Moje čtenářská zkušenost 2/2

24. února 2013 v 19:00 | Myší královna |  Literární deníček
Druhá část zápočtové práce na téma "Moje čtenářská zkušenost".
Poznámka k obsahu: Je mi u zadku, jestli si to někdy Lanczové přečtou, je to můj subjektivní názor, stejně jako názor na jednoho nejmenovaného a poměrně známého spisovatele v první části - spisovatele, kterého sice uznávám jakožto KAPACITU, ale právě proto, že se psaním živí, ne proto, že by se mi jeho tvorba líbila. Stejně tak se omlouvám i na chyby (omluva vysvětlena v textu), se kterými jsem docentu Kubíčkovi práci odevzdala. Nechte si čvachtat a doufám, že někdo na můj názor bude reagovat.




Už jsem se zmínila o hledání dokonalé knihy. Nikdo (ani já) nemá čas běhat celé dny po knihkupectví, ale můj cíl je věnovat jednou celý den knihkupectvím a antikvariátům v Olomouci a najít svého "modrého mauricia". Je možné, že to bude marné hledání. Dokonalá kniha může zasáhnout jako blesk z čistého nebe ve chvíli, kdy ji budu nejvíc potřebovat. Vidím v jejím nalezení víceméně i svou duchovní potřebu; myslím si, že každý čtenář dokonalou knihu podvědomě hledá nebo ji má. Kdo by nerad našel něco, co perfektně sedí jeho vkusu a povaze? Ale nebylo by to spíš pro škodu? Možná bychom přestali číst, kdybychom svoji dokonalou knihu našli. Během hledání dokonalé knihy narazím i na ty, které jsou "celkem dobré", ale i ty rozvíjejí naši gramotnost, duševní inteligenci a zapisují nám do podvědomí neprožité situace. Alespoň u nás, příliš empatických osob, to tak funguje, někdy víc, než je potřeba.


Už jsem zmínila ostudnou věc: zaznamenaný pokles zájmu o literaturu: do prvního ročníku na střední odborné škole. Domnívám se, že za to částečně může kolektiv; spousta mých spolužáků bez okolků přiznala, že jejich vrcholný čtenářský počin bylo dosažení půlky knihy Povídání o pejskovi a kočičce. Postupem času jsem si povšimla svého úpadku do čtenářské pasivity. Největší výkony v ročníku vykonávala spolužačka, fanynka už zmíněné dvojice, matky a dcery Lanczových. Dodnes mi to připadá směšné, kniha Sandry Lanczové Mezi námi děvčaty byla jedním z mých nejhorších čtenářských zážitků. Kontroverzní libůstky přežiji, nechutnostem se ráda vyhnu. Možná odvážné vyjádření od člověka, který četl Všechny řitě světa, i ta má v devíti letech, ale je to tak.


Právě můj oblíbený autor, John Irving, mi dal ale šanci prožívat emoce; přemýšlet, které pocity pří četbě jsou mi příjemné a které ne. Dívčí romány ženských autorek libovolného věku ve mně vzbudily hnus. Odpuzuje mě přehršel popisných pasáží, kde se opakují neustále stejná slova. Není pak divu, že taková autorka napíše i dvacet knih ročně, pokud polovina útlé publikace obsahuje popis líčení a oblečení hlavní postavy. Dokonce mám podezření, že hojně používají kombinaci kláves Ctrl + S (pozn. autorky: Chybička se vloudila, přestože jsem před odevzdáním četla úvahu asi desetkrát. Ve skutečnosti jsem myslela spojení kombinací Ctrl + C a Ctrl + V.)

Ano, je to také jeden z důvodů, proč považuju tvorbu žen Lanczových za brak všech braků. Nedávají prostor vlastní představivosti. Vzpomínám si na Osvícení, při kterém jsem si jako hlavní postavy představovala sebe a zpěváka z Billy Talent, což společně s Kingovým popisem dokonalého manželského soužití tvořilo jakousi fan fiction. Jaký šok jsem zažila, když na mě z notebooku o pár let později vybafl děsivý výraz Shelley Duvall za Nicholsonova vřískotu - od začátku spíš připomínající hon na polomrtvou srnu, než skutečný obraz pevného a harmonického páru zničeného působením nadpřirozených sil ze záhrobí. Na druhou stranu, nové zpracování Doriana Graye na mě zapůsobilo; ač se děj mírně liší, celkové zpracování tématu (tzn. chlípnost, pohoršování, zvrácené životní hodnoty) přenesené tak, aby vzbudilo pohoršení v mysli dnešního člověka, kterýž existuje ve světě s jinou představou chlípnosti, než je muž, jemuž se líbí osoba stejného pohlaví, se dle mého názoru povedlo. Navíc nemůže být lepší forma zpracování této knihy, než je horor.


Doufala jsem, že moje čtenářská gramotnost zase vzroste, jakmile započnu studium české filologie. V této věci jsem se nemýlila, pokud počítám povinnou literaturu, jak odbornou, tak prózu. Mým dalším budoucím cílem v oblasti četby je naučit své blízké milovat knihy, jako je tomu u mě. Doufám, že mi to moji blízcí odpustí.
 


Komentáře

1 karinga karinga | Web | 28. února 2013 v 12:24 | Reagovat

Možná zkratka Ctrl + S znamená - vložit slátaninu ;-)

2 myší královna myší královna | E-mail | Web | 28. února 2013 v 12:39 | Reagovat

[1]: Takhle to asi většina pochopila, když to všem připadalo tak vtipné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama