Muzika a co to pro mě znamená

1. března 2011 v 22:59 | Myší královna |  Deníkoviny
Jsem jako uzdravený slepec ve světě barev: všímám si jich, ale neumím je přesně pojmenovat, jejich kombinace neřeším a řeším jen to, co mi je příjemné a co není.

Především neodlišuju styly. Pravda, trošku se stydím, když si pouštím do sluchátek rap nebo disco, protože okolí má sklon soudit takové lidi a řadit je mezi blondýnky s pomerančovou pletí, tygrovaným oblečkem a Facebookovou zdí popsanou záznamy z deníčku budoucí alkoholičky, anebo rádoby pohybově nadaných, ó pane bože, kulturistů s propíchanýma ušima, nagelovaným blond páčem a hromadou šperků na sobě. Mimochodem, takoví ostří hoši s tupími tvářemi mi připadají jako hrdinky z knihy "Byla jsem princeznou", kde se muslimky hustě ověšovaly šperky pro případ, že je manžel vyžene.

A možná je neodlišuju i proto, že někdy prostě nepoznám rozdíl mezi víc styly. Pro mě je buď muzika líbivá, nebo nelíbivá. Adieu.

Je to na prd. Taková Lady Gaga je sice cvok a někdy má fakt písničky jako přes kopírák, ale musím i tak uznat, že umí napsat hit. Její písničky si člověk musí broukat, protože je slyší celý den ze všech stran, a to jednu po druhé. Mezi ty, které mám ráda, patří "Bad Romance", "Alejandro", samozřejmě "Just Dance" a "Poker Face", když na to přijde. Existuje spousta kvalitních coververzí, jako například ta od folkařky Lissie.


Stejně tak rap. Hiphop samotný moc jakože nemusím. Můj přítel mě ale naučil poslouchat černošský rap, lépe řečeno jedno seskupení: Cypress Hill. Bože, jak já miluju černošský rap. To má aspoň úroveň. Dost mě udivuje například popularita současné slovenské největší hvězdy: "raper" Rytmus. Takřka mě to fascinuje. Jak si člověk, jehož texty neobsahují nic, než samolibost a dětinský způsob vyjádření vlastních emocí? Které možná ani nejsou upřímné? To, že ho nesnáším i jako člověka, je vedlejší (ale to, jak strčil stoeurovku beatlesákovi v Superstar nemělo chybu =)), umění je pro mě napsat text tak, aby mohl číst člověk mezi řádky, mnohdy si jím pomoct v životě. Ale Rytmus se neobejde bez hromady vulgarismů a všechno říká bez servítek. To pro mě není muzika, ale špatně veršovaná žurnalistika. To není umění, to je jen využívání té skupiny mladých, kteří nečtou, tím pádem nedokážou nad věcmi přemýšlet a potřebují říct všechno po lopatě, aby to vůbec pochopili. Že to nemá s uměním ani muzikou co dělat? Ne, nemá. Muzika je podle měumělecké odvětví, a pokud někdo umělecké cítění nemá, nemá co dělat ani v hudební branži. Ale to je, podle mě, už blbost lidí, že takovou zvrácenost podporují.

Od Cypress Hill mám nejraději "Tequila Sunrise" - miluju ten hlas, ach bože, jak moc! Mimochodem, v celé anglické verzi textu jsem napočítala jen dvě sprostá slova, z toho jedno je v Americe veřejně uznáno jako SLUŠNÉ, běžně používané i v seriálech, atd. (ano, myslím všeobecné, takřka mezinárodní FUCK!) Dokázal by tohle Rytmus? (to druhé slovo byl MOTHERFUCKER...)


Velkou část mé paměťovky zabírají staré, ohrané, jak já říkám "srance", jejihž kytarové riffy a melodie znám skoro zpaměti. Hudba mé puberty: My Chemical Romance, Billy Talent, Plain White T's, Fall Out Boy... prostě typické dívčí kapely, které vyprodávají haly. Nemám ráda Tokio Hotel, ani "podobné" (jejich faninky jsou mnohem hlučnější). My Chemical Romance vydali album, které je mnohem veselejší, zatímco staré písničky byly o smrti, nemoci, stesku a nostalgii, nové písničky jsou o naději, krásné budoucnosti a radosti ze života. Jak brutální změna! Některé písničky jako by napsali napůl s Nine Inch Nails, je to prostě rozdíl. Nicméně, pořád mají jednu vadu: omrzí se. Stejně tak jako Billy Talent. Miluju Benův hlas, jeho řvaní, jeho hlasový rozsah, je to můj vzor. Ale po těch letech už to nemůžu skoro slyšet. =)

Moje oblíbená písnička od nich je "mimo album" a je samozřejmě, jako velké množství jejich tvorby, o nevěře a milostném zklamání. A tu melodii prostě miluju!



A borec na konec: to, co já nazývám jednoduše OLDIES a řadím sem všechno, co si mladí dneska velmi zřídka poslechnou. Já taky nepatřím ke stoprocentním fanouškům těchto interpretů, k takovým, co musí mít všechno na deskách a znají celá alba). Velvet Underground (reklamu MATTONI UŽ NENÍ nemusím připomínat.. šajny šajny, šajny bůts of ledr=)) jako zástupce beatníků. Samozřejmě Beatles. Pak taky jazz, blues, dixieland. Nemusím znát ani interpreta, aby se mi muzika líbila. Jsem nadšená ze všeho nostalgického. Můj oblíbenec je Frank Sinatra. Ale následující song určitě taky budete znát, a tím dneska zakončím tento článek. Budu ráda, když si vyslechnu vaše názory na hudbu a co všechno poslouchá pět mých pravidelných čtenářů. =) Dobrou noc a krásné sny.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama