Deníkoviny

Cenná lekce o karmě

20. března 2014 v 21:36 | Myší královna
Sedím v posteli s bolehlavem z kdovíčeho a přemýšlím, jak naprd se dneska mám.
Ve škole to bylo v pohodě. Tramvaje jsem šikovně stihla po cestě do školy i zpět, což se u mě moc často nestává.
No a pak se to rozjelo...

Erupce na Slunci...

25. ledna 2014 v 23:30 | Myší královna
Nemáte takovej pocit, že je letošek nějak hustě divnej?
Opravdu.
(Kvůli bordelu v AK plném laciných nudných štětek jsem se rozhodla odejít, takže sem můžu házet dementní gify - SUPER!)
http://media.tumblr.com/tumblr_lccyp5YBe51qaw6iu.gif
Jsem na suchu - ne že bych umírala hlady, mám jistý příjem zajištěný až do promoce, ale zkrátka se mi konto KANADA zmenšuje, namísto toho, aby se nafukovalo s přibývajícími léty. A to je dost deprimující. S vedlejšákama je utrum kvůli tomu mýmu debilnímu předsevzetí ŠKOLA NA PRVNÍM MÍSTĚ, což mi vyneslo jedno F, jedno E a "už vás nikdy nechci vidět" u zkoušky. Z rozvrhu se mi dělá blbě, jen to vidím, příští semestr bude o hubu. O rozbitou hubu, asi v něčem vymáchanou.

Na druhou stranu mám dojem, že letošek mě nutí se sebou něco dělat. Možná přestanu o psaní kecat a začnu něco dělat. Možná přestanu kecat o tom, jak bych chtěla zpívat a začnu to zkoušet. Ideální by bylo, kdybych přestala kecat o psaní bakalářky a začala ji alespoň zpracovávat. A úplně nejlepší by bylo, kdybych dodělala zbylé úkoly do konce ledna, protože konec ledna co? Konec ledna se BLÍŽÍ, dámy a pánové.

Dnešek mi věnoval drobnost dost podivného, ale hlubokého charakteru nalezenou na chodníku - tak hlubokého charakteru, že je mi hanba o tom mluvit, ale kdybych nevyužila té malé příležitosti, co mi Vesmír poslal, využil by jí někdo jiný a to by byla strašná smůla. A taky mi dnešek věnoval motto "KLID PŘICHÁZÍ PO KAPKÁCH", které někdo napsal na obraz odložený u chodníku.

Dnešek ulehl do peřin s obrovskou podivností: pustila jsem si video rozhovoru se svou platonickou láskou - v kanadské angličtině - a já mu rozumněla! Došlo mi to až po pár minutách. NIKDY jsem mu nerozumněla. Vlastně ani pořádně anglicky neumím mluvit (psaní zvládám, mluvení je horší). A najednou tohle?! Možná to pro vás nic neznamená, ale mě to dost šokovalo.

Celý den si lámu hlavu s tím, co mi chce Vesmír tím vším naznačit; a on mi tím jen tleská a říká: "Hustě, holka, pokračuj, ty na to máš."

(když zadám název tohohle songu, proč mi to vyhledá ty zasrané One Direction? Koho jako zajímají? Fuj, fuj, fuj. ONE DIRECTION SMRDÍ!)


Odebírejte mě na Bloglovin!

Vzpírám se Petru Panovi.

5. listopadu 2013 v 11:19 | Myší královna
Takže Lily se bude vdávat. Ano, bude se vdávat.
Říkám (pro potřeby blogu - nechci konkretizovat) spolubydlící z vedlejšího pokoje Lily, protože je to strašně milá a hodná holka, takové, které byste přáli, aby byla fakt, fakt šťastná a aby měla kopu dětí. Kopu hodných dětí, samozřejmě. Spratky byste jí rozhodně nepřáli, kdybyste ji znali.
(za ty sklony k obecné češtině se omlouvám, teď jsem četla spoustu braků)

Výstřik do temnoty

7. září 2013 v 21:07 | Myší královna
Uvědomuju si fakt, že život letí. A že je moc krátký na to, abych o sobě nedala ani vědět...

Trichotillomanie - pokračování

4. července 2013 v 17:49 | Myší královna
Ahoj lidi,

před dvěma lety jsem zde na blogu psala článek o trichotillomanii - tedy poruše, při které si člověk (jednoduše řečeno) vytrhává vlasy. Často ve stresových situacích. Překvapilo mě, jakou odezvu článek má; i po letech neustále přibývají komentáře nešťastných trichomanů/trichofagů.

Co mi výška dává?

7. června 2013 v 22:49 | Myší královna
Po dlouhé době vás hodlám otrávit nudnou a neužitečnou zpovědí. Uvažovala jsem totiž nad smyslem svého života a ze začátku jsem si připadala absolutně zbytečná.

Sejdeme se v pekle.

26. dubna 2013 v 11:40 | Myší královna
Letní semestr je mnohem větší záhul, než jsem si myslela, že bude.
Zimní semestr byl jen slabý rozjezd.
Nechápu, jak jsem se mohla podivovat tomu, že někdo hovoří o náročnosti mého oboru.
Jednu věc ale musím říct: bohemistika je SKVĚLÁ! Nemůžu uvěřit tomu, že jsem chtěla jít na peďák. Bohemistika je můj osud, bohemistika je můj život!
Já vlastně ani nevím, proč se tu válím v totálním nepořádku a nečtu. Za dva týdny končí semestr a já nemám přečtenou ani polovinu z třicetipoložkového seznamu četby ke zkoušce z literatury. Že se musím učit i fonetiku, ze které vím prd, že se musím učit i teorii literatury (kterou se učím... ALE MÁLO!), že musím napsat interpretační příspěvek do sci-fi, protože jsem podělala referát... etc. etc. Ale pořád jsem relativně v klidu. Nepanikařím. A to jsem mnohem hůř připravená, než k maturitě.

Díky bohu mnohem hůř zvládám alkohol, takže nejsem posedlá myšlenkou kalení. Podivné ale je, jak ten aklohol zvládám. Například minulý víkend jsem byla na koncertě. Hrála kapela Medvědova strýce, jejich repertoár je tvořen písničkami od Red Hot Chilly Peppers. Byli skvělí, jen mě štve, že se ona kapela prezentuje anglicky. ANGLICKY. Píše o sobě anglicky. Chápete to? Kapela z naší horní dolní se prezentuje anglicky. A my, bohemisti, se můžeme posrat, aby vůbec čeština přežila. No ale zpět k mému chlastání. Šest piv mě totálně zabilo. Týden nebo dva před tím jsme s Medvědem slavili mé narozeniny. Koupil mi mou oblíbenou whisky - Bleck Velvet - kanadská, jemná a chutná božsky, když se smíchá se zázvorovým tonicem. Po té mám prostě okno. Okno. Když mi Medvěd povídal, co jsem dělala, nerozuměla jsem tomu. Hlava mě bolela jak kanec.

A teď to, proč tu uboze vykládám o svém pití. ŘÍKÁM TO, protože alkohol si se mnou dělá co chce. Celá pointa je ta, že jsme měli koncem března pasování na prváky, respektive na bohemisty. Tam jsem to do sebe házela absolutně bez rozmyslu. Sice jsem si po druhé vodce s džusem do kelímku napustila vodu a tu pila až do té doby, dokud jsem neodešla. Ale míchala jsem to takovým způsobem, že by z toho bylo blivno i Ozzákovi. A co bylo ráno? Nic! Vstala jsem v devět a šla se učit.

Ono to možná je i tím, že jsem si po příchodu na byt, kolem druhé ranní, šla udělat míchaná vajíčka s pórkem a celorznným chlebem. Jo, asi jo.

Největší průšvih tohoto týdne bude pravděpodobně to, že jsem si na botníku na bytě nechala MP3. Nemám tušení, co budu dělat. Těch třicet knih se bez hudby poslouchat nedá. A sedět doma s nimi nehodlám. Sakra! Realismus! REALISMUS A NATURALISMUS! Popisy na deset stran. Skupinové rozhovory na třicet a absolutně o ničem. I Bukowského popis sraní na půl knihy byl zábavnější. Nebo Irvingovy rádoby drby o něčí minulosti jsou zábavnější. MNOHEM zábavnější. Jak to, mám, sakra, přežít bez hudby? Hudba je můj život a to, co za poslední dobu nejvíc poslouchám, je tahle sestříhaná hňupina. Já si ji dokonce zpívám... T-TTT-D-méé-T-TTT-D-mé-T-TTT-D-třabl-třabl-třabl...

Asi umřu. A až umřu, půjdu do pekla za to, jak marním svůj čas. Hergot, v patnácti jsem si říkala: Hmmm, ve dvaceti, to už učitě budu mít nějakou knihu vydanou. Prdlačky, pořád se válím, koukám na videa s kozama a HIMYM. Okamžitě někdo přijďte a kopněte mě do zadku.

Servus. Sejdeme se v pekle.

Jestli chcete sníh, jeďte do Alp!

16. února 2013 v 17:34 | Myší královna
Hele, vím, že jsem dlouho nic nepostla. Zkrátka není CO postovat. Za poslední dobu jsem napsala velké hovno. Medvěd mi rozsekal noťas, takže teď čumím do černého monitoru toho, který jsem já před třemi roky polila rajskou polívkou a nyní je napojený na starý CRT monitor, který, aniž bych si uvědomovala, zběsile bliká. Dost nahovno je i to, že musím sedět u stolu, páč bych měla asi ležet. Ukázalo se, že zůstat celé zkouškové doma na zadku vyjma brigád, kupování kravin a zkoušek byla volovina. Jak mi je teď? Já vám to řeknu: mizerně. Celý týden chodím v péřovce, chlupaté mikině, rukavicích a čepici, užívám propolis a víte, co se stalo? Mám bacila. Ale ne jen tak nějakého!

Bacil, kterého mám, je nezmar. Dokonale odolává všem mým pokusům o vraždu. Začala jsem ve čtvrtek propolisem a silným bylinkovým čajem a říkala jsem si: oukéééj, to zabere, normálka. Hovno. Za včerejší cestu z Olomouce jsem vypila celou flašku Vincentky. Od včerejšího příjezdu jsem sežrala celou hlavu česneku (když se nad tím tak zamyslím, není to tak moc, obvykle to dávám a posezení). Vitamin C v tabletkách. Tinktura na chřipku. Echinaceová tinktura. Propolisové kapky. Rakytníkový čaj. Měla jsem dvě léčebné deci slivovice od babičky, teď mám tak leda kulové a stejně jsem pořád nemocná. Slepičí polívka (a to držím bezmasou dietu - jen dva dny, s nemocí to nesouvisí). Tři misky salátu s tabascem (v tom je čili, lidi!). Zázvor z medem. Zelí kysané takovým způsobem, že se divím, že dávno nepřiběhlo samo. A co se děje??? NIC, NIC NIC! Nemám horečku, můžu se hejbat, rýmu taky nemám, ale už nemám v krku ani knedlík, mám tam křečka, který se snaží vydrápat ven.

Ještě štěstí, že "trpím" chronickou zácpou, jinak bych tu po tom všem ležela ve vlastních výkalech.

Víte co, lidi? Příště, až se budete rouhat na debilní zimu, kdy je venku jedenáct stupňů, běžte do prdele! Anebo ne - běžte do cestovky, kupte si zájezd do Himalájí a neotravujte trapným sněhem a mrazem lidi, kterým globální oteplení docela vyhovuje!

A víte, co je nejvíc na hovno? ŽE ZASE SNĚŽÍ!
Grrr...

Její Výsost

Rozjímání v temnotě.

2. prosince 2012 v 16:27 | Myší královna
Padající sníh ve mně vyvolává depresi a ubíhající minuty na hodinách taktéž. Zase je tu okamžik, který postupem času nenávidím čím dál víc. Každou neděli večer odjíždím pryč z domova, daleko od své postele, knihovny, zvířete, od svého útulného podkroví; od matky a povinností, co mám doma a co tak ráda zanedbávám a chtěla bych je před Vánoci splnit.

Ano, vysoká škola mě deprimuje! Byla jsem teď doma od středečního večera a celou dobu jsem psala seminárky. Ano, je to můj boj, měla jsem začít hned v září. Člověk, co chce jednou emigrovat, se tak bojí každého večera, kdy má odjet do velkoměsta, jak pitomé, jak pitomé, jak pitomé.

Jedinou mou světlou myšlenkou je zo, že mi za dva týdny končí semestr. Za dva dlouhé týdny psaní testů, prezentování referátů a smolení esejí. Dnes jsme s máti vsadily Sportku, heh... a nemáte tušení, jak mám chuť dát se na modlení... Abych nemusela navštěvovat školu, která mě příliš nezajímá, kvůli almužně od státu. A víte, co bych udělala, kdybych byla bohatá? Koupila bych si barák a čekala, až se dostanu na svou vysněnou psychologii (na kterou jsem přihlášku nedala jen kvůli tomu, že jsem si připadala na to blbá - ale teď mi to je jedno). Do té doby bych si mohla dělat, co by se mi zachtělo. Šít, psát, kreslit... možná bych začala podnikat... nemusela bych dřít jak osel. Ne že mě to nebaví. Mě to mučí. A já musím studovat. Chci mít ten zasraný diplom v ruce. Je mi jedno z čeho, kdy a které že záchody budu pak třeba mýt, ale chci - mít - diplom.

Naštěstí je Olomouc krásná, pozitivní, usmívající se. Je to druhá mamina, co mě obejme, když jsem nasraná. Kéž by to stačilo.

Bezkonkurenční video

28. listopadu 2012 v 19:16 | Myší královna
Dneska v polštině nám vyučující (mimochodem, moc krásná žena) pouštěla úžasné video z dětského pořadu. Jmenuje se "Akademia pana Kleksa" a písnička mě totálně dostala.

Když už jsme u té polštiny, doporučuju film "SEXMISE" - je o světě, kde byly jen ženy, každopádně jde o komedii - a to dost dobrou! Minulý týden jsme koukali na film, který se jmenoval "Krátký film o lásce" - hlavní postavou je borec, který se dívá dalekohledem do pokoje jedné ženy. Ta se do něj pak zamiluje - dost složité, dost kontroverzní, nicméně nevím, jak to skončilo, poněvadž se dvě minuty před koncem vyučující zaseklo DVD. Kdyby jste jej někdo viděli, tak mi napište, jak to dopadlo ;)

Myší královna

 
 

Reklama