Zralý na cvokaře? Volej o pomoc, trpíš-li.

16. listopadu 2011 v 0:17 | Myší královna |  Sebepoznávání
Ahoj kamarádi,

dlouho jsem do této rubriky nic nepsala, protože mne neosvítila žádná záhadná myšlenka, která by stála za zveřejnění. Nicméně jsem dneska, jako často, prohrabávala Zpovědnici a došlo mi, kolik lidí s "depresemi" zde je.

Jistě ti, kteří mne čtou častěji, vědí, jak nerada mám lidi, kterým se zlomí nehet a říkají tomu deprese. Chci se teď konkrétně orientovat na ty vážné problémy; kdy nám jde o život. Ono je totiž nejtěžší, jak jsem už tolikrát napsala, bojovat sám se sebou, protože sobě se neubráníš. Už proto, že bojuje tvoje hlava proti tvojí hlavě. Tvoje mindráky, problémy a pohled na svět se musí sám vyvrátit. A to jde někdy dost těžko.

Já měla v hlavě vždycky dva typy hlasu; ten smutný a ten veselý. Ten veselý byl vždycky racionální a ten smutný ten nasraný, co dělal problémy a chtěl si ublížit. Ten veselý tomu smutnému vždycky říkal to dobré, abych si neublížila (máš tu rodinu, může se to ještě změnit, máš tolik času, apod.) Jenomže lidi, kteří si problémy s psychikou nezažili, si neuvědomují, že časem ten veselý hlas v hlavě zanikne. Stane se z něj automatická, podvědomá věc, kterou hlava už nepokládá za důležitou. Což je důvod, proč mnohdy páchají sebevraždy lidi, kteří mají rodinu, práci a na první pohled fajn život. Ta vnitřní bolest prostě přehluší radost ze života a bojovat s tím špatným dá hodně, HODNĚ práce.

V taových chvílích je čas vyhledat pomoc! A to BEZPODMÍNEČNĚ. Ať už ti psycholog či psychiatr ze začátku užitečný míň nebo víc, má to jendu obrovskou výhodu: jsi pod kontrolou. I kdyby sis časem ublížil/a, vědělo by se proč. Přes to všechno, bohužel, lidi hůř chápu ty ostatní, citlivější jedince.

Když jdeš poprvé k psychologovi, nečekej zázrak. Ať už jdeš proto, že máš běžné pozemské problémy, stres a nevíš si rady, nebo proto, že tě trápí vlastní hlava, jedna návštěva nic nespasí. Všechno je v té hlavě. To, jak přemýšlíš, je jako by rádiová vlna, kterou chytáš. Úkolem psychologa je ukázat ti, jak bys mohla naladit rádio v hlavě na tu správnou vlnu, sám to však nedokáže. Chce to hodně píle a práce.

Může se stát, že se jednoho dne ráno vzbudíš a budeš si říkat "vždyť to je úplně jasné, jak jsem to nemohl/a chápat?" Ale tak to prostě chodí. Občas se ti stane, že tě něco bude tahnout "tam dolů", ale je jen na tvém rádiu, jestli se nechá přeladit to špatnou energií (zmínka v článku Začít nový život lze kdykoli a v mnohých, které se ještě chystám napsat). Psychiatr tě nepřeladí, to můžeš jen ty sám/a.

Možná tě nechá něco nakreslit nebo popsat. Jsou to psychotesty naprosto zvláštního charakteru, které mne vždy fascinovaly. Není v tom kouzlo, je to prachsprosté podvědomí, jako například sny. Prostě způsob, jakým danou věc popíšeš nebo nakreslíš mnoho odpovídá o tvém charakteru, přístupu k životu, partnerství, rodině, škole, apod. Například mně při meditaci odvyprávěl psycholog dlouhý příběh o králi, který mne vyslal na cestu a pak jsem se vrátila... na konci příběhu k mně král přistoupil a zbytek jsem měla nechat volně plynout. Viděla jsem krále, jak mi na hlavu nasazuje sovu korunu a já ji s úsměvem a "skromností" vracím. Tušila jsem co to znamená, protože jsem si jednu dobu takhle intuitivně vykládala sny. A doktor potvrdil, je to nedostatek sebevědomí. Jen pro zajímavost, ten den jsem přišla s novou barvou vlasů, doktor mi ji nadšeně pochválil a já jako bych to nechtěla přijmout.

Psychologie není kravina ;) jen někteří psychologové a psycholožky dělají hrozně chytré, co si budem povídat. Taky jsem někdy žasla, jak drzé byly některé ty ženské, co k nám chodily na základku údajně spojovat kolektiv.

Samozřejmě každý psycholog je jiný a pokud máš možnost se zeptat někoho známého, neváhej. Tahle služba se u nás zahrabala pod hlínu, podle mě to je totalitním režimem, který tyto věci zavrhoval a tabuizoval. Ber to tak, že psychika, i když není vidět, je taky část těla a v případě silných depresivních stavů, halucinací nebo jiných nesnesitelných stavech může být víc smrtelná, než fyzické problémy. I duše může bolet. Ne nadarmo se závislostina drogách říká "rakovina duše". Proč asi?

Neposílám všechny k doktorovi, to ne ;) Jen bych ráda podpořila ty, kteří se v krvi a slzách den co den doma svíjí v klubíčku s tím, že je nikdo nemá rád. Doktor vás neukousne.

S láskou
Kris

P.S: Běžný psychiatr nebo klinický psycholog stojí tolik, jako běžný doktor (30,- Kč, ale jak kdy a jak který, já platila jen registraci, ale je možné, že někdo vybírá každou návštěvu). Psychoterapeuti jsou dražší záležitost, al eje to individuální, protože je většinou neplatí pojišťovna a každý se jinak účtuje. Na závěr jednu písničku o strašení ve věži =)

 


Komentáře

1 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 16. listopadu 2011 v 11:40 | Reagovat

Mě vždycky psychologové nebo psychiatři velice fascinovali. Už kvůli tomu, že jsem si vždycky myslela, že hned jak tě uvidí, tak tě celou přečtou a naprosto odhadnou. Teď už si nemyslím, že je to 100 % pravda, ale stejně bych k někomu chtěla zajít. Ne kvůli depresím, ale kvůli tomu, že mám pocit, že se stále hledám. A že potřebuji někoho, kdo by mě ,,popostrčil" zase dál... A strašně mě zajímají ty psychotesty ^^

2 Shariony Shariony | Web | 25. listopadu 2011 v 21:05 | Reagovat

Ty si říkáš Kris? Je to moc krásná přezdívka, líbí se mi to jméno :-)
V sobě mám několik hlasů, racionální, který ví, co dělat, ten zlobivější, který je líný a odporuje v jednom kuse tomu racionálnímu, a pak ještě několik dalších..
U psycholožky jsem byla jednou a docela hrůza. Navíc psycholog byla i moje máma, teď pracuje jinde, ale.. mám k tomu trochu despekt. I když, pokud to dělá někdo, kdo fakt umí a nepotřebuje si jen zvedat sebevědomí tím, že radí ostatním, jak žít, tak myslím, že je dobré takového navštívit i třeba jen tak, jednou za čas, urovnat si myšlenky, pocity..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama