Vzpírám se Petru Panovi.

5. listopadu 2013 v 11:19 | Myší královna |  Deníkoviny
Takže Lily se bude vdávat. Ano, bude se vdávat.
Říkám (pro potřeby blogu - nechci konkretizovat) spolubydlící z vedlejšího pokoje Lily, protože je to strašně milá a hodná holka, takové, které byste přáli, aby byla fakt, fakt šťastná a aby měla kopu dětí. Kopu hodných dětí, samozřejmě. Spratky byste jí rozhodně nepřáli, kdybyste ji znali.
(za ty sklony k obecné češtině se omlouvám, teď jsem četla spoustu braků)



Tak to tak na mě vyblafly, nebo spíš já to tak ve srandě vyblafla, a ony že jo, a já koukala jak blbec, protože mě to šokovalo. Docela to sedí, hodný holky se vdávaj brzo, protože brzo mají děti a rodiny a pak mají skvělej život. Už se mi jedna spolubydla vdávala v létě, ale ta už byla jednou rozvedená, pracovala a její přítel ten rok odpromoval. Takže to dávalo smysl.

Šok přešel ve smutek, protože ač je Lily hrozně nenápadné stvoření, je to prostě bytost, kterou doma chcete, protože je to takový ten pozitivní katalyzátor, co všechno neutralizuje. Na jednu stranu je to příležitost, jak si na dívčí byt nasáčkovat Medvěda, ale to bych musela M. vypakovat vedle (sorry, holka, pro tebe nick nemám, napadají mě jen taková slova, jako je Mluvka nebo Noční můra - ty víš proč, ale já nechci vzbuzovat negativní konotace k tak milému člověku - ano, i M. je milý člověk, všechny mé spolubydlící jsou boží) a to by bylo taky smutné. No ale i tak, co když si Medvěda nenasáčkuju a dostane se nám sem nějaká švilá držka, he? Je to prostě hrozně smutné. Svatby jsou smutné.

A na jaře holky dělají závěrečky na bakaláře, tak že je tu velká pravděpodobnost, že z tohohle božího, velkého, levného a voňavého bytu vypadnou, a toho se bojím. Musela bych jít jinam, protože mám strach, že nenajdu tak hustou náhradu, jako jsou holky, protože jsem slyšela různé horory o dámičkách, co jsou tři hodiny v koupelně nebo se celou noc nahlas učí, protože to potichu prostě NE A NE A NEJDE. A já zase, sakra myslím hrozně na budoucnost, čímž jsem totálně podělala svou filozofii poslední doby, která mi poslední dobou docela klapala a já vedla spokojenej život.

V noci jsem tedy přešla z myšlenky na smutné svatby na myšlenku PROČ? PROČ to dělá? To jako musí? Někde jsou slevy na šaty? Protože já to nechápu. Jako jo, realisticky vidím, jak je Lily boží a jak její dosavadní život vedl k tomuto okamžiku. Jenže tohle není článek o Lily. Tohle je článek o mně a o tom, kam jsem poslední dobou dospěla.

Za poslední dobu jsem asi padesátkrát neoficiálně změnila víru, nebo spíš fixaci na společenství, které má potřebu něco uctívat, než jsem se neoficiálně zafixovala jako unitář, což je církev, která sice souvisí s křesťanskou tradicí, ale neuznává kult Ježíše Krista, což mi vyhovuje, a nezakazuje mi žít ne podle Bible, ale podle Malého Prince, což mi taky vyhovuje.

Jenomže já celou pubertu a celý adolescentní věk až dodnes žila ve samozřejmé domněnce, že se vdám a že budu mít děti a že to tak je správně a že to je samozřejmé. Jenomže ono je to možná naopak. Výměny manželek a cesty MHD mě usvědčují k tomu, že mít psa je dost podobné, ba dokonce LEPŠÍ, než mít dítě. A došlo mi, že nemám na to mít dítě. Maximálně jedno.
Jako myslím si, že bych dokázala dítě vychovat ucházejícím způsobem. Vedla bych jej k lásce k lidem, k lásce k sobě samým, což já jsem nikdy nedokázala, pak k lásce k přírodě a k respektu vůči kultuře a folkloru. No ale slibovat si toho můžu, že? Ono je taky dost možné, vlastně hodně reálné, že vychovám drzého spratka, co ve dvanácti začne brát heroin, ve č
trnácti souložit se všema kolem a v sedmnácti uteče z domu, přičemž za sebou nechá dopis, ve kterém mně bude z jakéhosi fiktivního důvodu obviňovat za svůj podělaný život, aniž byste mu zkřivili vlas na hlavě. To vám pes neudělá. Toho můžete zmydlit jak chcete, můžete na něj být sprostí jak chcete, ale bude vás milovat. Ne že bych to plánovala, ale myslím si, že riziko jsem docela vystihla.
Moje představa hnědovlasé Matyldy, jak si pod fousy žvatlá cosi o Nerudovi, mizí v dáli, protože šance, že takovou mít budu, je 1:10.000.000.000.


A to samé manželství. Vždycky jsem se chtěla vdávat v kostele. Pak jsem odsekla ten kostel. A teď to vnímám pouze jako věc praktickou. Manželství pro mě bylo cosi svaté. Teď je to vidina slevy na dani a vdovský důchod, když starý zatřepe bačkorama.

Já si tak říkám, jestli jsem nějak dospěla či co. Znám lidi, kteří se celkově mění v závislosti na tom, s kým spí a považují to za vrchol svého vývinu. To, že se pořád mění. Já se za posledních deset let změnila minimálně. Starala jsem se pořád o to, abych nezešílela z těch svých příšerných myšlenkových pochodů, jinak poslouchám pořád stejnou hudbu, mám de facto pořád stejné názory, nosím stejné oblečení, jo odbarvila jsem se na skandinávskou blond děda Vševěda a přišlo mi super, že jsem relativně brzo relativní způsobem dospěla. A najednou tohle. Anebo jsem jen podělaná? Mám pocit, že to fakt nechci. Možná se bojím zodpovědnosti. Možná se bojím být zodpovědná. Možná to souvisí s tím seznamem, co si odškrtávám a který mám do třiceti splnit.

Fakt nevím. Cítím se teď jako Randy Hickey, když seděl v dešti s kazeťákem a zpíval falešně Time After Time. Na youtube to video smazali, takže se dívejte na seriály. A to je jediné ponaučení, které z tohohle článku plyne.
 


Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 8:39 | Reagovat

Já jsem docela mladá, abych řešila tyhle otázky, ale už mi taky vrtají hlavou... a pořád měním názory, jako aprílové počasí....

2 amelie amelie | 11. listopadu 2013 v 3:38 | Reagovat

Já mám trochu trauma z toho, že naši měli podle některých "nejkrásnější svatbu, kterou kdy viděli". A co jsem z toho mohla vidět (protože jsou z ní fakt krásné fotky i nějaké video), to jen potvrzuje. Tátova bývalá bytná, stará, stará paní, mi o tom vyprávěla pomalu jako o zjevení božím. A tak si říkám - měla bych se pomalu smířit s tím, že věci většinou nemůžou být tak, jak je chci. A to, že tak nebudou, přece není špatné. Já osobně bych se ráda vdala, ráda měla děti, ale zase mi to přijde moc spojené s tím, že člověk opravdu žije sám, opravdu se sám uživí, může se spolehnout sám na sebe a je to skutečně svobodná volba. Což tak vždycky není -  ale vedle těch všech praktických věcí, které jsou s manželstvím nutně spojené, mám ještě tu na hlavu padlou předsatvu o tom, že bych chtěla člověku, se kterým žiju, nějak projevit, že to myslím smrtelně vážně a že se mnou zkrátka může počítat. Je to podle mě hezké gesto. A pak přijde ten okamžik, kdy si říkám - aha! Vždyť ono by to mělo být vzájemné. A tak se zase trochu zchladím a říkám si, že se to prostě nějak vyvine a že každý stav, manželský i svobodný má svou výhodu.

K tvé představě, o které jsi psala (že se vdáš, budeš mít děti) - připomnělo mi to, co za představu jsem měla já.

Že jelikož mě zřejmě nikdo nechce a pravděpodobně ani nikdo neví, že existuju, budu žít sama (což mi ale ani moc nevadilo) - a celou budoucnost jsem si představovala o samotě. Pak se všechno změnilo a bla bla bla, to už není důležité. Mířím tím tam, že jsem pak dostala trochu dojem, jestli mi nezměknul mozek, jeslti jsem si nespletla směr vývoje a nejdu zpět a tak. No, snad ne. Ale chci říct jen to, že to docela chápu a že myslim, že je to v pořádku a normální. Zkus tomu chvíli nevěnovat pozornost, třeba, a pak uvidíš, jak se to vyvine dál. Podělaná být můžeš - ale kdo někdy není? Zvlášť z těhlech věcí, o kterých nic nevíme, protože prostě nemáme z čeho vyjít? No, už se uchyluju trapným žvástům, takže končím.

.)

P. S. jestli to nedává smysl, tak se omlouvám. už jsem ztratila schopnost stvořit jakýkoli smysluplný text.

3 myší královna myší královna | Web | 11. listopadu 2013 v 8:12 | Reagovat

[2]: Trochu jsem se ztratila, ale mám tušení, co tím chceš říct... Díky.

4 Smoke. Smoke. | Web | 18. prosince 2013 v 10:46 | Reagovat

Ještě pořád je tu taková ta přívětivá budoucnost typu "kočičí máma" ze Simpsonů. Tu si nechávám v záloze, kdybych včas nedospěla.

Přála bych ti tu Matyldu. Určitě by byla fajn holka. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama