Kaktus, co neměl rád hlodavce

6. srpna 2012 v 12:00 | Myší královna |  Fauna
Když mi máma tu svini přinesla k valentýnu, byla jsem z ní hotová. Měla zvláštní tvar připomínající králíka, takže jí nějaký vtipálek nalepil očička a králičí zuby. Postupem času jsem ale přišla k tomu, že ta svině hodně - a ráda - pouští trny. Obzvlášť v malém kelímku je při své výšce dobře vratká a stačí se na ni podívat, abyste ji dokázali shodit.

Abyste pochopili, trny tohoto kaktusu jsou malinkaté, bílé, sotva viditelné, takže si někdy ani nevšimnete, že na rukou tento trn máte. Jediné, co víte, je, že vás něco pekelně kouše. Jako mě dnes na jazyku a rtu po včerejší "nehodě".


Předem varuji všechny ochránce zvířat, které o mě patrně napíší, že Barču týrám, že už si nemám nikdy kupovat zvíře a že mě nahlásí SPOZ. Já MILUJI zvířata, jsem zodpovědný člověk - ČLOVĚK = chybující bytost z masa a kostí. Píšu to proto, že ze mě kdysi na facebooku udělalo pár slečen podobnou zrůdu, když jsem se před výplatou ptala, jak ambulantně a levně zkrátit křečkovi drápky, protože si zrovna tento týden nemohu dovolit platit veterináři (stejně za to pak nic nechtěli). Rozpačitý

Ano, jsem dost inteligentní, abych věděla, že křeček nemá co běhat mezi kaktusy, nicméně jsem ji vždy na parapetě hlídala. Mám obrovský parapet - je schopný unést tři sedící lidi. Bára po něm ráda běhá. Občas sedávala na liště u okna a koukala ven, přičemž jsem ji (jako vždy!) hlídala. Nyní mám síťku dívá se běžně.

Ve večerních hodinách dávám klec s Barunkou na parapet; to proto, že leží v kleci vždycky na schodečkách a snaží se "ochladit". Večer je příjemný vzduch a trošku vánek.

Když jsem před spaním chtěla klec sundat, na chvíli jsem Báru vytáhla, abych se s ní pomazlila a dala jí pusinku na dobrou noc (samozřejmě jen symbolicky na čumáček, děláme to běžně). Pak jsem ji na chvilinku položila na parapet, aby se trošínku proběhla, než ji zase schovám. Jenže Baruška byla rychlejší, než obvykle. Jako motorová myš vyklouzla z mého zorného pole mezi kaktusy. Než jsem stihla zamanévrovat a kaktus zvednout, Bára jej na sebe převrhla.

Jediné, co jsem stihla, bylo chycení kaktusu do holé ruky. Báru jsem dala do klece a honem si šla vytáhnout trny, protože jsem nebyla schopná vnímat. V afektu jsem dokonce palec strčila do pusy, takže i má ústa byla plná trnů. Prostě debil! Přítel mi pak trpělivě všechny trny z ruky vytahal, jako opice opici blechy, a já se šla rychle podívat, co se děje s Baruš.

Myslela jsem, že se zblázním! Baruška pobíhala splašeně po kleci, válela se ve snaze si to NĚCO z oka vytahnout. Chtěla jsem ji vytáhnout, ale jen na mě "zabzučela". Po pár vteřinách chlácholení se nechala vytáhnout v ruličce od papíru. Oko měla opuché, zavřené, škvírku narůžovělou. Začala jsem panikařit. Panikařila jsem až po pár okřiknutí přítelem, ať si teda Barušku vezmu k posteli a spím s ní. Baruška mi pak začala trošku důvěřovat, nechala se dokonce po bolavém očičku trpělivě hladit, snad předpokládala, že jí pomůžu. Jenomže to nebylo tak jednoduché.

V noci jsem ji průběžně kontrolovala. Přestala řádit, dokonce se už tolik nedrbala. Oko otevřela vždy jen na chviličku. Jinak začala být zase v pohodě; hodně jedla (nechtěla jsem jí dávat extra dávku jídla, ale všimla jsem si, že jídlo odvádí pozornost od drbání) a dokonce běhala v kolotoči (dodnes nevím, co to znamená, v noci běhává normálně, ale přes den běhá jen když je nasraná, tak nevím).

Ráno mě párkrát "výchovně" kousla - nijak silně, jak to umí, když je opravdu v ráží, spíš jen tak symbolicky, jako by mi tím připomínala, že jsem jí slíbila návštěvu u pana doktora :) Hned ráno jsem vyrazila na veterinu (štěstí že už byl všední den). Pan doktor otevřel očičko nadoraz a z bulvy se vyloupl jeden trčící trn. Ten vytáhl a dal nám nějaké oční kapičky. Pětkrát denně prý! Vždyť tomu zvířátku se nedají ostříhat ani drápky, aniž by se cukalo! Nebo jsem na něj moc hodná, protože doktor a doktorka ji dokázali vždycky zpacifikovat.

Teď už má kapání druhé a čekám, co se stane. Už nemám takový strach, snad to bude dobré. Už se těším, až uvidím ty její dva korálky, až očičko opuchne. Člověk by si měl ze zvířat brát příklad. Jsou tak klidná, když trpí...

Pokusila jsem se ji vyfotit, ale ještě ji to asi bolí, páč se hrozně cuká. Snad se brzo vyléčí... :( A kaktus? Ten stojí už na hoodně vysokém místě. Zbytek kaktusů dostane spešl krabicovou poličku. Pořád je mi fauna milejší před flórou.

 


Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 6. srpna 2012 v 13:00 | Reagovat

Podobného hajzla kaktusa jsem měla též. Křeček se o něj nikdy nezranil. Chudera Barča, držím jí palce!

2 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 6. srpna 2012 v 16:24 | Reagovat

Kaktusy jsou zákeřní. Mám jich plný parapet.Naštěstí je to úzký parapet, po kterém ani moje myš neběhá, takže jediný zraněný tvor bývám já (pravidelně každé ráno při roztahování žaluzií).
A snad bude Barči lépe ;) Nechtěla bych být v její situaci (ale ostatně ani v tvé, trny ve rtu musí být dost nepříjemné...)

3 myší královna myší královna | Web | 6. srpna 2012 v 20:08 | Reagovat

[2]: Já už o nich ani nevím, pokud po nich nepřejedu jazykem... asi je tam jen jeden.

O Barču mám totální strach, kapky jí tam musíme dávat ve dvojici. Zítra nebudu doma, tak nevím, jak to budu dělat.

4 Anne Anne | E-mail | Web | 7. srpna 2012 v 0:08 | Reagovat

Tak doufám, že to bude ok...naštěstí ty trny nejsou tak moc velké...opuncii jsem doma měla taky a je to fakt hnusná potvora...

5 nejenzajmovy nejenzajmovy | Web | 9. srpna 2012 v 21:17 | Reagovat

Naštěstí mám doma inteligentní kočku která mi po kaktusech nechodí nezranila se ani jednou za ty 4 roky.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama