Výstřik do temnoty

7. září 2013 v 21:07 | Myší královna |  Deníkoviny
Uvědomuju si fakt, že život letí. A že je moc krátký na to, abych o sobě nedala ani vědět...

Moje rodinná situace je sice pořád na prd, ale funguje a snažila jsem se ji trošku napravit psíkem. Asi marně, nebo co. Psík zatím jen pláče, smrdí a dělá loužičky. Matka o něj nemá zájem. Myslí si, že jsem ten loužičkátor pořídila, abych ji nasrala. Je zatím běloučký a roztomiloučký, ale protože jsem tenhle článek začala psát v Chrome, tak si zatím nechejte zdát o jeho sněhobílé srsti zdát.

Teprve teď mám pořádné prázdniny. Dva měsíce jsem pracovala na noční směny, které mě deptaly. Pak jsem se měsíc "učila" na zkoušky - rozumějte: koukala jsem na seriály s otevřenými skripty. A poté, co jsem jednu zkoušku zbabrala a jednu úspěšně složila - čert to vem, byly v jeden den, mám konečně VOLNÓ.

Svědí mě uši.

Začínám se skoro těšit do školy. Sice nevím, jak dopadne štěně, protože matka kategoricky odmítla jej venčit (počítám s tím, že si to SNAD rozmyslí a kdyby ne, jednou ta ty tři dny snad venčení může provést Medvěd, neodstěhuje-li se z města). Příští semestr bude záhul, ale snad mi konečně docvakne, že studuju vysokou školu. A úplně ideální by bylo, kdybych dopsala Surreapolis. Několika let psaní blbin a neprocvičování toho, co znám, jsem jako autor zakrněla. Jsem naprosto neschopná, ale chci to změnit. A taky má ze začátkem nového semestru přijít poslední řada Jak jsem poznal vaši matku, což je snad největší vzrůšo za posledních 12 měsíců.

Pořád je mi ze života i světa ouzko, ale učím se žít okamžikem. Nemyslet na včerejšek, nemyslet na zítřek a prostě žít. Zatím se mi to daří a mám se skvěle. Však říká se: nevědomost hříchu nečiní. A také: volům patří království nebeské. Jó, mám problémy, mám neřešitelné problémy, se kterými se prostě musím smířit, ale nechybí mi ani ruka, ani noha, takže je to celkem v cajku.

Baruška chřadne a ztrácí se před očima. Je strašně hubená, dnes jsem ji chytila do rukou a musela jsem jí přinést ředkvičku a jablko, i když jsem jí už sypala suché krmení, docela mě děsí, vždycky bývala docela tlustá. No ale tak to prostě v životě chodí. Mlčky počítám do deseti a smiřuji se s denním světlem. Přece jen, tohle je součást života. Noví psi přicházejí, staří křečci umírají, nové zlozvyky mizí a staré závislosti zůstávají. Kéž by byl život jednodušší. Jedna, dvě, tři, deset.

 


Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 2. října 2013 v 21:17 | Reagovat

Mě taky nějak hubne králík... anebo to spíš bude tím, že jsem ji začala pečlivěji vyčesávat :D

2 myší královna myší královna | E-mail | Web | 2. října 2013 v 22:12 | Reagovat

[1]: Abych předešla dalším omylům: Baruška umřela v pátek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama