myší domeček - Články

Zahajuju svatý týden.

Wed, 16 May 2012 20:43:42 +0200

- přestože pro mě začíná až v pondělí. V pátek dělám přijímačky na FF do Olomouce, ale na fakultu, která pro mě není prioritní. Vlastně nevím, proč jsem do toho ty prachy vrážela. Alespoň to mám nanečisto - o nějakém přijetí podle mě není vůbec řeč.

A jinak svaťák hodlám strávit na místě spirituálně klidnějším. Jmenovat nebudu, ale není tam internet. Takže hawk, na blog nenapíšu dřív, než po maturitě. Určo ale před přijímačkama na peďák. Jinak se jdu zakutat s angličtinou, bolí mě hlava a je mi šoufl, asi jsem dnes prochladla, jak jsem se vznášela po Hradišti v sukni (praktické zk.). Prostě bída. Mám pocit, že nic neumím a že jsem nepřipravená, což bude tím, že to je pravda.

Možná se ještě během svaťáku ozvu z hospody v rámci vypuštění páry. Ale nic neslibuju. Fakt to nedávám.

Naštěstí mám dobrého kamaráda, který vyměnil pohodlí postýlky za to, aby mi přivezl knížky, které nemohu sehnat (ano, já nemám přečteny všechny knihy). Jestli chcete vědět, jak jsem dopadla u písemných, tak zatím nad očekávání :)))

Let's go to do something.

Uvidíme se... někdy.

HON NA BĚLOCHY! - cítím se být diskriminována.

Wed, 16 May 2012 14:49:51 +0200

Poslední dobou mám vážný problém se svým etnikem. Ano, cítím se v romském státě diskriminována. Mám strach bydlet, spát, jíst, vůbec nějak žít. Nikdy jsem nebyla rasistka, nikdy jsem neměla důvod mít z Romů strach. Znám hrstku (opravdu jen hrstku) Romů, kteří pracují, žijí normálně, takže barva kůže je to poslední, s čím mám na člověku problém. Od vidění znám i takové, o jejichž naprosté čistotě nemohu být přesvědčena, ale jsou slušní, tiší, skromní, usměvaví a nekonfliktní.

Ne, nemám s jiným etnikem problém. Nevadí mi Asiaté, černoši, nevadí mi Slováci. Angličany zbožňuju, Islanďanům se skoro klaním, Japonci ve mně vyvolávají úctu. Tomio Okamura - dle svých slov jediný šikmooký Moravák, muž s alabastrově bílou pletí, však také s výraznými známkami asijského původu - je podle mého názoru příkladná osoba uvažující sice občas na bázi brainstormingu, však na plný plyn UVAŽUJÍCÍ.

Zkrátka člověk může být puntíkatý a rozumná osoba je schopná s ním žít v jednom státě. Naopak si myslím, že tuzemská etnika by měla být schopná žít v jednom státě s námi; se Slovany, kteří tuto zemi objevili, založili a psali její dějiny. Proč se musejí tak složitě a nákladně "přizpůsobovat"?

VYSVĚTLETE MI, PROČ JE PRŮBĚH JEDNOHO POHŘBU, NAD KTERÝMŽ SE V PODSTATĚ ŽÁDNÝ OBČAN NEPOZASTAVIL, ZAZNAMENÁVÁN DO DETAILU MÉDII?

"Rodiče zastřeleného Roma se zhroutili, pohřeb se odkládá"

"Romové se skládají na pohřeb muže zastřeleného kuší"

"Romové sehnali peníze na pohřeb zabitého kuší, policie v pohotovosti"

"Zařval: zabiju vás a střelil. Nebyla to sebeobrana, tvrdí svědek střelby z kuše"

...

Abych Vám pravdu řekla, z omílání případu je mi už blivno, stejně tak ze spekulací médií. Nevěřím, že člověk má právo střílet kolem sebe, ale nevěřím, že by mu neměla být naskytnuta možnost svůj majetek bránit, obzvláště pokud už byl svědek jiného "pokusu o začlenění se společnosti" ze strany neviditelných, jak se Romům říká na diskuzních fórech. Diskuzní fóra, která, mnohdy slušná, bývají rušena. Viz dnešní článek "Byla to vražda, naříkají Romové na pohřbu zastřeleného kuší". Jen mě někdo opomenul na hrubku v komentáři, nestačila jsem ani odpovědět. "ID diskuze nenalezeno". Díky, cenzore, za zachování ústavního práva svobody slova. Rovněž by měl někdo upozornit zmíněnou skupinku romských stoupenců na frázi, kterou nás učí občanská výchova už v šesté třídě: svoboda a právo jedince začínají tam, kde končí svoboda a právo jedince jiného.

Proboha, novináři, proč mě krmíte každý den takovými blbostmi? O tom, jak si Romové vyrazili jen tak do lesíka na šrot, náhodou uviděli světýlko a pak jen hrot šípu? Myslíte si, že Vám uvěřím, že osoba s jakoukoli barvou pleti, by šla "hledat nepotřebný šrot" v noci? Myslíte si, že Vám uvěřím jejich odcitované věty o tom, jak je všichni znají, z dálky je vítají a šrot jim nabízí, zatímco v jiném článku vidím stížnosti obyvatel, že dotyční jsou "známé firmy" a že se střelci nikdo nediví?

Proč zakazujete fórum? Proč nás nutíte nechat se šikanovat? Proč tisknete jen lži nebo polopravdy, jednostranné soudy? Proč tisknete neustále stejné fráze, které nás snad mají přesvědčit? Myslíte si, že to dokážete? Osmdesát procent z nás (ano, z nás - jeden neviditelný usoudil, že krosny mezi spícími studentkami jsou též nepotřebným šrotem, možná si za to můžeme sami, když jsme zavazadla nehlídaly, ale neviditelní nejsou snad nesvéprávné opice) Romové někdy okradli. Z diskuzí jsem pochytila několik zážitků s neviditelnými, například pán, který rekonstruoval dům, odložil nějaké kovové "komponenty" (dráty, apod.). Když se přišla skupinka Romů zeptat, zda si je mohou vzít, odpověděl (po pravdě), že je hodlá vrátit zpět. Po chvíli odběhl do domu; než se vrátil, materiál sám odkráčel neznámo kam.

Jiní přispěvatelé zmiňovali svoje zážitky s odcházejícím majetkem - nepotřebné šňůry od zahradnických strojů, řetězy z pil a samé postradatelné věcičky. V oné poslední - smazané diskuzi mě zaujal příspěvek, kdy neviditelní odnesli veškeré vybavení obýváku, které unesli. A co mediálně známé případy, jako brutální důchodce napadnuvši skupinku Vy-víte-koho? A co šavle naštvaně se ohánějící z vlastní vůle na benzinové pumpě? Moji matku jednou "přepadla" celá skupinka neviditelných - spíš ji na eskalátorech obestoupili a nadrzo se jí začali hrabat ve věcech a v taškách. PATRNĚ TAKY HLEDALI NEPOTŘEBNÝ ŠROT. Najednou z toho budeme dělat sociální proces a mlčky tomu přihlížet?

Vážená paní (slečno), Samková,

jsem kolektivem odmítaná bytost. Na základce šikanovaná, na střední prostě nezapadající. V září, pokud Bůh a komise dá, bych ráda nastoupila na vysokou školu. Mohla byste mi odborně poradit, koho mám zapíchnout, podřezat, zbavit ledviny nebo znásilnit jako první, abych byla kolektivem patřičně přijata,

S pozdravem

Myší královna

Dalších pár fotek Barunky

Fri, 11 May 2012 11:37:17 +0200

Ahojky! :)

Poslední dobou mám dost divoký režim kvůli blížícím se ústním maturitám. Den po vysvědčení mě ale mamka vzbudila s balíčkem v ruce - byl to foťák, který vyhrála v Blesku pro ženy :) Takže už snad nebude nikdo kritizovat kvalitu fotek.

Připojuji jen dvě nejhezčí fotky, jaké jsem za poslední týdny opatřila.

Kris

DIY 2 - tričko... z trička ;)

Mon, 07 May 2012 00:57:25 +0200

Dnes jsem se zbavila až na pár drobností obrovského koše čistého prádla, němž jsem našla i toto. Skrze spoustu černých věcí, kterých bych se nejradši zbavila, na mě vybaflo staré tričko po tátovi. Černé, zaprášené, pár mastných fleků; pár dokonce i od modré pokojové barvy (možná jsem si jej mohla schovat na další letošní malování :-/). Inspirovala jsem se na DIY módním blogu, vzala jsem pár korkových zátek, co se mi válí v plechovce na stole a namáčela jsem je do barvy na textil. některé puntíky jsem rozpuntíkovatěla štětcem. Před "malováním" jsem ale ustřihla obrovský... výstřih. Což mi ale nedošlo - velikos trička je pánská, tudíž stříhnout od ramena k ramenu nebyl zrovna happy nápad. I na jiném triku by to vypadalo idiotsky. Takže jsem vytáhla léta střežené fialové tkaničky, jednu jsem rozstříhla a přišila jako ramínka.

I švy jsou fialové, tak to docela ladí. Připojuji nekvalitní fota (ale mnohem kvalitnější než ta dřívější, protože mám konečně FOŤÁÁÁÁK!!!). Jinak mi držte palce u maturity a přijímaček. Moc, moc moc.

CUL8er Kris (MK)

Co to je modlitba? Jak se modlit?

Sat, 05 May 2012 00:14:59 +0200

Modlitba nebo mantra, je to v podstatě to samé. Ale uvědomujete si, že modlitbu praktikujete každý den, aniž byste o tom věděli?

Cituji Wikipedii: "Mnoho náboženských myslitelů a teologů se snažilo vyřešit paradox, jak je možné prostřednictvím modlitby člověka změnit neměnnou vůli boha. Shodují se však na to, že boží vůli, která se snaží o dobro, není možné změnit, avšak smyslem modlitby je posílit lidskou vůli, povzbudit duši a tak se přizpůsobit této boží vůli ve změně k lepšímu. Modlitba může takto člověku podle některých otevřít nové zdroje poznání a pomoci mu, aby se zasadil o naplněních svých přání a představ."

Z tohoto hlediska můžeme říct, že modlitbou či mantrou je jakékoli pravidelné papouškování myšlenek, které si vysíláme do podvědomí. Ironicky myšleno i těch negativních. Mantrou může být i pozdrav (Dobrý den! = Přeju vám dobrý den!). Modlitbou může být přání "všechno nejlepší k narozeninám" nebo "dobrou chuť". Bohužel, vzhledem k dnešní době, kdy frčí negativismus, je častá modlitba/mantra "Ty jsi vůl!" (často myšleno i v pozitivní situaci, jako je nějaká srandička).

Modlitba a autosugesce je tudíž hodně úzce spojená. Ono v podstatě je jedno, jestli modlitbu říkáte jen sobě nebo božstvu (obecně myšleno). Na Vaše myšlení má stejný vliv, a pokud je modlitba myšlena upřímně, jsem si jista tím, že má stejný vliv i na ono božství :)

Já osobně sama za sebe příliš neuznávám odříkávání naučených formulací, což je důvod, proč jsem přestala chodit do kostela - duchovně mě to neuspokojovalo, modlitby byly v podstatě jen úryvky dějin, které jsem navíc já považovala za dost nedůvěryhodné (Dva tisíce let staré informace? Jen si vzpomeňte na Šemíka, a to jde o kratší časový úsek.). Takže jem započala vlastní způsob modlitby - dle potřeby před spaním "rozmasíruju" trošku čakry a představuju si různé lidi na světě. Posílám jim trošku lásky a děkuju za ně. Občas u toho i brečím - ale je to takový ten osvobozující a příjemný pláč. Nevím. Modlitbu považuju prostě za intimní věc a mezi lidi se to nehodí.

Občas když vidím něco, co mě potěší (hezká kytka, sympatické zvířátko), děkuji za něj bohu. I když vidím nějaké pilné zvířátko, co se mi zrovna nelíbí, třeba pavouk jak přede síť...

Věříte v sílu modlitby? Modlíte se? Meditujete? Podělte se o svoje poznatky! :)

Kris

POVÍDKA: Studená. Velmi studená.

Mon, 23 Apr 2012 18:03:26 +0200

Studená. Velmi studená.

Anotace: Nemám zájem vám tu předstírat, že je to vymyšlené. Zase tak funny to není.

Trvala jsem na tom, abych se mohla na strejdu podívat. Neviděla jsem ho už pár let. Byl to srandovní člověk se životní filozofií "mouchy snězte si mě". Kouřil všude. Ve dně, v noci, v pokoji, venku. Nakonec mi rodina vyhověla, ale nebylo to jen mé přání. Bylo to hlavně přání jeho neteří, jeho tet, co jej chtěly vidět. Nakonec mnou otřásla lítost. Lítost nad sebou samou, že jsem tuto věc někdy chtěla.

Namísto spícího obličeje, který na mě koukal před patnácti lety z otcovy rakve, na mě koukal samotný Dorian Gray. Obličej playboye, ne tak spící, jako vrčící na okolí. Obličej samá modřina. Zuby čouhající z pusy. Bledá až zelená kůže. Měla jsem to odhodlání pohladit jeho obličej, stejně jako jsem v pěti letech hladila ten otcův = sebevrahův. Po pohledu do rakve mě elán opustil. Zarazila jsem se. Chvíli koukala vně. Co to je? To že je můj strýček? Dorian Gray. Chlap, co lámal srdce. Nyní je z něj bledé COSI, co mě bude strašit snad dnes v noci. Nevěděla jsem co dělat. Dotkla jsem se ruky ve snaze udělat na ní palcem malý kříž. Sakra, to je zima. A lepí. Za těch patnáct let jsem zapomněla, jak CHUTNÁ mrtvola.

Ne, to není strejda. Ten už je v pánu. Tohle je jen to, co strejdu skrývalo. Trocha masa, lepkavé kůže, slin jeho družky, jak jej líbala na ruku. Zelená. Sakra, tak hnusnou zelenou jsem neviděla. To, co mi leželo před očima, jsem si nedokázala spojit s tím věčně spokojeným chlapem, kterého jsem znala z dětství.

Vsoukala jsem do sebe stěží řízek, pak do sebe na popud jeho nevlastního synovce vlila asi čtyři panáky. Pátý zůstal stát přede mnou. Naposledy jsem srejdu viděla jako děcko. Hulil v obýváku a kysele se usmíval. Každý rok, na slavnost, jsem se chystala jej navštívit. Kolikrát jsem to udělala? Ani jednou. A to ještě tak zhýrale, studentsky, chudobně. Snad mi dá něco na pouť. Už nikdy.

"Já jej viděl před pár týdny," řekl mi pra-pra-něco a přiťukl si se mnou. Já cítila jen bolest. Na zdi odbily hodiny. Proč? Mám pocit že si lidí vážím. Minimálně jsem si jich začala vážit, co jsem o většinu přišla. Mám si jich vážit víc? Lítat kolem nich a počítat závěti? Co dostanu a co ne? Hyenismus.

"Vypadal hrozně," řekla mi matka, když mě opilou táhla z restaurace. Napřímila jsem se. "PŘÍŠERNĚ!" začala jsem jí sdělovat své dojmy. Opilé mi to víc řeční. Alespoň existuje důkaz, že tělo a duše jsou dvě odlišné věci. Lepší být mrtvý, než trpět, jako ty. Měl fajn život. Líp by to nešlo. Adieu, Stanislave. A nezlob se, že jsem nepřišla.

Zlomte si vaz o blondýnu! Alue se nebojí.

Sat, 14 Apr 2012 16:06:34 +0200

Opět chci napsat veřejný komentář k tomu, co se sesypalo na Alue K. Loskotovou. Podle mě je to běžný člověk z masa a kostí, který má právo na projev a názor. Vzhledem k tomu, že její názory nejsou jen její, ale sdílí je široká veřejnost (ve světě, říkejte si co chcete, není to nic světoborného), si nezaslouží posměšky. Neříkám, že se jí lidi nesmí posmívat, ale mohli by se zamyslet nad tím, zda to má smysl.

Na jejím blogu někdo upozorňoval na diskusi pod přijímacím článkem. Tak jsem se na ni mrkla. A fakt nestačím zírat. Kolik lidského hnusu se nahromadí vůči někomu, kdo je prostě svůj. Připomíná mi to mě samotnou, když se do něčeho uvrtám. Absolutní válka proti esoterice.

A už jak jsem řekla, ano, je to běžný člověk z masa a kostí, jako já nebo i ty, milý čtenáři, ale Alue nepopírá, že komunikovat s anděly nebo vílami může každý člověk. A NEMUSÍ být "duchovní", na což mnozí naráží. Podle mě je duchovní ten, kdo je vysvěcen - a to Aluška o sobě neřekla. Znám chlapa, který má dva stupně reiki a TVRDÍ o sobě, že je duchovní. Ve skutečnosti je to však primitiv nad primitivy. S jemnohmotnými bytostmi nekomunikuje, jen chlastá, planě filozofuje a své vysoce vyspělé dceři tvrdí, že je ještě malá a blbá.

Tak si představujete "duchovního"? Já teda ne. A to to o sobě ten člověk veřejně prohlašuje. Alue to nikdy neprohlásila, přesto z ní všichni dělají mimoně. Další věc: když někdo zpochybňuje esoteriku a new age, tak nemusí na Aluščin blog vůbec lézt. Nebo mi někdo chce tvrdit, že se mu sám spustil prohlížeč a naťukala webovka? Ale prosímvás :)

Když jsou mi v kuchyni módní trendy, tak taky nelouskám Elle. To je ta nejjednodušší lidská mentální úvaha - když se mi něco nelíbí, tak to nedělám. Proč tedy Aluščini odpůrci propírají její články ANONYMNĚ v AK?

Někteří se dokonce obouvají do projevu, který je podle mě nadmíru v pořádku. 80% autorů blogů má nekvalitní videa, kde se zakoktávají, přidávají nesměle "ehmmmmm ehmmmmm", praská jim mikrofon (pokud nepíská), v pozadí hraje disko hovadina a řeší laky na nehty na pět minut. Podle mě je naprosto normální, že se dvacetiletá ženská ohradí, když se někdo vysmívá jejímu článku se zmínkou o vitamínu D ve slunci (což se každý z nás určitě učil na základce).

Prostě to shrnu: je to směšné (doslova, cukají mi koutky, když tento článek píšu :))), jak se lidi jsou schopní poprat. Naperte se do Aničky, naperte se do Natálie, chápu, ale nemyslím si, že zrovna slečna Loskotová je člověk hodný výsměchu. ;)

14.4.2012

Sat, 14 Apr 2012 13:05:06 +0200

Docela mě naštval dnešní sen, je mi z toho smutno. Táta mi v něm psal textovku o tom, že se na mě zlobí, že jsem zapomněla na jeho narozeniny. Když jsem mu dodatečně popřála, napsal, že už je pozdě.

Nevím, jak to chápat. Dokonce karty mi nic nového neřekly. Jen že bych mohla vydělat hodně peněz. Ale jinak nic.

Jsem docela nervous, včera pololetka z matiky, kolem mě běhá křeček, který se celou noc snažil dostat dost nahlas z klece ven. A já si připadám, jako bych toho měla nejmíň za sto let, přitom za dva týdny písemné, na které umím prd a ořech.

Už mi alespoň není tak bídně, jako když jsem se celý týden musela učit onen předmět, kterému říkám Absolutní zbytečnost. Teď jen čekat, co za to vyfasuju. Doufám, že dva týdny nepřetržitého šprtání (nemluvě o sedmi hodinách v kuse ve čtvrtek) stačily, abych vůbec prošla.

Jinak přeju všem moc pěkný víkend, sice se na nás počasí moc nesměje, ale i tak se dá něco podniknout :))

CUL8er myší královna

Bárta má jako PODMÍNKU???

Fri, 13 Apr 2012 19:16:42 +0200

...

...Už jste to viděli?

Tady si ze mě dělá někdo srandu!

Proces se táhne notných pár týdnů, navrhovaly se předčasné volby, ve mně svitla jiskra naděje... A najednou: "Hm, tak volby nebudou, my jsme si to rozmysleli, nám se tu totiž líbí."

A my jako co? Sedíme se založenýma rukama a necháme NAŠE zaměstnance hýřit NAŠIMI penězi - které si v podstatě ani nezaslouží. A ještě si nad námi čachrují, jak bychom byli jejich majetek. Je mi z tebe blbě, Bárto. Co je na tom fér, že jeden sedí a druhý má podmínku?

PODMÍNKU?!

POD - počkej si - PODMÍNKU?!?!?!

Můžete mi vysvětlit, proč se dělalo takové halo proto, že Týc odmítnul zaplatit víc peněz, než mu uložili a šel za to na měsíc sedět? Za to, že vyměnil panáčky na semaforech za figurky v pohybu? A chlap, který z nás všech dělá kretény, dostane blbou podmínku? Jsem ještě doma? Mohu tomu říkat domov? Ne, nechci říkat ani slyšet fráze typu "vítej v Česku". Já NECHÁPU, jak mohou být mí vrstevníci někdy tak slepí, spící, ležící, nebo co. Vždyť je to i jejich země, jejich děti v tom budou růst! To si mám stoupnout na Václavák sama, s transparentem a řvát: "Hoď na svini shnilou dýni"? Nebo co? Co mám sakra dělat, já, jako jeden blbý študentík, aby se sakra něco začalo dít?

Je mi blbě. Pane bože, jak mně je z toho zle.

Analytickogeometrická krize.

Wed, 11 Apr 2012 21:58:05 +0200

Umírám.

Už je pro mě důležitější ukončit ročník, než odmaturovat v jarním termínu. V pátek pololetka z matematiky, doteď jsem se učila a co se týče analytické geometrie, nemám šajnu, proč mi ty příklady nevychází. Křeček mě sere. Jsem unavená, chce se mi spát, už nerozeznám elipsu od kružnice. Jsem v koncích.

Jsem fakt v koncích. Když jsem posledně svým andělům řekla, ať mě chrání, tak nám matikářka napařila test - z látky, kterou chápu - totálně jsem to pokytičkovala. Tak nevím. Z pololetky potřebuju tři celé. Našla jsem si dokonce KOUZLO na to, jak uspět u zkoušky. Ach jo.

Mám chuť všechno vzdát, vydlabat se na celou školu, výšku, studium, odstěhovat se někam daleko k mrkvi, kravám a zelí, někam, kde mě žádné logaritmy ani kuželosečky nenajdou. Křeček pozná, že jsem v hajzlu, kouše mříže citron necitron... Teď jen tak sedí v kleci a kouká na mě, a já nevím proč, co po mně chceš, ty malý šedivý hajzle?

Dnes se mě spolužačka ptala, jestli to s tou letní prací v Anglii vzdávám a proč ji nezkusím? Jako bych už dva měsíce v kuse každý den neobrážela au pair weby a neposílala žádosti. A jediné, co mi chodí, jsou podvodné nabídky a "negative reply", "negative reply", negative reply", etc. Z toho si moc nevyberu.

Je mi bídně. Nevím, kdo mě proklel, ale je mi bídně. Možná jsem to byla já.

Nejdražší dostupná plnicí pera

Tue, 10 Apr 2012 17:17:15 +0200

Tak jsem zabloudila na web Pilot Pen a náhodou jsem narazila na plnicí pera pozlacené osmnáctikarátovým zlatem. Nedalo mi to zapátrat, která pera zobrazuje jako ta nejdražší. Nevhodné pro Vaška Klausů.

VISCONTI HRH DIVINA PROPORZIONE WHITE GOLD

Cena: 1.545.000,- Kč

Luxusní dárková kazeta obsahující i měřidlo na "zlatý řez" (nevím, co to je, souvisí to se zlatou žilou?). Kvalitní psací potřeba z hnědého celuloidu, které obtáčí spirála z bílého zlata posázená diamanty. Doplňky pokované platinou, hrot z 18-ti karátového bílého zlata. Sofistikovaný tlakový plnicí systém, nástroj pro kontrolu hladiny inkoustu. Obsahuje i mnohá tajemství, takže pokud se rádi dozvídáte zajímavé věci o snobských záležitostech, let's go surf the internet.

EXCEPTION SOLID GOLD

Cena: 330.000,- Kč

Masivní 18-ti karátové zlato. Dominanta tohoto nástroje je 18karátový hrot s měnivým barevným efektem. Z webu Pisar.cz: "Každé vyrobené plnící pero je ručně leštěno, jednotlivě číslováno a na závěr otestováno specialistou, takže budoucí majitel má jistotu, že získá skutečný originál, vskutku klenotnické dílo a zároveň jedinečnou užitnou hodnotu."

AURORA RIFLESSI SOLID GOLD

Cena: 299.520,- Kč

Mne zaujal tento malý klenůtek od firmy Aurora, jejiž pera jsou navzdory vysoké ceně pohlazení pro duši a pastva pro oči. Osmnáct karátů.

VALHALA 36

Cena: 148.500,- Kč

Tři barevné varianty per z kolekce inspirované vikingskou mytologií. Vikingové byli hlavně válečníci a pravilo se, že bojovník, který padne v boji, je valkýrami odtažen do Valhaly, kde se pije a hoduje až do konce světa.

Zdroje informací a fotografií: Glancshop.cz, Luxury Office, Písař.cz, Msbox.cz

Tak co, které se líbí vám?=)

Do hajzlu s jarními svátky,...

Mon, 09 Apr 2012 10:20:44 +0200

...když bylo včera pět stupňů a padaly chuchvalce sněhu? A teď si jako duben rozsvítí sluníčko a budeme si hrát jako že jaro? Si děláte prdel? Já vám na to kašlu, abyste věděli. Sedím v županu u snídaně, kolem mě pro změnu bordel a sešity, které jsem o prázdninách roztahala (propadám z matiky, šprtám jak divá), chysting maturita, pípá mi mobil, že chce nažrat. Od sedmi ráno, kdy mi zazvonil telefon melodií The Sims, abych si vzala prášek, Bára aktivně škubala ruličku od toaletního papíru (mříže jsem jí namazala Tabascem).

Za hodinu přijde Medvěd. Budem se koukat buď na Přes palubu, Marečku podejte mi pero, Protivný sprostý holky nebo na Harryho Pottera. A věřte mi, že je to jediný chlap, kterého chci vidět (tak si říkám, že se mi vedle notebooku válí nedokončené kraslice). Ano, tak u mě vypadá prozměnu bojkot Velikonoc - letos si pět dní usilovné přípravy k maturitě nehodlám kazit uklízením, pečením mazance, malováním kraslic a rozstřikováním jarní vůně po bytě. Nemluvě o tom, že dnes má můj mrtvý otec narozky, což znamená jen jediné: zítra mi je devatenáct.

Nehodlejte šetřit narcisy a tulipány, protože je miluju. Na dárky vám kašlu, na jakoukoli pozornost taky. Už proto jsem si smazala datum narozenin z Facebooku a ICQ. Letos jsou to první narozeniny, které neprožívám. Jako děcko jsem na ně čekala týden dopředu, odpočítávala dny a schovávala doma balíčky cukroví, které jsem rozdávala ve škole. Loni jsem je probrečela. Nechtěla jsem totiž, aby mi bylo osmnáct; tento věk pro mě představoval nepřiměřenou volnost, a ta mě děsila. Ale zase jsme měli krutopřísnou oslavu - vynikající kanadská whisky, chlebíčky od maminy, Frisco, cigaretta a lahev slivovice. Můj kluk, moje nejlepší kamarádka, se kterou se už nevídám, páč se začala tahat s anarchistickým bohémem, rudým bolševickým nokem.

Ale zpět k Velikonocím: vlastně se k nim nemá cenu vyjadřovat, protože je nemám ráda a názor na ně píšu každý rokBrala jsem je jako přležitost dohnat věci do školy a to jsem udělala jen částečně. Můj rudě popsaný diář je výsměch mé lenosti. A přitom mám pocit, jako bych se celé prázdniny učila.

Na druhou stranu mám na Velikonoce pěknou vzpomínku. Sice to datově nesedí, ale v úterý po Velikonocích jsme měli loni ředitelské volno a tehdy jsem si pořídila Barunku (už tehdy byla tlustá jak prase, takže žádné "Kristýna ju vyžrala", mami). Ještě teď cítím to příjemné chvění ala "já mám zvířátko!". Takže narozky máme v rodine vlastně všichni tři, já, otec, Barunka a nepomíjím ještě bratránka Honzu, který slaví v neděli čtrnáct.

Hezký zbytek Velikonoc, vyserte se na mlácení a polévání a radši si zapněte pohádku.

CUL8er

Kris - Myší královna

Jak se rodí kniha?

Sun, 08 Apr 2012 15:09:38 +0200

Musím se s vámi podělit o video, které jsem našla na blogu Reného Nekudy. Je to nekomentovaný kratičký dokument z knižní manufaktury. Podle mě je to nesmírně krásné video. RN k videu připsal:

"Možná by se stálo znovu zamyslet nad tím, jak moc ohrožují digitální eknihy tyto klasické umělecké skvosty…"

Musím souhlasit, podle mě je knihtisk jediný omluvitelný důvod, proč kácet deštné pralesy.

Učení se zpívat?

Thu, 05 Apr 2012 20:36:30 +0200

Jestli si myslíte, že chci být odmala výtvarnice nebo spisovatelka, jste vedle. Odmala jsem měnila pořádek toho, co bych zkusila. Chtěla jsem být veterinářka, paní učitelka, advokátka, blá, blá, blá. Nemluvě o tom, že jsem donedávna chtěla být psychiatr (odradila mě povinnost doučovat se na hotelovce biologii, chemii a fyziku). I psát jsem začala jen proto, že jsem ráda četla a sama jsem si vymýšlela světy, do kterých mě vměšovalo to, co jsem četla, slyšela a viděla.

Odmala si sebe samu představuju na pódiu, u mikrofonu. Být prostě rockovou královnou, to je to, co jsem odmala chtěla. Jediné, k čemu jsem se přiměla, bylo pohybování pusou nad kartáčem na vlasy za hlasité hudby. Nikdy jsem se neodvažovala nad tím přemýšlet nahlas, natož to zkoušet. Napsala jsem pár folkových písniček, ale od rozvíjení zpěvu mě odradil můj naprosto příšerný kytarový doprovod. Chtěla jsem folk smísit s rockem, ale k tomu bych musela umět víc, než základních jedenáct akordů a víc, než tři barréčka, které mi dají čtyři vteřiny hledání a pořádného stisknutí strun.

Je to bída, lidi. Zrovna teď, před maturitou, chtějí ty emoce ven. Nebudu mít moc šancí učit se zpívat - doma je imrvére matka, a když mi vadilo tohle, kolej na VŠ mi dvakrát nepřidá.

A můj zažitý dojem, že kdyby otec žil, tak mě zpívat naučí, je spíš deprimující.

Hodím vám sem pár písniček, které ve mně staoru touhu podnítily a lituju, že neumím zpívat.

Můj účet na Fler.cz

Thu, 05 Apr 2012 09:29:43 +0200

Vzhledem k tomu, že se mi doma válelo víc věciček z fima, které nenosím, rozhodla jsem se vložit pár věcí na Fler.cz. Pokud máte zájem o některé z nich, odkaz najdete výše, ale určitě vložím časem víc věcí (trička, přešívané věcičky, další šperky, apod.).

Až budu mít na Fleru víc věcí, možná hodím na blog pro čtenáříky i nějaký ten slevový kupon :))

Možná se naučím líp šít a budu to moct rozjet ve velkém, to je můj sen.

Adieu, čtenáříci!

Myší královna

www.fler.cz/hippieland

Cesta za dokonalostí I.

Wed, 04 Apr 2012 16:53:11 +0200

Není to tak dávno, co jsem oslovila kamarádku. Dotyčná dosáhla tří stupňů reiki, zasvěcení do Boží pečeti a absolvovala i víc jiných podobných zasvěcení a kurzů. Tehdy jsem byla zmatená a vystresovaná, poněvadž se ve mě perou dvě rozdílné osobnosti. Ta hodná víla, co nezabíjí pavouky a miluje děti, a ta zlá mrcha, co lidem ubližuje a občas by dokázala i zabít.

Ptala jsem se jí, zda zná cestu. Představila mi techniku ho'oponopono. Praktikuji ji sice jen nárazově, avšak dle potřeby (nemohu říct, že se míjí účinkem). Od té doby jsem přišla o skoro všechny nejlepší přátele, které jsem měla. O jedné z přítelkyň jsem v nestřeženém okamžiku prostě prohlásila, že je děvka, s druhou jsem si prostě přestala rozumět.

Dál jsem se "jí" ptala, kdo jsem. Jak mám poznat, které z uvedených Já je mé skutečné. Řekla mi, že má prostě být tím, kým chci být. Tak jsem se snažila.

Před nedávnem jsem zde psala, že "nechci promarnit další tanec" a že slibuju, že budu lepší člověk. Ale dělá se to špatně. Jsem osoba permanentně zahořklá. Rozčiluje mne všechno, ať věci, se kterými mohu něco dělat (předmaturitní pokojový bordel), jak věci, se kterými nemohu dělat absolutně nic (ve vlaku si ke mně sedne páchnoucí člověk). Ráno vstanu rozčilená, že mě vzbudil křeček. Ve škole mě rozčílí pár učitelů nematuritních předmětů, včetně toho, ze kterého měsíc před maturitou nekontrolovaně propadám. Doma mě rozčílí matka agresivně reagující na dotaz, proč máme ve skříňce čtyři dežónské hořčice a jeden necelý kelímek plnotučné, když jinou nejíme. Pak se mě pětkrát zeptá: "Co ta matika?!", jako bych s ní neměla sama dost nervů a paniky a nakonec práskne dveřmi, aby mi předvedla, kdo je doma pánem. Nechci házet vinu na okolí, ale pokrytecká snaha být tou milující vílou se mi na tomto principu "Matka v přechodu" a "Matikářka v kdovíčem" docela hroutí.

Jdu se učit matiku (právě mi nejmenovaná osoba práskla v pokoji dveřmi). Občas se nedivím svým sebevražedným tendencím.

CUL8er MK

Antianorektické okénko: tatranka, Aero, vafle, chleba s máslem a marmeládou.

Končím s touto odpornou stránkou!

Sun, 01 Apr 2012 07:00:00 +0200

Dnes v noci jsem prozřela. Slyšela jsem Boží hlas svého Otce, jak ke mně volá! Řekl mi, že se mu nelíbí můj blog a že se za mě hrozně stydí! Dál mne káral, že propaguji homosexualitu, transsexualitu, bohémství, umění. Neopoměl hříšnost užívání tamponů a vložek, protože menses je trest, který na mě seslal Ďábel za težký hřích Prozřetelnosti! Pak mi Otec řekl, že musím navždycky zrušit tento blog, protože i on je zhoubou mé duše a že vtlouká do hlav jiným lidem nesmysly.

Můj Pán neopomenul zradu, kterou jsem vůči své víře spáchala tím, že můj mozek začal věřit filozofii New Age. Prý ho to moc mrzí, protože nás v náboženství učili, že je to špatné a já neposlechla. Vytknul mi, že používám vulgarismy. Pohrozil na mě prstem, že se nestydím užívat sprchu, poněvadž je to Satanův nástroj.

Vesměs mi tedy uložil tyto úkoly:

zrušit svůj blog na Blog.cz
spálit matčinu saténovou noční košilku (za to, že nemám ráda satén, mě pochválil, protože satén je jen Satanova přezdívka ve Francii)
odejít ze školy a vydat se do světa kázat víru.

Tím se s vámi tedy loučím. Tento blog bude brzy zrušen a nahradí jej stránka www.boziprozreni.org, kam budu i nadále psát své poznatk,y životní zkušenosti, svá poselství. Brzy taky začnu šířit nové učení, jehož základy mi Bůh snesl.

Sbohem a zůstaňte mi věrni, ale i Nebesům. Sejdeme se na dalším meetingu Božích dětí.

DŮLEŽITÉ!!! Hodina země!

Sat, 31 Mar 2012 10:57:48 +0200

Ještě jedna aktualitka, kterou bych na svém blogu dnes nerada opomenula. Dnes, 31.3 2012 mezi 20:30 a 21:30 nastane v celém světě opět HODINA ZEMĚ!!!

Akce symbolizující to, co nám země umožňuje, na jednu hodinku symbolicky ušetří její bedra o trošku elektřiny.

Zhasněte v tuto dobu všechna světla v bytě, na dvoře, kdekoli se svítí. Loni celá naše ulice upadla do temnoty, tuto akci podporují i města. Byla bych moc ráda, kdyby se na ni nezapomínalo.

Děkuji Vám.

Latafia

Sat, 31 Mar 2012 10:56:08 +0200

Je to projekt, který se rozpadl dřív, než se začal rozjíždět. Díky němu jsem zažila svoje nejlepší léta mimo domov, v zapadlém kulturáku uherskohradištské části Sady, mezi víceméně neznámýma kapelama, které ve mně podnítily touhu založit undegroundový hudební klub v našem městě. Ještě nezanikl definitivně, ale podle informací, co mám, už vlak jede krokem a ne a ne se rozjet. Nebo tak nějak. Přesto tvorba této kapely díky bohu nezanikla. Přežívá na tričkách, na plackách, na cédéčkách, na Bandzone a na youtube. Muzika, kterou si pouštím, když jsem nasraná.

(Ještě jedna aktualitka, kterou bych na svém blogu dnes nerada opomenula. Dnes, 31.3 2012 mezi 20:30 a 21:30 nastane opět HODINA ZEMĚ!!! Zhasněte v tuto dobu všechna světla v bytě, na dvoře, kdekoli se svítí. Loni celá naše ulice upadla do temnoty, tuto akci podporují i města. Byla bych moc ráda, kdyby se na ni nezapomínalo. Děkuji Vám.)

Slepice nebo vejce?

Thu, 29 Mar 2012 15:07:32 +0200

Docela mě zaráží necitelnost lidí v případě zdražení vajec. Taky nemám peněz nazbyt a docela mě každé zdražení štve. Jenomže dnes jsem četla na Novinkách téma ankety. Většina si sice myslí, že je správné chovat slepice v lepších podmínkách, ale 47% (což je část dost blízká polovině) si myslí, že je to pro slepice zbytečný komfort.

Prosím vás, lidi, co je to pro živého tvora "zbytečný komfort" aby mohl mít životní prostor? Nemožnost se pohnout nebo jakkoli existovat. Celá existence slepiček je tím pádem naprosto stresující záležitost! Myslím si, že tvor, který za kus žvance nemá právo na nic, než stát na místě a nechat produkovat svoje rodidla, si zaslouží daleko větší úctu, byť je míň inteligentní, než my. Tohle je podle mě docela hnusné. A naprosto neetické chování.

Pravdou je, že to, jak z nich chovatelé těží, je hnus. Ale ne každý je takový. Stojím si za tím, že menší chovatelé a pěstitelé by se měli podporovat, byť na úkor velkochovů. Kdyby se víc zemědělství podporovalo, nemuseli bychom se starat o zbytečné zdražování. Nejde jen o slepičky, ale i o lidi. Zvíře ve stresu do svého těla vypouští jedovaté látky, které nám nesvědčí. Nehledě na to, kolik cholesterolu vejce obsahují a díky vyšší ceně se alespoň lidi zamyslí, zda má cenu do nich tolik investovat.