Cinkavé, šustivé, těžce vydřené...

3. září 2012 v 13:04 | Myší královna |  Téma týdne
Tak žeprej jsem začala pracovat na směny. Teda lépe řečeno: na noční směnu. Od maturity si válím šunky, žehlím, občas něco nakreslím a párkrát jsem si uklidila svinčík v pokoji. Najednou mi ale v půle srpna zavolala personalistka ze zdejšího supermarketu, kde asi devět let pracuje moje matka a kde jsem brigádničila loni. A věřte mi, že jsem najednou bystře pochopila cenu peněz. Těžce vydřených peněz.

Téma týdne: Jsem šíleně dospělá!



Letos to měla být ale JINÁ nabídka práce. Noční vybalování. Zarazilo mě to. Já a noční směna? Občas jsem sice sova, ale tak nejdýl do čtyř, a to tak, že jsem pořád seděla u PC a koukala na HIMYM nebo tak. Já a noční směna? Fajn.
Druhý den jsem si přišla pro pár lejster. Odřekla jsem rovnou neděli a pondělí, protože jsem jela do Olomluce na zápis a to se po noční nedá. S trochou práce jsem se objednala k podnikové lékaře na prohlídku, dle které jsem plně způsobilá takovéto práci. Sranda může začít.

Po krátkém školení, kde nám zakázali vozit se na paleťácích a lézt po regálech, jsem vlezla plná elánu na plochu. Tam byl ještě šrumec. Zrovna se hlásilo deset minut do konce prodejní doby a výzva k ukončení nákupu. Někdo vyvážel obří kovové koše na kartony a plastové obaly, někdo vyvezl klece se zbožím. Dostala jsem jeden přiřazen. Též jsem na ploše potkala jednu známou z personálu. Hned to šlo líp.

Nebyla jsem vůbec unavená, jen spíš vystrašená, nesmělá. O svačině jsem si vypila jedno kafe a zblajzla sojovou paštiku s rohlíkem.

Nikdy byste nevěřili, co se občas děje v noci v hypermarketu. Věděli byste třeba, že několik hodin před otevřením hypermarketu běhají po ploše nějací lidé a otáčí zboží etiketami dopředu? Že tohle má svůj systém a řád? Že samotné regály mají svůj plánek, kde je všechno zakreslené? A věděli jste, že když si něco vezmete třeba z úseku papírnických potřeb, tak že to tam taky musíte vrátit, když si nákup rozmyslíte?

Když jsem za světla šla domů, připadala jsem si skoro jako děvka, která odchází z kšeftu. Manažer noční směny mi ještě do ruky vrazil lísteček se směnami na příští týden. Středa, čtvrtek, pátek. Nu dobrá, tři směny ještě zvládnu. Po příchodu domů jsem se osprchovala, prohodila pár slov s maminou (v noci prakticky nespí) a šla si lehnout.Jaké bylo překvapení, když se mi po několika hodinách pořád nepovedlo zabrat. Evidentně za to mohlo svačinové kafe. Nadávala jsem si do hus a kačen a před další směnou si dala rovnou zelený čaj. Tato taktika zabrala, sice jsem byla ještě chvilku po příchodu domů vitální a koukala jsem na Dva a půl chlapa, nicméně za nějakou dobu se mi podařilo usnout jako miminku. Nohy mě po první směně bolely tak, že jsem si musela vzít prášek od bolesti, abych usnula.

Druhou či třetí noc přišla mé matce smska: SLIBUJI, ZE SE BUDU UCIT!!!! Vyděsila mě totiž představa, že se někdo takto opravdu živí a žije takto běžně. Vždyť je to příšerné! Záda mě bolely jako hajzl, nohy si začaly zvykat, ovšem prsty mám dolámané po každé směně. Jednu výhodu to mělo: bolest zápěstí trošku povolila, nebo jsem ji přestala vnímat.

Už přestávám mít i hlad. Lepicol, který jsem začala brát nedávno na střeva, přestal "fungovat", jak jsem si prakticky prohodila denní režim. Denní rutina ležení u PC se změnila ve střídavou práci a spaní. Nicméně - BUDU MÍT PENÍZE! Vymodlené peníze! Peníze, které dám do skla a budu je uctívat, protože jsou těžce vydřené. Všechno přepočítávám nevědomky na hodinovou mzdu. Na kravinu, která stojí "jen" 200, jsem si musela vydělávat tři hodiny. Je to úsporná představa.

Největší svátost pro mě byl poslední den směny. Udřená, utahaná jsem vystrčila nos ze zatuchlé nory. Matka se křenila. Popadla jsem kuchyňský nůž, dala já ho do ruky, ukázala si na záda a řekla: "Semhle!"
"Nebuď srab," odpověděla a nůž mi vrátila.
Doplížila jsem se do HM. Zmateně, jako vždy, jsem hledala vedoucího směny. Na rampě pro vykládku zboží stála ona personální manažerka a manažer noční směny. Něco řešili. Ptala jsem se, zda mám vyvézt koše na obaly. Pak se ale stalo něco, v co jsem svým způsobem doufala a svým způsobem jsem doufala, že se to nestane. Personální manažerka se mě zeptala:
"A co příští týden?"
"Příští týden směnu nemám," odpověděla jsem pohotově.
"No... a máte čas?"

Ve chvíli, kdy z mých úst vyšlo prosté spojení "ano, mám", jsem si sebe představila jako meme postavičku BITCH PLEASE a trošku jako tu postavičku s mixérem v oku (tady, tady). Hledala jsem kolem sebe mačetu na harakiri, našla jsem jen nějaký deštník.

A tak mi připadly ještě čtyři směny, z nichž jednu jsem mohla musela zrušit kvůli zítřejšímu zápisu předmětů (ti, co znají STAG, vědí). Pak mě čeká "jen" směna zítra večer, středa, čtvrtek a KONEC. Už mě tam neuvidí. Sbalím si batožinu, krabici se sešity a propiskami, křečka, úsměv, optimismus a naivitu a HURÁ na vysokoškolský privát za přítelem. Užívat si dětství, studium a zemi růžových poníků sladkou povinnost, dospělost a dřinu vykonávanou sezením na zadku.

Vaše
MK


P.S: K tomu obrázku: jsem tu jediný perverzní člověk nebo je perverzní onen autor sloganu?

 


Komentáře

1 Viollet Viollet | Web | 3. září 2012 v 13:31 | Reagovat

Mě to nedošlo, teda dokavaď s tím nezačla kolegyně, že ta nová reklama na sušenky je úchylárna. Po delší době vysvětlování mi to došlo též a teď mám křena pokaždé, když ony sušenky vidím...

2 Brabikate Brabikate | Web | 3. září 2012 v 14:39 | Reagovat

Podobný pocity jsem měla po brigádě v jedné japonské fabrice u nás za městem. Neuměla jsem si představit, že někteří tohle mají každý den, celý život! Je pravda, že člověk si po nějaké době zvykne a už mu to nepřipadá tolik náročné, ale stejně jsem si zapřísahala, že tu školu prostě musím dodělat! :D
To meme je vtipné, tohle jsem ještě neviděla. :-D

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 3. září 2012 v 15:03 | Reagovat

Noční je ještě v pohodě, ale co tři směny s častou šestou směnou? :-D To pak člověk nevěří vlastním očím, že tohle někdo má celý život. :-D

4 myší královna myší královna | E-mail | Web | 3. září 2012 v 15:49 | Reagovat

[3]: To jsem nepochopila :D Já mám za sebou jen šest.

5 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 5. září 2012 v 12:40 | Reagovat

Vždycky, když jsem se chtěla vykašlat na učení na písemku nebo nějaký úkol, tak do mě mamka začala valit, že když se nebudu učit, tak skončím v nějaké továrně nebo ve skladu v supermarketu. Nečekaně to zabralo a já se teď tímhle ,,varováním" děsím sama, když se mi do něčeho nechce :D
... Noční směny bych asi nedávala... potřebují spát... spát... spát :D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama