Avenue tank more

9. března 2012 v 14:23 | Myší královna |  Téma týdne
Článek na téma týdne: MHD

Čau lidi,
jelikož jsem takovéto intelektuální téma fakt jakože nečekala, tak budu docela nudná. Hodlám vás, co čtete tento článek, k smrti unudit svými pocity z cestování městskou hromadnou dopravou.

Samozřejmě, že nějaký autobus, který jezdí u nás, mě nějak nerozhodí. Tím více oblíbeným u mě je tramvaj, asi proto, že Brno je nejbližší velkoměsto mému domovu, mám jej ráda a asi je to největší vzrůšo, které jsem za poslední roky zažila. S mámou skoro všude chodíme pěšky, takže když jsem jej poprvé s kamarádkou (ta po milionté, JÁ poprvé) užila, připadá mi, jako bych tramvají - pardon - ŠALINÚ - jezdila odjakživa. Docela mě rozhodily tramvaje v Olomouci, kam se hlásím na vysokou. Ty svině se otvírají na čudlík! My jsme s máti jako ti kreténi stáli před vlezem do vozidla, nato nás nějaký pán decentně odstrčil a tlačítko stiskl.

Ale děcka, největší zážitek pro mě bylo pražské metro. Naposledy jsem jím jela s rodiči, když mi byly čtyři, takže si z toho vybavuju jen mlhavé vzpomínky. Na podzim minulého roku se mi však naskytla příležitost si tyto vzpomínky oživit. Připadala jsem si naprosto drsně, protože jsem prostě - jela - metrem. I když to byl docela záhul. Zezačátku jsem si trapas utrhla tím, že jsem jako jediná stála v uličce - podle obrázku na eskalátorech jsem totiž pochopila, že mají pasažéři stát cik-cak. Evidentně jsem tupá nebo to prostě funguje jinak. Zastavila jsem tím hladké proběhnutí několika lidí. Nechápala jsem, proč ti tupí Pražáci sbíhají ve spěchu schody, když metro jede každé tři minuty. Další šok pro mě byly ty dlouhé cesty po eskalátorech. Podle očaře mám špatné prostorové vidění. Vždycky jsem si myslela, že mi to vadí jen při kreslení, ovšem později jsem pochopila - ona ta šikmá perspektiva na jezdících schodech dělá divy. Kdo metrem jezdí, určo ví (a Pražští si toho možná nikdy nevšimli, protože jim to připadá normální). Stěny i plakáty na nich jsou "designované" tak, že má člověk pocit, že stojí nakřivo. Tím pádem jsem pořád padala na lidi před sebou (i s kufrem). Situaci jsem řešila tak, že si za mě stoupnula kamarádka a držela mě za batoh.

Docela překvapení pro mě byla rychlost metra. Vždycky mi připadalo hrozně "cool" jezdit metrem, ale životní styl jsem kvůli tomu musela přehodnotit. Patří k němu totiž to, že se zásadne nedržím ve vlaku, ani v autobuse (dobře, někdy jo, ale fakt jen někdy). Fakt jsem nepočítala s tím, že když se metro rozjede, odletím na druhý konec vozu. Zákon setrvačosti si pamatuju od sedmičky, kdyby si chtěl někdo rýpnout.

Nakonec jsem se smířila s tím, že v metru prostě budu všeobecně víc na zemi, než na nohou, dokonce jsem se naučila v metru orientovat, takže mi ke konci pobytu z metra už nebylo ani špatně. Jednou jsme si na cestu od Muzea na Náměstí Míru (nesmějte se) koupily s holkama levnější jízdenku na míň minut. A pak jsem pochopila, proč ti tupí Pražáci sbíhají schody. PROSTĚ NENÍ ČAS!
Mimochodem, dle textu na jízdence jsme si zaplatily trasu, kterou jsme nejely.

Takže jsem zdolala již pět druhů MHD - autobus, metro, lodičku z londýnského centra do Greenwiche tramvaj i šalinu (protože šalina jezdí JEN A POUZE V BRNĚ, i když tak říkám všem tramvajím) a nastavila jsem si vyšší cíle: benátské vaporetto a londýnský ANDRGRAUND. Nejen proto se usilovně snažím najít brigádu v Londýně, protože jej chci prostě zažít bez učitelů a spolužáků, sama, na vlastní pěst. MHD je podle mě jedna z nejlepších věcí na velkoměstech, protože činí náruč pro turisty, takové to "vítejte, patříte sem..." :)

 


Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 9. března 2012 v 16:39 | Reagovat

Já jela metrem po hodně dlouhé době nedávno. A  za trapáka jsem byla ihned, protože jsem  vylezla na blbý strašně :D

I když  v Londýně jsem se  málem v metru ztratila :D

2 Nobody Nobody | 13. března 2012 v 20:02 | Reagovat

Jsem tupý Pražák, ale stejně nechápu chování tupých Pražáků v metru. Dobíhají každou soupravu div se nepřerazí, smetou cestou x lidí, násladně dlouhými skoky proskočí dvěřmi, které jsou už bohužel skoro zavřené, a tak se ještě nechají přimáčknout - a to jen kvůli minutě času! Pochopila bych to o víkendu, sedm minut se mi taky čekat nechce, ale minuta... :-?

Že by to bylo malým časovým limitem na jízdenkách si nemyslím, na ty totiž jezdí asi jen občasní návštěvníci Prahy. Pražáci mají ty svoje červený Opencard (já též :-D), takže jediný smysluplný vysvětlení je, že jsou opravdu tupí ( a já též :-D!).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama