Facepalm č. 9: Některá pravidla katolické církve

23. května 2013 v 11:50 | Myší královna |  Facepalm
Nedávno má matka zjistila pro ni šokující věc: nejen že nehodlám podstoupit svátost biřmování, ale nechci se ani vdávat v kostele. A věc, kterou ani neví: hodlám změnit víru na takovou, která nade mnou nebude stát jako nápis "VE JMÉNU OTCE, I SYNA, I DUCHA SVATÉHO". Mamina to nesla tak blbě, že se se mnou skoro týden nebavila. Přitom celé roky nechodím do kostela, a ač v Boha věřím, mám k církvi osobní výhrady, do kterých nikomu nic není. Ovšem i katolická církev má svá pravidla, která znám z katechismu, kázání, hodin náboženství. A některá jsou obecně kuriozní, ať si kdo chce co chce říká. Sice plně respektuju, že má někdo potřebu taková pravidla dodržovat, ale mně to prostě připadá absurdní.

Pozor, čeká vás dlouhý článek (v rámci prokrastinace).


Když bylo mému bratranci (říkejme mu Hyacint) dost na to, aby přijal první svaté přijímání, teta automaticky počítala s tím, že jej přijme. Pro ty, co nevědí: první svaté přijímání je ceremoniál, při kterém děti ve třetí třídě veřejně odmítnou Satana, vyznají víru v Ježíše Krista a poprvé přijmou oplatek, který projde svátostí oltářní. Při této svátosti se postupuje při žehnání oplatků tak, jak postupoval Ježíš Kristus při poslední večeři při žehnání chlebu a vína. Slovy "toto je moje tělo, které se za vás vydává" - "toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů - toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku". Z vína a oplatků se tedy symbolicky stane Tělo a Krev Kristova. A toto tělo je katolík povinen přijímat, navíc se srdcem očištěným od hříchu v rámci svátosti smíření (zpovědi).

Takže jsem vám vysvětlila, co je to první svaté přijímání. A teď k jádru pudla: kněz nechtěl Hyacinta k prvnímu svatému přijímání pustit, protože nechodí do kostela (pokřtění jsme všichni). Mně to připadalo docela logické. Když prostě nedodržuju pravidla jakéhokoli spolku, tak je jasné, že nemohu požadovat stejný přístup, jako právoplatní členové. Například když skaut nesloží skautskou přísahu, nemůže být skautem, i kdyby se posral, protože nedostane skautský odznak. Teta byla ale rozčílená, stejně tak její babička a dvojče. Jen já a moje matka (ano, moje matka, která po mně požadovala podobný prolhaný a neupřímný, pokrytecký přístup!) jsme názor kněze respektovaly.

A stejně tak já nedodržuji jiná pravidla, protože je k životu nepotřebuji. Přijímání Těla Kristova je věc jedna, ale dva tisíce let stará. Jsou prostě věci, které mně osobně připadají trhlé a které já SAMA ZA SEBE považuji za šílené.

SVÁTOST SMÍŘENÍ samotná: Jdete si tak do kostela a cítíte na srdci tíhu, protože jste předešlý den kuchli chlapa. A co s tím? Podstupne svátost smíření. Ovšem je tu několik pravidel. Pokud chcete být opravdu čistí, musíte se vyznat ze všeho. Ano, ze všeho. Například že souložíte s mužem/ženou bez svátosti manželské. Nebo že masturbujete. Pokud se nevyzpovídáte, váš problém. Ale přijetí Těla Kristova je pak, pokud se dobře pamatuju, hříchem.

Při tzv. zpovědi postupujte následovně: poklekněte, přežehnejte se a řekněte něco o sobě. Pak vyznejte své hříchy. A když se knězi budou líbit, dá vám rozhřešení a uloží pokání, které musíte splnit (při běžných maličkostech je to několik Zdrávasů, apod.). Horší je, když se mu nelíbí. Taková věc se může stát, pokud s někým "žijete" v jedné domácnosti, aniž byste byli manželé. Pak to rozhřešení nemůžete dostat, protože hřešíte kontinuálně. Ale vyprávějte cizímu, někdy mladému a veselému, ale někdy hodně starému a zapšklému pánovi, kolikrát s kým souložíte.

A je tu ještě jedna věc: musíte toho litovat. Já toho nikdy nelitovala. Zpovídala jsem se jen ze základních věcí, takže moje zpovědi nebyly k ničemu. Jednou se mi dokonce stalo, ve třinácti, že mi kněz všechny hříchy rozmluvil ("Jste už velká, nemusíte matku vždycky poslechnout." "Nadáváte? Ale každý si občas uleví, to je normální." "Nebyla jste v kostele? Bůh vás nepotřebuje, vy potřebujete jeho, chodíte sem, protože cítíte potřebu, on vám to vyčítat nebude." - kde jsme, doprdele?!)

INSTITUT RODINY: Nevím už přesně, jestli nám to říkal kněz, katechismus nebo to bylo na setkání mládeže, ale jedno je jasné. U svátosti manželské, tedy při katolické svatbě, přísaháte, že budete vychovávat potomky. Pokud takovou přísahu nesložíte, nemůžete být oddáni. A to, což je na tom nejhorší, platí i v případě, že jste neplodní. Vzhledem k tomu, že manželství je v očích církve bez dětí nesmyslné. Sex? To je jen nástroj na dělání dětí.

S institutem rodiny souvisí i antikoncepce. Jediná přípustná antikoncepce je metoda plodných a neplodných dnů. Cokoli jiného je hřích. Je zakázáno jakkoli znesnadňovat cestě spermií do ženského lůna, když to nazvu takhle odporně. Ale je to tak.

Umělé oplodnění je hraní si na Boha, rouhání. Sňatek dvou osob stejného pohlaví je nesmyslný právě pro neschopnost počít potomky.

HOMOSEXUALITA: Člověk může být homosexuál, protože ho tak Bůh stvořil. Ale nemůže homosexualitu praktikovat. Jednou jsem našla stránky společnosti, která takto homosexuálům "pomáhala" a podle ní bylo hříchem i s homosexuálem jen tak rozvíjet vztah, bez sexu. Prý je to pokušení. Napsala jsem jim tehdy dlouhý a hodně sprostý e-mail. Od té doby jsem stránku této společnosti nenašla. Buď zanikla, nebo jsem k ní už nenašla cestu. Nevím. Nicméně mě to dostalo. Když je pokušení homosexuální vztah bez sexu, proč není považován za pokušení vztah heterosexuální? Vždyť je to to samé! A ještě horší bylo, že samotní homosexuálové v této společnosti mluvili o své orientaci jako o trestu, přitom je to dar! Dávat si lásku, porozumění, mít se o koho opřít a možnost starat se o sirotky naplno - to je přece super! Z gayů by byly tak rozkošné chůvičky.

Á PROPOS: naprostá šílenost na konec ZÁKAZ MASTURBACE. Musela bych se zpovídat od svých čtyř let, dámy a pánové, nyní je ze mě "cudná děva" a zpětně za to děkuju. Mrkající Protože pravidelným uvolňováním pudového napětí jsem se pak nemusela nechat deflorovat ve čtrnácti, jak je dnes zvykem. Sex je jedna z prvnotních životních potřeb, jako jídlo, pití nebo spánek. Je podle mě lepší pomoct si během pár minut občas sám, než se pak ženit a vdávat v osmnácti, abych náhodou nezhřešila. Lidé, co masturbují, nejsou žádná hříšná hovada. Připouští svou pozici na úrovni savce a to, že lidské tělo má občas jiné potřeby, než lidský rozum. Metoda "udělej si sám" je podle mě mnohem čistší, než promiskuita. Nerozumím tedy tomu, proč církev tyto dvě činnosti staví do stejné úrovně. Sex může být díky masturbaci opravdovým prožitkem (a teď nemluvím přímo o sobě, ale obecně), ne jen obžerstvím nebo rozcvičkou.

No... ať je církev jakákoli, buďme rádi, že tu je. Že svými pravidly dává možnost všem lidem na světě, aby nepodléhali mase. Ano, církev je taky masa, ale pořád je to lepší masa, než jiné. Videa Lea Beránka jsou tomu důkazem.
Doufám, že nikoho neurazí vložená tematická písnička. Je sice jen proti opravdu ortodoxním církvím, ale je to první, o mě napadlo. "Fuck your God" opravdu není z mé strany kritika Boha jako energie, ale jako ten obraz převlečeného Satana v hlavách inkvizitorů.
(zdroj obrázku uveden v hypertextu)

 


Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 23. května 2013 v 15:43 | Reagovat

A to je pro mě slabý výčet všech stupidních pravidel. Když nechceš dítě, tak nejdeš ani do nebe, i když jsi třeba světec a věnuješ se místo plození potomků na tenhle odporný svět dalších lidí třeba pomáhání zvířatům, lidem v Africe a podobně. Osobně mě tohle prostě nedává smysl. Víra by měla být svobodná, podle svědomí. Jednu dobu jsem zkoušela být křesťan. Hodně jsem si o tom psala s jedním klukem (on byl mormon) a jednou slečnou, ale.. i když se i teď bojím že to bylo špatně, prostě mi došlo že bych tak NEDOKÁZALA žít. S těmi pravidly, svazováním, nemožnosti odlišit se a hlavně s NEUSTÁLÝM STRACHEM že skončím v Pekle a že všechno dělám špatně. Strach nepatří do víry a já ho cítila pořád. A to zase tak nehřeším, vlastně skoro vůbec, možná tak tím že chci mít vlastní kreativní a svobodné myšlení a pohled na svět.

2 myší královna myší královna | Web | 23. května 2013 v 15:49 | Reagovat

[1]: No tak některá pravidla jsou v rámci dané církve docela logická. Jako katolicky vychovaný člověk je docela chápu. Vytáhla jsem jen to, co je přes čáru. Nedávno jsem ale našla zajímavé církevní sdružení, které razí má pravidla. Jmenují se unitáři a... no radši si to sama přečti. :)

Já matce řekla, že radši budu dobrý člověk, než špatný křesťan. Mně se neřest líbí a nemyslím si, že jsem špatný člověk.

3 Lištička Lištička | Web | 24. května 2013 v 11:38 | Reagovat

Som děvka satanova. :-D Inu, proste neviem. Nemám pravidlá. Riadim sa sebou. Pocitmi. Svojim vnútrom. A som skoro-buddhistka.
A do kostola chodím nejspíš častejšie než ty, jelikož som z evanjelického gympla a sme tam povinne min. raz za dva týždne.

4 Luz Luz | 24. května 2013 v 14:58 | Reagovat

Je mi asi milejší tvůj přístup, než když někdo má svatbu v kostele jen z tradice a přitom je mu víra lhostejná - i to se často stává.
Jsem křesťan, ne katolík. Přistup k bodům, které popisuješ, je různý u různých nekatolických církví, ale u většiny z nich je to tak, že: svátost smíření nemají (není totiž nutné mít pro přístup k Bohu kněze jako prostředníka), antikoncepce jim nevadí (ale taky platí, že není schvalován sex mimo manželství), homosexuální vztahy nejsou schvalovány, na masturbaci asi není žádný jednotný názor, spíš, že to je každého individuální věc.

Jinak pokud jde obecně o pravidla křesťanského života (nemyslím specifická pravidla ŘKC), nejde o to nějak člověka omezovat, ale spíš myslím, že pomáhají k tomu mít tady lepší život. Respekt k lidem, pomáhání si, nechovat se k sobě hnusně, manželská věrnost... všem by se žilo líp, kdyby se podle toho lidi řídili.

[1]: Tak to ale přece není katolictví ani křesťanství; pokud vím, povinnost mít děti existuje snad jenom v mormonství a to je od křesťanství poměrně dost vzdálené (přestože Ježíš má v jejich systému víry taky svou roli). Naopak hlavně v prvních staletích ŘKC hodně oslavovala život v celibátu, hodně světců tak žilo a dosud tak žijí kněží a řeholníci, takže není pravda, že by to bylo překážkou k tomu dostat se do nebe.

5 myší královna myší královna | Web | 24. května 2013 v 17:30 | Reagovat

[4]: Pokud se vdáš v ŘKC, musíš přísahat, že budeš mít děti. Nikdo to ale určo nekontroluje, pokud se s lidmi na faře nějak "nepaktuješ".

Jinak děkuji za hodnotný komentář.

6 myší královna myší královna | Web | 24. května 2013 v 17:32 | Reagovat

[3]: Jako satanistka? To teda máš silné "koule". Já se se Satanem nějak nespolčovala, ale nějaké "konflikty" jsem s ním měla a občas mám. Je hrůza, když člověk někdy víc vnímá to zlo, než dobro.

7 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. května 2013 v 18:16 | Reagovat

Já osobně jsem pokřtěna a do kostela nechodím. Nikomu z mé rodiny to ani nevadí, mamka svůj čin odůvodňuje tak, že co by bylo, kdybych chtěla nějakého katolíka a on si mě nevzal jen kvůli tomu, že nejsem pokřtěná...
Jediný člen z naší rodiny, kdo pravidelně chodí do kostela je babička, ale ta ke zpovědi nechodí, kostel navštěvuje jenom kvůli vlídným slovům faráře... a taky možnosti si zazpívat :D

Jinak mi všechny náboženství tak nějak nesednou, nejraději mám svou víru, ze které mám dobrý pocit, nebojím se jí a nesvazuje mě.

8 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 1. června 2013 v 11:55 | Reagovat

Zaktéž se mi stalo, že mi kněz ve zpovědnici některé hříchy rozmluvil. Co mi ale nejde do palice je eucharistie samotná, a to hned ze dvou důvodů. Jít se vyzpovídat třeba na takové smrtelné posteli je jistá vypočítavost. Člověk bude hřešit, pak jde na zpověď, tam se mu hříchy odpustí a bude hřešit dál. Tak estli Boha opravdu tolik miluje, tak přece se bude snažit hříchů vyvarovat. Jak má hřešení nechat, když nemá žádnou motivaci a ví, že mu hříchy po zpovědi budou odpuštěny?
Za druhé, křesťanství od počátků odmítalo modly, sošky a podobné symboly. Křesťan se nemá klaněn a ctít symboly. A co tedy hostie? Není ona taky náhodou symbol?

9 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 24. června 2013 v 17:12 | Reagovat

Já nikdy nepochopila smysl toho "hraní si na církev" v případě, že to není věřící, je mu to jedno, nestará se o náboženství, ale dá svoje děti pokřtít, protože to tak prostě v historii jeho rodina dělala. Toto je i můj případ. Mí rodiče nejsou věřící. Nikdy nechodí do kostela. Stejně jako jejich rodiče. Nikdo nikdo nemluvil o náboženství. Ale protože se vždycky děti nechaly pokřtít, no tak jsem pokřtěná.
A sestřenice za sebou dokonce mají i první příjmání. Tehdy jsem jim záviděla super šaty a pak jsme děsně blbly celý den na zahradě u tety. Ale že by chodily do kostela? To teda vážně ne. A jejich rodiče taky ne. Ani žádná svatba v našem příbuzenstvu nebyla v kostele. Tak doprčic proč má každej potřebu takhle pokrytecky dávat křtít? A pokud tohle pokrytectví zasahuje ještě dál, tak to už nechápu vůbec.

10 myší královna myší královna | Web | 24. června 2013 v 17:16 | Reagovat

[9]: U nás se v kostele brali všichni blízcí příbuzní, kromě strýčka, který se ženil podruhé (v kostele můžeš jen jednou, pak jen když ovdovíš). Jinak to, co popisuješ, je srovnatelné s případem tety.

11 Kumí Kumí | Web | 18. října 2013 v 22:01 | Reagovat

Nejprve je třeba říct, že nejsem křtěná, ani pravidelně nedocházím do kostela, ale trochu jsem se už nad tímto tématem napřemýšlela. No a to je asi důvodem toho, že jsem o křesťanství začala nejprve přemýšlet jako nad takovým systémem, který udržoval v chodu společnost (od středověku až do novověku). Je třeba si uvědomit, že takřka celá dvě tisíciletí křesťanství bylo hlavním tvůrcem společnosti, dalo formu života od hlavních mezníků po každodenní situace. Takový středověký člověk vlastně žil jen pro Boha. Křesťanství vytvořilo pravidla, zvyky, procesy, které drželi společnost funkční. Kdyby čistě teoreticky církev se svými praktikami jednoho dne zmizela, vše by se zhroutilo. Ale tak to bylo tenkrát. Dnešní společnost je jiná, vzdělanější a morálně volnější. Našli jsme už jiné způsoby katarze, sebereflexe apod. než které byly vlastní našim středověkým předkům. Nějaký nádeník, který od rána do večera neviděl nic víc než zadky krav, potřeboval alespoň k nějakému vnitřnímu životu něco z těch církevních "praktik", které nám dnes připadají absurdní.
Pokud si dnešní člověk chce brát něco z Bible a dá se říct všech světových náboženství, je k tomu třeba dost obrazotvornosti a improvizace.

12 Tea Tea | E-mail | 18. října 2013 v 22:59 | Reagovat

Zdravím
Občas, když narazím na blogu na nějaký obrázek, začnu se, z jistý osobních důvodů, zajímat, jestli ten, kdo ho použil víc, co ten obrázek znamená. Proto se s dovolením zeptám, jestli víš, koho zobrazuje obrázek, který máš tady u článku? :-)

13 myší královna myší královna | E-mail | Web | 18. října 2013 v 23:48 | Reagovat

[12]: Jean-Luc Picard, proč?

14 Tea Tea | 18. října 2013 v 23:50 | Reagovat

[13]: Děkuji za odpověď. :-) Jen tak, osobní zájem a libůstka v tomto "oboru". :-)

15 Pandora Pandora | E-mail | Web | 19. října 2013 v 11:58 | Reagovat

Zajímavý článek, já osobně v Boha věřím a jsem katolička, i když některé věci mi taky připadají zbytečné. Na můj vkus je sice v článku trochu moc sprostých slov, ale budiž. A proč vlastně tenhle koment píšu? Chtěla bych ujasnit jednu věc. Skaut je skautem i bez slibu, a právoplatným. V některých oddílech se vstupuje hned při vstupu do oddílu/přestupu z vlčat-světlušek, v jiných oddílech si ale musí člověk počkat a o tom, jestli bude slibovat se vede dlouhá porada.

16 myší královna myší královna | Web | 19. října 2013 v 13:13 | Reagovat

[15]: Díky za objasnění.

17 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 12:17 | Reagovat

Máš v tom článku hodně nepravd a nejasností. Nemám teď čas se moc rozepisovat, tak zmíním aspoň jednu, ten manželský slib.

Lidé se samozřejmě mohou vzít i když je žena neplodná, dokonce i když to ví předem a není to nijak špatné. Ona totiž neslibuje, že určitě bude mít rodinu, ale ten slib je podmíněný.

Manželé musí odpovědět kladně na otázku:  „Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?“

Slibují tedy, že POKUD jim budou děti dány, přijmou je ochotně atd.

Kodex kanonického práva zdůrazňuje v kánonu 1084: „Neplodnost ani nezabraňuje uzavření manželství ani neruší jeho platnost.“

18 myší královna myší královna | Web | 5. ledna 2015 v 13:38 | Reagovat

[17]: Rovněž děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama