlechla. Vytknul mi, že používám vulgarismy. Pohrozil na mě prstem, že se nestydím užívat sprchu, poněvadž je to Satanův nástroj.

Vesměs mi tedy uložil tyto úkoly:
  • zrušit svůj blog na Blog.cz
  • spálit matčinu saténovou noční košilku (za to, že nemám ráda satén, mě pochválil, protože satén je jen Satanova přezdívka ve Francii)
  • odejít ze školy a vydat se do světa kázat víru.
Tím se s vámi tedy loučím. Tento blog bude brzy zrušen a nahradí jej stránka www.boziprozreni.org, kam budu i nadále psát své poznatk,y životní zkušenosti, svá poselství. Brzy taky začnu šířit nové učení, jehož základy mi Bůh snesl.
Sbohem a zůstaňte mi věrni, ale i Nebesům. Sejdeme se na dalším meetingu Božích dětí.

Já - to - NEMÁM!!!

17. března 2012 v 19:51 | Myší královna
ZTRATILA JSEM BREJLE!!!!

Ztratila jsem své plastové, nádherné brejle BEZ DIOPTRIÍ s černými obroučkami!

Možná se ptáte jak, možná proč jsem se obtěžovala s nedioptrickými brýlemi. Jednoduché. Odjakživa jsem je prostě chtěla nosit, jenže mám na(ne)štěstí zrak jako ostříž. Nakonec jsem si je pořídila za kilo od Vietnamců, byly naprosto obyčejné, a já, ač jsem se zařekla, že od Vietnamců už nikdy nic nebudu kupovat, jsem je hrdě nosila půl roku. A teď jsou fuč!!!

Výhoda číslo jedna: připadala jsem si v nich chytrá. Kdykoli řekl někdo nějakou kravinu, tak jsem si je posunula na špičku nosu a podívala se přes obroučky, jako že "Hááá ahááá, ty jsi debil." Jako to dělá na nás naše matikářka.

Později jsem si uvědomila, že mají i jiné výhody. DVOJKA (!!!!): Když jdu někam ráno, za tmy, namalovaná, je docela chladno. Mně z chladu tečou oči a nos. Když jsem měla brýle, nic mě nestudilo, takže můj make-up zůstane (-stal, fňuk...) zůstal v podstatě v pořádku déle, než dvě minuty poté, co jsem jej dokončila. Nechodila jsem v šest ráno jako trapka se slunečníma brýlema, přes které jsem viděla h... a dva prdy.

VÝHODA ČÍSLO TŘI - ta, co mě nejvíc sere.

Sakra, lidi... jsem sebevrah, mám autodestruktivní sklony. Odkopávám od sebe lidi jako míč, když se mi zdají málo dobří. Lidi jsi už zvykli na to, že občas dělám věci neobvyklé, ale někdy reagují naprosto neadekvátně, když dělám věci obvyklé. Občas se dokonce popadají za břicho kvůli něčemu, o čem jsem byla přesvědčená, že dělá půl planety. Prostě jsem si připadala schovaná před světem. Jestli máte pocit, že je to článek o tom, jak si mladá holka uprdla, tak zdůrazňuju: JÁ POTŘEBUJU BÝT, SAKRA, SCHOVANÁ!!!!

Vůbec, ztratila jsem je tak, že jsem je při vystupování z vlaku na sedačce (patrně) přehlédla a domnívala se, že je mám v tašce, to je všechno... brýle nebrýle, je to je věc, jde jen o to, že byly krásné, obyčejné, bez hnusného štrasu. Byly to úzké - a že vám to já kráva blbá popisuju, když sem stejně lépnu fotku.

Ale víte, co je nejhorší?
Už jste někdy zkoušeli kupovat u Vietnamce něco, co jste kupovali před půl rokem, v úplně stejném designu? Zkusím to, za to nic nedám, ale podle mě to nikam nepovede.

Pátračka na internetu dopadla bídně. Stejný exponát jsem tam našla JEDNOU. Na eBay. A víte odkud?!
Z Hong.... počkejte si.... KONGU! Z HONGKONGU!

(bez cla a poštovného za nuzný peníz, ale já prostě nemám PayPal a jiné nechci).

Svět je nahovno. Jdu si uklidit a pustit Pata a Mata.

Servus (dneska žádné s láskou, jsem nasraná)

P.S Zapomněla jsem lépnůt fotku, tak na to jdu.

Fekál.

27. února 2012 v 15:50 | Myší královna
Před chvilkou mě mamina vyrazila ze slastného polehávání a pročítání témat týdne větou: "Drahá (tak mi říká, když je mírně nazlobená), ukliď si z dřezu ten fekál." Onen fekál byl zbytek bramborákového těsta z mísy, kterou nechal můj Medvěd odmočenou. Ještě teď si pamatuju, jak jsem ho seřvala, když polovina nastrouhaných brambor skončila ve dřezu. "Seru snad ty brambory, nebo cooo?!"

Jo, tak vypadaly moje jarňáky. V diáři decentně rozepsaný plán na celý týden (mnou nazvaný "malý svaťák"), nakonec splněn sotva z 60%. Jsem na sebe nasraná. Čuprkárně jsem si odpočinula od večerů poslední doby, které trávím donuceným šprtingem. Fakt, je super vědět, že když se podívám na učebnici ekonomiky, nemusím se chtě nechtě našprtat, ponvadž mě zítra stejně Kročka vytahne. Kročka mě ještě nevytahla. Brzo to udělá.

Prostě vidět tuto knížku a moci si říct: "Nemám náladu, zítra..." bylo fajn. Pravda, ekonomika byla skoro to jediné, na co jsem se připravovala. Ten týden ale vniveč rozhodně nepřišel. Za celý ten týden tady teď, v pondělí, ležím v naprostém fekálu. Na parapetě hromada nemytého nádobí, které se tu od čtvrtka nahromadily (ve středu jsem totiž nádobí myla). Rozložená pohovka (byl tu Medvěd), na které ležím. Kolem mě rozházená čísla anglického studijního časopisu Bridge, nějaká skripta, lahve Frisca. Krabicové rohy, které od stěhování nezmizely. Na nich hadry a tašky. A deky. Mezi elektrickými kabely ležící chuchvalce prachu a křeččí hovínka (ty jsem sice zametala i o prázdninách, ale Bařenka měla poslední dobou trošku - řekněme - rychlejší metabolismus, protože jsem neměla zrní).

Zítra učitelka na češtinu vyvolává z dvaceti maturitních knížek. Já přečetla sotva jedenáct, z toho mám zpracovaných asi šest. Nehledě na to, že angličtinář si na mě taky smlsne... Bože, já tam nechci. Já chci být bohém, celý den jen malovat, válet se, žrát, chlastat, hrát se s křečkem. Nemuset se mýt (beztak by mi vodu odpojili), nemuset nic... Ne že by se mi jinak žít nechtělo, ale mám z infinitivu MUSET poslední dobou kopřivku. A taky obrovský strach.

No nic, je třeba hodit to tu do guče. Poskládat pohovku, zamést Barunčin "zrychlený metabolismus", prach, nádobí, lahve od Frisca. vrhnout se na zasraného Máchu. Jinak ve "zkoušce dospělosti" neuspěju ani po té morální stránce.

Tohle se mi teď honí hlavou, tak si říkám, že to sem musím dát.

Adieu.

Kris

Obsah mé tašky

11. ledna 2012 v 11:25 | Myší královna
Ahoj,
na blogu Opti-Mystique jsem našla článek, který vyvolala slečna na tomto blogu.
Tak jsem si říkala, že bych taky zveřejnila obsah své tašky.


Diář: nepoužívaný, protože je denní a ten já neužiju,
vlhčené ubrousky: když se zácpa odecpe nečekaně,
sušenky: ty jsem koupila včera Haré krišna za dvě stravenky,
sluchátka: k mobilu a věčně zamotané.

Toho korku od vína si nevšímejte. Dál:

kondomy: extra lubrikované s vroubky,
lubrikační gel: bez příchuti, protože z toho s příchutěma jsou mykózy.
Dvě jitrnice: vákuovaný fetiš pro začínající vegetariánku,
Poličan nebyl. Jinak štanglu.
Gel proti mykóze.

Psací potřeby nosím všude.
Tajemný prášek... cukr, ne, to není cukr. Je to sůl. Kdo se nechal nachytat?
Papuča. Občas ju zapomenu.
Peněženka. Bez peněz.
Ploskaňa, taky prázdná, ale je na slivovicu. Zima je sviňa.



Doufám, že jste pochopili, že jsem tento úkol vzala po svém. Ony ty plesnivé svačiny v aktovce by nebyly asi tak humorné. I když možná ani tohle není.
Pravda je taková, že jsem v pyžamu běhala po bytě a hledala a chlámala se a plácala do kolen ;)


Adieu,
Kris

Vévéční strom

24. prosince 2011 v 19:07 | Myší královna

Všem svým čtenářům, ať pravidelným, či svátečním, přeju veselé Vévece... opožděně bohatého Ježíška, málo kil navíc a ščastný nový rok =)

Vaše
Kris



P.S: Video, kterým mě rozesmála němčinářka ;)

London without a love

21. června 2011 v 0:20 | Myší královna


Nazdar, zlatíčka.

Zkrátím to: stýskalo se mi po mladém, stýskalo se mi po křečkovi a vrátila jsem se solidně nachcípaná. A co teď?

Anglie byla fajn, na to, že jsme tam byla podruhé, pořád pršelo a všichni odjížděli spárovaní. :-((( Ač jim to přeju, připadala jsem si jak trubka a pořád jsem fňukala za M. Ale nakonec jsem se dočkala a celý týden mi splatil =)

Bojím se někam jet. Aby mi pak bylo zase smutno... a já jsem nakonec nemocná. Achjo!!! Vím, že jsem nenapsala stupidnější článek, jako je tady tento. Ale v tuhle chvíli mi hlavu ovládá hlen v krku a hormon endorfin. A taky únava.

Pokud byste se chtěli mrknout na nějaké fotky z Anglie, které jsem nafotila, mrkněte na moje Rajče...

Dobrou noc, kuřátka...


Myší královna
kid.psanec(zavináč)seznam.cz

Křeč: nový člen mé rodiny.

28. dubna 2011 v 20:23 | Myší královna
Musím vám to prostě říct. MÁM KŘEČKA!

Pro někoho z vás je to možná banální věc, pro mě je to ale doslova spasení. Asi nevíte, že moje první zvíře bylo morče a koupili jsme si jej s otcem. Helenka. Chcíplo. Protože máti nesnáší smrad ze zvířátek a cítí je na sto honů. Kdežto druhé zvířátko bylo pro změnu morče a jmenovalo se Helenka. To jsem dostala od tety jako náhradu. Chcíplo. V králikárně to pro mě bylo daleko, vysoko a od té doby jsem žádné zvíře neměla.

Vlastně jo, kočku. Ale ta nebyla tak docela moje. Měli jsme u babí hrozně moc koček, které se v zanedbaném dvoře prostě usadily. A jedna z nich byla krotší, jmenovala se Dan,jak jsem jí říkala jako fanda Harryho Pottera. Dan byl můj kámoš v době, kdy mě lidi nejvíc nesnášeli. Já byla sama, bylo mi asi... deset? Jenže pak se u nás opravovala silnice (tehdy kolem dědiny nebyl obchvat a jezdilo tudy hafo kamionů) a jednoho dne jsem ho objevila v koloně mrtvého. A odpoledne z něj byla jen krvavá máčka rozťápaná po silnici. Trauma. Nedůstojné a traumatické. Bývala bych přežila smrt jako takovou, během vyučování jsem se připravila na pohřeb, který, jak jsem naznačila, proběhl oplakáním mastného fleku na asfaltu.

Pak mi máti žádné zvíře dovolit nechtěla. Nikdy. Chtěla jsem snad všechno, bylo mi jasné, že psa nebo kočku si pořídit nemohu, ale co něco malinkatého? Nic. Při každé příležitosti mi matka začala nadávat že jsem nezodpovědná a tak dále. Taky mi předhazovala morče - které sice zemřelo trpce a osaměle jakožto položka ze seznamu ukřivděných z mé strany, na jež jsem nějak zapomněla - avšak ne zcela mou vinou. Znepřístupnit někomu něco a pak mu vyčítat, že se o to nestaral?

Naštvala jsem se. Ustupující úzkost a drzost získaná během vztahu s Marzem mi dovolila postavit se matce. V plném rozsahu. Tak jsem odkoupila od kamarádky za pakatel příslušenství, terárko, klokotoč i pítko a podobné nutnosti a s přítelem jsem zavítala do zverimexu.

Pár hodin po jeho přivítání v rodině totiž prohlásila, že je totálně sladký a že je roztomiloučký. No, prostě, vědět, jak to dopadne, netrápím se celé ty roky, co toužím po zvířátku. Živoříme spolu chvilku, ale zatím je moc hodná a tichá.



Říkám jí Barunka, i když nevím, co je za pohlaví. Je to prostě Barunka. =)


S láskou /větší, než kdy jindy/

Myší královna

Co je lepší, než sex?

22. března 2011 v 21:33 | Myší královna
Možná můj článek neshledáte příliš zajímavým, ale nedávno jsem celý proces nafotila a řekla jsem si, že udělám miniseriál ;):D

Co je lepší, než sex, což potvrdí hlavně ty nezadané, zaslepené testosteronem? Samozřejmě, že čokoláda. Jisté druhy čokolády se dají jíst jen a jen roztopené, jiné jen a jen tuhé. například hořká čokoláda mnoha lidem nechutná a přitom rozpuštěná je strašně dobrá. Já osobně si někdy neodpustím tmavé polevy. Nicméně čokoládu někdy nesním ani z půlky a na roztopení potřebuju dvě. Tentokrát jsem si pohrála se starými čokoládovými figurkami. Výhodná likvidace.





Rozpouštím ji naprosto normálně ve vodní lázni - trik pro elektrickou plotýnku, který si asi nechám patentovat: napřed ji nechám rozehřát a během té doby si uvařím potřebné množství vody v rychlovarné konvici; ušetříš elektřinu i čas.
Když se začne rozpouštět, dám tam malinko másla.






Když je obojí dostatečně rozpuštěné, doleju víceprocentní smetanu. Osobně doporučuju 30%, víc už ne. Někdy stačí i 12%, ale je o dost řidší, to asi nemusím připomínat. Množství záleží na tom, jak ji chceš hustou. Pokud uleješ víc, zahusti kakaem (bacha na hrudky).

Z kakaa znám i oficiální verzi horké čokolády: na teplé smetaně za přisypávání kakaa. Ta se ovšem musí přisladit.

Nejradši mám ochucování. Často si tam dávám skořici nebo sekané oříšky, pokud máš ale například vanilkový sirup, je to taky dobrota =)

Osobně radím nerozpouštět plněnou čokoládu, zkoušela jsem, ale je to humus.




Ano, hrudky. Nedala jsem si na ně bacha, když jsem přidávala kakao. Stojí za to kakao prosít. Bože, zase mě honí mlsná... ááách...


Jarooo!

21. března 2011 v 6:57 | Myší královna



Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy... bože, to je nádhera, nádhera, nádhera! Miluju jarní květinky.. bohužel mi to všechno chcípá... :-( narcisy, krokusy, tulipány, nejradši mám červené... ach! Bože... nemůžu mít jiných slov.. všechnomůže být nahovno, i to, že nenajdu USB k mobilu, ale tohle.. tohle je paráda...

Jsme jako zhulená, ale jsem střízlivá, v srdci mám úzkost, ale hlava se směje... nádhera!

Chci žít. MILUJU ŽIVOT! Kéž by byl celý život jako jaro...


Kris alias majitelka tiskárny

16. března 2011 v 7:09 | Myší královna
Musím vám napsat osobní blbůstku...
 
 

Reklama