Komentáře

1 Denise S. Denise S. | Web | 7. února 2016 v 1:28 | Reagovat

Čím víc čtu životní příběhy lidí, tak mi dochází, jak moc jsme si podobní a jak si vesměv všichni procházíme podobnými situacemi, i když se to nezdá. Jako malý o tom nemluvíme, jako velcí o tom mluvit nechceme. Krásný článek, od duše, a kolikrát jako bys psala z té mé. Užívej si dál nedokonalostí života a věz, že žiješ líp, než většina těch, co tvrdí opak...

2 Elwin Elwin | E-mail | Web | 7. února 2016 v 1:32 | Reagovat

A tak jsem si pobrečela. Nesnáším komentáře typu "krásný článek", ale tady to sedí jak hrnec na prdel.
Napsalas to skvěle, pravdivě a znáš to - nikdo nemá co kecat do toho, jak vidíš život, jak ho žiješ, je totiž tvůj. Tak ho žij, pij plnými doušky a užívej! Držím ti všechny palce :) seš skvělá!

3 Karol Dee Karol Dee | Web | 4. března 2016 v 16:09 | Reagovat

Já zase bojovala s tím, napsat "opravdu píšeš dobře". Jenže nic výstižnějšího jsem nevymyslela. Je to totiž pravda a cokoliv bych začala mluvit k tématu, samotné by mi to připadalo plytké.

4 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 13. června 2016 v 20:00 | Reagovat

Děkuji, přesně tohle jsem si dneska potřebovala přečíst. Ten čtvrtý odstavec od konce především. Mluvíš mi z duše, první roky puberty (kterou, bohužel, stále ještě nemám za sebou) bych popsala podobně.
Naučila jsem se, že prostě nesmím dát na rodinu. v devíti případech z deseti to myslí dobře, ale mají hlavu v zadku. Jsem neskutečně ráda, že jsem včas potkala ty správné lidi, kteří mi ukázali, že život je víc než škola-práce-děti-umřít. Když chce člověk žít, plnit si sny a cestovat (nedej bože, když to napadne holku - to je z ní potom hnedka kariéristka), tak je - přesně, jak píšeš - nezodpovědný, naivní a "jednou na to dojede".
Díky moc za super článek, zvedlo mi to náladu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.