Deníkoviny

Sluníčkový amulet

27. listopadu 2012 v 23:48 | Myší královna
Dnes jsem se procházela na trzích v Olomouci, je to tam nádherné. Nikdy jsem snad neviděla hezčí trhy (ale mě se netýkaly žádné ty "předvánoční Vídně", kam spoluřáci jezdili). Koupila jsem si vonné tyčinky, punč, ale hlavně, HLAVNĚ, tady tuhle nádhernost.

Napřed jsem hledala křišťál (kvůli kletbám). Ale náhodou jsem se dostala ke krámku, kde slečna prodávala různé šílenosti z kovu. Já, ač jem beran - ohnivé znamení - kovy nemusím, radši mám plasty nebo dřevo, nicméně tohle mě praštilo do očí. Já totiž miluji kulaté amuletky na krk. Možná si matně někdo vzpomíná na ten účasný amulet z Glastonbury, který mívám na některých fotkách a který jsem ztratila na LFŠ. Tento amuletek je ale zvláštní - jednak je kulatý (symbol slunce). Druhak slunce přímo obsahuje. A za třetí: kolem slunce si račte povšimnout znamení zodiaku kolem sluníčka. Mně to připadá naprosto boží, a ač obracím v ruce každou kačku, za tohle jsem si prostě pustila korunu z ruky. Jsem naprosto nadšená!

Koupi následovala ještě jedna zajímavá událost. Šla jsem s punčem v ruce domů a před Baťou hrál nějaký snědý pán na kytaru u otevřeného futrálu. Hrál naprosto příšerně. V ruce jsem tiskla desetikačku, co mi zbyla z punče, dívala jsem se na ni a přemýšlela, že mu ji hodím, nicméně jeho otřesné hrani ve mně vzbudilo představu ochlasty, co neví roupama co by. Prošla jsem mlčky kolem něj - ony ty základní akordy oškrábané základním rytmem zase tak nezaujmou. Po pár krocích ale pán začal zpívat. Nikterak nádherný zpěv, to se říct nedá, ale tím zpěvem mě bacila do zad obrovská vlna nádherné silné energie. Zastavila jsem se, otočila se a tu drobnou minci jsem do futrálu hodila. Pán na mě uprostřed písničky začal mluvit, ale já byla na komunikaci moc stydlivá.

Takže tak.

Trička jsou pasé, hrnky taky.

22. listopadu 2012 v 12:13 | Myší královna
Ahoj lidi,

jak jste si možná všimli (nebo je vám to srdečně jedno), pročistila jsem archív a chystám se orientovat na konkrétní problematiku. Což je super, ale nemám moc fantazie, popravdě ani moc času.

Jak se připravujete na Vánoce? Já zatím nijak. V pokoji mám bordel a studentský prach; doháním seminárky a zápočty. Věřte, že to stihnu, prosím věřte. V Olomouci už před necelým měsícem začala "punčová sezóna", stromeček prý taky stojí; nevím, nebyla jsem na náměstí.

V současnosti se mám fajn. Netíží mě žádné silnější deprese, ani problémy; naučila jsem se myslet jen na přítomnost, přestože mám z budoucnosti strach. Moje rutina je strávit celé pondělí ve škole, úterý věnovat válení na privátě a dohánění školních povinností, ve středu strávit odpoledne ve škole, odjet domů, zase se učit, párkrát si za(d)randit, brigáda, odjezd do Olomouce. Takže si troufám říct, že v současnosti žiju ve stereotypu. Píšu možná tak hluboko v hlavě, kreslím jen občas. Před měsícem se mi povedlo nakreslit něco božího: společný portrét mě a Medvěda. Ač jsem mu jej věnovala k výročí, stále je u mě doma, bez rámu. Tak věrný portrét se mi nikdy nepovedl, takže si troufám říct, že se lepším.

Vypracovala jsem za celé dopoledne šest stran rejstříku ke knize jako seminární práci. Jedna z mnoha seminárních prací. Mám toho hold až nad hlavu a vůbec nemám tušení, co budu vyrábět k Vánocům jako dárečky. Vůbec nemám páru.

Tak mi něco poraďte. Trička jsou pasé, hrnky taky.

Ještě se ozvu.

Myší královna

Smutná událost

11. listopadu 2012 v 15:01 | Myší královna
Ráda bych alespoň pomyslně vyjádřila lítost nad včerejší tragickou událostí, která se stala během závodu aut v mém rodném kraji. Dívky, které zahynuly, nepatřily do mého nejbližšího okolí, přesto jsem většinu z nich znala. Šlo o jednu vrstevnici (20), dál o dvě dívčiny, pokud vím, osmnáctileté, v neposlední řadě bych měla zmínit děvčátko sedmileté.

Rally se konala čtvrtým rokem, vždy bez problému, letos se poprvé protahovala trasa až do míst, kde se nehoda stala. Je příšerné dozvědět se, že umřel někdo blízký, dostatečně hrozné, když umře někdo známý, koho vídáme zřídka. Nejhrší je ale vidět, že umřel někdo ve vašem věku. Hlavou se honí různé poeovské myšlenky.

Řešit kdo a proč událost zavinil - to nehodlám. Jednak jsem tam nebyla, druhak tomu nerozumím, za třetí je to už stejně jedno a nakonec: mám rally ráda.

Budu se modlit jak za pozůstalé, tak za zesnulé.

Smrdí a má trapný jídelák

18. října 2012 v 16:14 | Myší královna
Téma týdne je ALKOHOL. Připomnělo mi to nedávnou situaci. Před úterní večerní ruštinou mě na ulici zastavila neznámá žena. Zima jak kráva, trošku pršelo a foukal vítr. Dotyčná se ptala, jestli bych jí koupila něco k jídlu. Říkám, že není kde, v okolí není žádná prodejna, ani fast food. Tak se ptala na peníze. Já, dobrák, jsem jí dala v rychlosti padesát korun a k dalším výzvám peněz jsem nepřihlížela. Odešla jsem na hodinu.

Když jsem ve dvacet hodin odcházela z fakulty, dolehla na mě mírná úzkost. Tak bych si ráda zašla na pívo! Ale s kým! Po prohledání telefonu jsem si všimla, že nemám číslo na ani jednoho ze svých kolegů (na jednoho mám, ale měnila jsem si číslo a v přístroji jsem měla jen pár kontaktů, které jsem do něj okopírovala před pár měsíci.

Dorazilo mě to. Co budu dělat?
Ačkoli jsem už neměla peníze (prokletá baba!), vybrala jsem si útrpně peníze z bankomatu a hledala, kde by se dalo o samotě pojíst a popít. Shodou okolností jsem šla kolem Ponorky, kde jsem ještě za měsíc studia nebyla ani jednou. Pro nezasvěcené je to hospoda, odkud je problém utéct i v časných ranních hodinách; zdejší barman prý propustky zásadně nedává, ani ústní, ani písemné. Najednou jsem litovala, že nemám nejlepšího kamaráda nebo kamarádku, který nebo která by mě doprovodil/a.

Bloumala jsem po městě a našla svou oblíbenou a předraženou kavárnu. Café Destiny! Leží mezi třemi podniky, jeden z nich je vegetariánská jídelna (Green bar), druhý smrdí a má trapný jídelák (Nevímjaksetojmenujeprotožejsemtambylajednouanehodlamtamjitznovu), v třetím se kouří a vaří totálně hnusné kafe (Mahler).

Půllitr piva a talíř šopáku na židli vyšší, než jsem já sama a na kterou jsem se málem nevyškrábala, mě stálo kolem 130,- Kč. Společnost mi dělala Louse Hay a její Miluj svůj život (ta baba je génius, ale o tom jindy). A řeknu vám, není lepší náhražka za kámoše. Vůbec jsem si nepřipadala opuštěná.

A taky je to tím, že bohemisti pivo nepijí. Jen já.
Budu muset udělat revoluci.

Medvěd za bubny sedící, mne rád mající

10. září 2012 v 0:47 | Myší královna
Došlo mi, že jsem vám sem nedala jednu z nejhezčích fotografií, co jsem svému Medvědovi vyhotovila.

Vlastně nevím, jestli vás zajímá, ale mně se hrozně líbí. Nejen Medvěd, ale i foto.

Mrkající

...Nesměle pohlédl dolů.
"Litoval bych, nechat tě tu.
Lámat skály můžem spolu.
Poklonit se tomu světu."

Mušce se jen zarděl líc:
"Miluji tě za ten cit.
Díky tobě vidím víc,
než jsem schopná pochopit."...





Už ho mám doma, jen jsme se neviděli. Odpočítávám dny, než začne škola. Docela pruda, ale doma je na druhou stranu kopr. Štupuju ponožky a víceméně se už nudou válím. :))


CUL8er Kris

Táta se zase vrátil. Naposled?

8. září 2012 v 21:25 | Myší královna
Včera se mi stala zvláštní věc. Možná si někdo pamatuje, jak jsem zde psala o svém otci a o snu, který se mi zdál pět dní po jeho narozeninách. Můj mrtvý otec mi v ní vytkl, že jsem mu nepopřála.

Aluška mi tehdy odpověděla na můj e-mail; poradila mi "rituál", který měl ode mě otcovu snad parazitující duši měl odpojit. Já totiž věřím tomu, že duše sebevrahů jsou na našem světě do té doby, dokud nenajde jejich čas. Měla jsem snad od puberty pocit, že otcova duše mě pořád vysává. Ale víte co se stalo?

Pokud se dobře pamatuju, pak pozítří, 10.9 bude čtrnáct let od otcovy sebevraždy. A včera ráno se mi zdál divný sen. Napřed byl čuňácký a byl v něm Medvěd, ovšem pak jsem se zničeho nic objevila v babiččině domě a vycházela jsem s otcem ven. Na cestě před domem byly nějaké výkopy a opravy. Jelo okolo auto naložené džíny a oblečením. Bylo řízené párem. Žena se nás zeptala, jak se dostane do obchodu XY. Já řekla, že nevím, že to tu zase tak dobře neznám, paní se uchechtla. Tak jsem jí poradila jednu ulici. Pár nechal auto kousek od domu a šel pěšky na místo, které jsem jim poradila.

Šli jsme s tátou dál, už jsem věděla, že je to táta, že to není ani Medvěd, ani nikdo jiný. Nesl kytaru. Kolem prošla naše třídní ze základky s košíkem, že jde nakupovat a ptala se táty, jestli jdeme taky do obchodu. Z řeči vyplynulo, že táta tam chodí běžně zkoušet hraní. Viděla jsem, že si nese Kramerku. Před jednou z roubenek vytáhl Kramerku z futrálu, já měla tuším akustiku. Stála tam i aparatura a my jsme hráli a hráli. Jamovali. Otec vypadal mladší. Asi to byl pozůstatek z doby, kdy žil, protože ačkoli si jej z pěti let perfektně pamatuju, nejčistší myšlenky jsou z chvil, kdy zkoušel na chodbě, aparaturu měl taky vystavenou kolem sebe.

Pak se zničeho nic proměnil v televizi. Ano, v televizi. Na obrazovce měl klobouk jako ten chlap z plakátu I WANT YOU TO US ARMY. A říkal něco o tom, že ví, že jsem chtěla, aby už nechodil, ale že prostě chtěl přijít. Že už mě nebude otravovat. A já nevěděla co říct. Rozbrečela jsem se, protože jsem měla na jazyku prosbu, ať už nechodí, ale já ji nemohla vyslovit. Dokázali byste osobě, kterou jste čtrnáct let neviděli říct, ať už nechodí, když stojí před vámi? Je jedno, jestli to je sen nebo není.

Jsem vděčná kmotrovi, který mi v tu chvíli poslal smsku. Ta mě vzbudila.

Nevím co mám dělat. Přijde? Nepřijde? Možná jej mrzí, že jsem na něj hodila ty svoje... SAKRA, VŽDYŤ UŽ JE MRTVÝ! JE MU TO FUK!!!


Prsa Janis Joplin a jiné kresby

29. srpna 2012 v 12:29 | Myší královna
Já sice všechny kresby mám v galerii, ale asi si ji stejně nikdo neprohlíží, takže nebude vadit, když sem dám vzorek toho, co se mi nejvíc povedlo :))

Janis Joplin je to poslední, co jsem kreslila. Dodělala jsem ji před pár minutami a dalo mi to pár hodin práce. (Vypadá trošku spíš jako J.Lo :D) Teď na to koukám a kvalita fotky je docela hnusná, tak si kdyžtak zobrazte fotky v galerii.

Sklenička od Yoplay (nevím, jak se to píše) :))) Šmejdovými levnými olejovými pastely.





Copak se to zrodilo z lahvičky tuše?


Tempera na bubenické bláně.



Více vlevo, v galerii ARTISTIC...

Co tam bez ní sakra budu dělat?

22. srpna 2012 v 10:05 | Myší královna
Ani byste nevěřili, jak mi je ouzko. Prázdniny v prdeli, přede mnou jen pár nočních v Tescu. Ano, nočních. JÁ, která si i na poslední zvonění musela brát spacák a karitaťku, budu dělat noční směny. Před pár dny mi volala personální manažerka z místního HM, že prý jestli bych do konce měsíce brala pár směn na noc. Bez rozmýšlení jsem řekla, že ano, protože jsem totálně bez peněz. Ta ženská, co jsem si u ní přivydělávala, už se od filmovky neozvala. Nevím, co to mělo znamenat. Ještě jsem mívala v liště její schránku otevřenou, ale už jsem se na to vykašlala, abych jí kontrolovala poštu. Beztak mi těch pár hodin nezaplatí; a ty dva tisíce, co mi dala za minulý měsíc, jsou skoro taky pryč.

Co všechno o mně nevíte?

5. srpna 2012 v 8:00 | Myší královna

  1. V dětství jsem poslouchala pop a disco.
  2. V sedmi letech jsem byla operována na oboustrannou šilhavost.
  3. Číst jsem se naučila mezi čtvrtým a pátým rokem. Sama.
  4. Moje přirozená barva je plavě hnědá se zlatým odleskem na slunci. Velkou část svého života jsem ale střídala křiklavě červenou a havraní černou barvou.
  5. Mým velkým snem je vydávat knihy.
  6. Ve třinácti jsem začala hrát na kytaru a od té doby jsem se ani o chlup nezlepšila.
  7. Můj otec spáchal sebevraždu, když mi bylo pět let.
  8. Na podzim 2011 mi záhadně odešlo zápěstí a od té doby nemám pokoj.
  9. Nesnáším vepřové maso, chleba s máslem, miluji ale prdelačku, jitrnice a jelita.
  10. Nesnáším králičí maso, miluji ale králičí hlavu.
  11. Můj poloviční valašský původ zajistil mému hltanu ocelovou odolnost proti slivovici mezi 15 a 18 rokem.
  12. Na diskotékách mě oslovují zásadně muži na pětadvacet let se stále stejnými frázemi.
  13. Když jsem byla mladší a neuměla jsem uvařit ani čaj, příbuzní se mi smáli, že si jednou vezmu kuchaře. Můj první vážný vztah, který stále trvá, je právě s kuchařem.
  14. Hudebníka v mém životním příběhu poznáte zaručeně podle toho, že jsem s ním něco měla, koukala jsem po něm, byla jsem do něj zamilovaná nebo se se mnou chtěl vyspat. Což mám po matce.
  15. Má platonická láska je od čtrnácti let Ben Kowalewicz.
  16. Při "Vltavě" z Mé vlasti a hymně ČR vždycky brečím.
  17. Jsem futuramista, přesto je moje oblíbená komiksová postavička Lisa Simpson.
  18. Moje oblíbená FILMOVÁ postava je Pyramid Head ze Silent Hillu.
  19. Mojí nejoblíbenější knihou je Malý princ a chci ji mít v náruči, až mě budou pohřbívat.
  20. Ač jsem už odmalička chtěla být zpěvačka, před opravdovým publikem jsem zpívala jen jednou.
  21. I když píšu velmi upřímně, většinou nejsem schopná říct lidem, co si o nich doopravdy myslím.
  22. Jednu dobu mě pronásledovalo číslo 22.
  23. Ve čtrnácti letech jsem založila blog, kde jsem se vydávala za pubertálního dyslektika a psala jsem vše, co si myslím o spolužačkách a vše co o nich vím.
  24. Chtěla jsem se přihlísit do Mládeže Balbínovy poetické strany, jenže jsem nesplňovala jeden požadavek. Členem se nesmí stát žádná svině - podle stanov.
  25. Od otcovy smrti jsem nesměla mít zvíře. K osmnáctinám jsem si přes matčiny výhrůžky pořídila křečka. Dnes na něj žvatlá.
  26. Jako kluk bych byla Vojtěch.
  27. Moje sestra by se jmenovala Anna Marie.
  28. Ve školce jsem měla imaginárního bratra, o kterém jsem veřejně mluvila s učitelkami i logopedkou. Jmenoval se Otakar.
  29. Během jednoho velmi depresivního období v pubertě jsem kreslila depresivní obrázky a lepila je na zeď. Vrcholné dílo byl plakát s hrobečky, které jsem kreslila lidem, co mi ubližovali.
  30. Nikdy jsem neměla klíště.

Sperma a já.

1. srpna 2012 v 13:33 | Myší královna
Možná si někdo myslí, že všechny holky jsou absolutně tupé a neumí říct ne. Otázkou je: proč by to sakra dělaly?

Jako by to chlapům něco říkalo. Pamatuji se na kalbu, kde se mi nějaký opilý mládenec snažil vysvětlit, že když holka říká ne, myslí ano. Tak já vám něco řeknu, pánové: málokterá holka řekne ano, pokud vidí, že hulite jak fabriky, cigáro zakousnete grilovanou klobásou a z kalhot vám roste mech. Na to vám naběhne možná tak nějaká blbá biondýna.

A už vůbec ať se mi nesnaží někdo tvrdit, že je sperma zdravé na pleť. Všech zdravých látek je v semeni totiž jen stopové množství. Na vyléčení exému by to chtělo demižón.

Víte co je rovněž chuťovka? Sperma muže, který bere dlouhodobě léky. Tatranský čaj je oproti tomu jahodový shake.

Abych se zastala i chlapů: Je trapné pořizovat si plivátko. Představte si, že by vás chlap pohladil po stehně a hned si nastříkal ruce antibakteriálním sprejem. Je to totéž.

Jinak vám chci poděkovat za pravidelné "kozy na titulkách", i když tím jen dokazujete, jak neumíte říct ne, což je to samé jako byste přiznali, že polykáte z donucení.

Adieu.

-------------------
AKTUALIZACE 1.8.2012 11:00 - Blog na adrese http://lottybiondi.blog.cz/ byl z Autorského klubu po domluvě s jeho majitelkou vyloučen.

 
 

Reklama