Deníkoviny

Drobná havěť u mě azyl nezíská

20. července 2015 v 9:00 | Myší královna
Tak jsme tu zase měli nějaké černé kurvy.
Ne, nemluvím o lidech jakéhokoli původu. Prostě je léto a všude je spousta otravného hmyzu. A já se hmyzu bojím. Moc se bojím.

Táhni, zimo!

17. března 2015 v 15:54 | Myší královna
Vlezu na Fejsbůk Za celý den po milionté aktualizuju zeď na FB a vyskočí na mě Samin status:


Jo, to mi došlo po přečtení Samina statusu. Náhlé prozření. Fakt. Po včerejší cestě z Tesca jsem načumovala do zahrad a zahlédla jsem stádo sněženek, a taky nějaký žlutý fleky, což asi budou ty petrklíče. A pak mi došlo, proč mi klesla poslední dobou křivka asexuality. Jaro je fakt za rohem! Divíte se mému nadšení? Divíte se, proč se divím? Pak mi dovolte jednoscénový flashback do konce března 2013:


Jsem nadšená, i když už pár let netrpím hibernační depresí, nemá jak přijít jarní euforie (mívala jsem stavy, kdy se mi absolutně nechtělo smát, ale tvářila a cítila jsem se naprosto stejně, jako když jsem před dvěma lety poprvé zkusila trávu). Dneska jsem dokonce pět hodin v kuse větrala. Brzo se Medvědova chrápací výmluva změní z nachlazení na sennou rýmu. Studenti vylezou ze studoven a ustelou si pod platany. Dlouhodobá předpověď počasí ve smyslu stupňů Celsia stoupá. Peg je už vykatastrovaná, takže se může nechat ojebávat do haleluja. Všechno je super. Teda skoro všechno... ale tím si přece nenechám zkazit radost! Prostě potože jaro!

Tak já jenom tak, kdybyste si nevšimli.


EDIT: Jo a ještě odzimujte nohy, oholte a namažte samoopalovákem. Kdo na to má čučet.

Frustrace 2.0

10. března 2015 v 9:13 | Myší královna
Venku začíná jaro. Ještě ani nekvetou stromy, neskončil masopust, ani nás nezačal buzerovat hmyz. Slaboši s alergiemi nezačali ani kýchat. Ale venku je fakt rozkošně. Včera večer jsem si dokonce vzala trenčkot. Byla jsem totiž - ano, dám a pánové, venku. Přijela totiž konečně Lulu z Anglie; Lulu odjela do Spojeného království poté, co ji na začátku čtvrtého ročníku dějin umění vyrazili kvůli nesplnění jedné zkoušky. A jelikož je to popleta popletená, nějak najednou nevěděla, co se svým marným životem, a tak se rozhodla odjet na zkušenou.

Run, run, run...

1. března 2015 v 23:37 | Myší královna
Rozhodla jsem se běhat.
Někomu může připadat takové rozhodnutí banální, ale možná si uvědomíte jeho vážnost, až vám blíže popíšu svůj postoj ke sportu.

Tohle jsem prostě nezvládla.

13. února 2015 v 19:40 | Myší královna
Novým rokem u mě začalo něco novýho a podivnýho.

Strasti a slasti pokladních

14. ledna 2015 v 23:30 | Myší královna
Od osmnácti let jsem dělala pokladní v hypermarketu, kde pracovala máma asi osm let. Naposledy jsem kasírovala v srpnu loňského roku, ovšem pro změnu v olomoucké filiálce. Jestli jste na Kafkově zahlédli zmatenou kudrnatou blondýnu, byla jsem to já.
Práce pokladní obnáší mnohé povinnosti. Kromě odpovědnosti za škatuli plnou peněz a za zboží, které se semtam někdo pokusí potají protáhnout přes pokladní zónu, se musíte neustále usmívat a být ve střehu. Bohužel, pravidelná rutinní práce se občas neblaze odrazí i v soukromém životě. Naučený úsměv, fráze a nepřetržitě udržovaná schopnost artikulovat leze prostě po dvanácti hodinách střídavého sezení a stání na mozek.

Krátký komentář o údělu ženy.

4. ledna 2015 v 16:00 | Myší královna
Naježila jsem si krabici kosmetiky Oriflame.
Abyste mi rozuměli, my, krásní od přírody, si potřebujeme čas od času dodělat ksicht do totálního vysušení nějakou tou dekorativkou, abychom si ho mohli pak vytunit ruznýma krémíčkama a olejíčičkama za těžký prachy. Abyste si nepřipadali jakože blbě. A tak jsem se nechala zlákat kolegyní bohemistkou na dlouhou prezentaci na téma Mary Kay.

Mary Kay je předražená kosmetika, která se prodává ve velkých lahvích a docela dobře voní. Opravdu jsem si po dvouhodinové prezentaci nepořídila kompletní sadu za zvýhodněnou cenu 3.500,- Kč, nicméně mě to motivovalo vymyslet vhodnou investici za mastný přeplatek z ČEZu. Říkala jsem si: tři a půl litru za to dávat nehodlám, nicméně mi chybí fakt HROMADA DŮLEŽITEJCH VĚCÍ, který má každá nanynka vlastnit.

Takže jsem si nakoupila:
noční krém na suchou pleť,
denní krém na suchou pleť,
růžový olej na suchou pleť,
tonikum na suchou pleť,
peeling na suchou pleť,
primer pod makeup,
štětec na makeup,
voňavku, která nesouvisí s pletí, ale krásně voní.

Takže vážené dámy, tímto se ze srdce omlouvám všem těm pipinám z beauty blogů a autorkám tutoriálů a videí o kosmetice za své záporné postoje vůči vám. Omlouvám se za nás všechny, kteří se vám vysmíváme za příliš volného času, protože to máte ve skutečnosti fakt těžký. Než se jeden v těch kravinách orientuje, stojí to pořádné nervy. Kvůli venčení psa a načmárání obličeje na ksicht jsem vstávala v šest ráno, takže jediné mé štěstí je, že nemám příští semestr pravidelný rozvrh. Protože než si člověk napatlá na ciferník všechny tyhle PÍČOVINY, včetně makeupu, který, oproti dobám minulým, precizně v klepávám do pórů štětcem, tak se mi pes vyvenčí sám pod věšákem na kabáty. Nemluvě o tom, že kosmetický kufřík mi teď zabere půlku zavazadla, ať jedu kamkoli. Do hajzlu!


Zlaté zkouškové, můžu sedět doma a celej tenhle rituál vypustit z programu.

Že vás to baví, fakt.

Moje bývalá záhlaví

7. října 2014 v 19:05 | Myší královna
Trvalo mi fakt, fakt dlouho, než se mi podařilo nastavit nové, aktuální záhlaví. V galerii jsem přitom našla pár starých, která jsou velice hezká. Tedy tím, co zobrazují, ne že by šlo o grafický majstrštyk.

Co si myslí učitelé během rozhovorů se studenty?

23. května 2014 v 13:05 | Myší královna
Než nastalo zkouškové, odeslala jsem pár pěkných e-mailů. Střední škola mi dala v tomhle hodně. Zásadně příjemce oslovuji "Vážený XY", s výjimkou situace, kdy si za hodinu vyměníme třeba čtyři e-maily (psát v každým vážený XY by bylo docela vtipné). Zajímá mne, jaký má dotyčný titul a nakonec mu poděkuju, pozdravím jej a vyměníme si přání hezkého zbytku dne, svátku, víkendu.

Očista do čista

17. dubna 2014 v 10:54 | Myší královna
Už ve chvíli, kdy jsem si koupila nový diář, jsem měla zakroužkovaný jeden konkrétní den. Popeleční středu. Strašně jsem se na ten den těšila. Ačkoli už nejsem praktikujícím katolíkem, čekala jsem na ni, jak se říká u nás na Slovácku, jako "kuřa na sopel". V tenhle den se podle katolické tradice nejí maso a správně by se nemělo jíst maso až do Velikonoc. Už loni jsem masopust praktikovala, vydržela jsem celých těch 49 dní (pokud si dobře pamatuju, dokonce mám pocit, že i týden po Velikonocích). A tak jsem si říkala: super! Nakoupím si luštěninu, chlorellu, vitamíny, udělám prakšalánu a budu se čistit, čistit, čistit.
 
 

Reklama