Táta se zase vrátil. Naposled?

8. září 2012 v 21:25 | Myší královna |  Deníkoviny
Včera se mi stala zvláštní věc. Možná si někdo pamatuje, jak jsem zde psala o svém otci a o snu, který se mi zdál pět dní po jeho narozeninách. Můj mrtvý otec mi v ní vytkl, že jsem mu nepopřála.

Aluška mi tehdy odpověděla na můj e-mail; poradila mi "rituál", který měl ode mě otcovu snad parazitující duši měl odpojit. Já totiž věřím tomu, že duše sebevrahů jsou na našem světě do té doby, dokud nenajde jejich čas. Měla jsem snad od puberty pocit, že otcova duše mě pořád vysává. Ale víte co se stalo?

Pokud se dobře pamatuju, pak pozítří, 10.9 bude čtrnáct let od otcovy sebevraždy. A včera ráno se mi zdál divný sen. Napřed byl čuňácký a byl v něm Medvěd, ovšem pak jsem se zničeho nic objevila v babiččině domě a vycházela jsem s otcem ven. Na cestě před domem byly nějaké výkopy a opravy. Jelo okolo auto naložené džíny a oblečením. Bylo řízené párem. Žena se nás zeptala, jak se dostane do obchodu XY. Já řekla, že nevím, že to tu zase tak dobře neznám, paní se uchechtla. Tak jsem jí poradila jednu ulici. Pár nechal auto kousek od domu a šel pěšky na místo, které jsem jim poradila.

Šli jsme s tátou dál, už jsem věděla, že je to táta, že to není ani Medvěd, ani nikdo jiný. Nesl kytaru. Kolem prošla naše třídní ze základky s košíkem, že jde nakupovat a ptala se táty, jestli jdeme taky do obchodu. Z řeči vyplynulo, že táta tam chodí běžně zkoušet hraní. Viděla jsem, že si nese Kramerku. Před jednou z roubenek vytáhl Kramerku z futrálu, já měla tuším akustiku. Stála tam i aparatura a my jsme hráli a hráli. Jamovali. Otec vypadal mladší. Asi to byl pozůstatek z doby, kdy žil, protože ačkoli si jej z pěti let perfektně pamatuju, nejčistší myšlenky jsou z chvil, kdy zkoušel na chodbě, aparaturu měl taky vystavenou kolem sebe.

Pak se zničeho nic proměnil v televizi. Ano, v televizi. Na obrazovce měl klobouk jako ten chlap z plakátu I WANT YOU TO US ARMY. A říkal něco o tom, že ví, že jsem chtěla, aby už nechodil, ale že prostě chtěl přijít. Že už mě nebude otravovat. A já nevěděla co říct. Rozbrečela jsem se, protože jsem měla na jazyku prosbu, ať už nechodí, ale já ji nemohla vyslovit. Dokázali byste osobě, kterou jste čtrnáct let neviděli říct, ať už nechodí, když stojí před vámi? Je jedno, jestli to je sen nebo není.

Jsem vděčná kmotrovi, který mi v tu chvíli poslal smsku. Ta mě vzbudila.

Nevím co mám dělat. Přijde? Nepřijde? Možná jej mrzí, že jsem na něj hodila ty svoje... SAKRA, VŽDYŤ UŽ JE MRTVÝ! JE MU TO FUK!!!


 


Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 9. září 2012 v 10:50 | Reagovat

Když řekl, že už nebude otravovat, tak asi nebude.

2 pavel pavel | Web | 27. září 2012 v 1:28 | Reagovat

Být tebou bych se tím moc netrápil. Spíš bych řekl, že si děláš sama výčítky a přivoláš si ho ve snech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama