Jak na to: emo

18. listopadu 2010 v 15:00 | Myší královna |  Pozérství pro začátečníky
Mír v duši, bobánci!

Dnešní díl školy pózy věnuju té nejhorší póze, jaká existuje: EMO. =)
Popravdě řečeno, taky jsem se k nim kdysi hlásila ;-) Bylo mi čtrnáct, neměla jsem kamarády, byla jsem citlivá, zranitelná, psychicky nevyrovnaná. Účes alá BOBEČEK se mi líbil a slušel mi, koalí oči mi zvětšovaly kukadla. Nicméně mě čelno - žůžofoučké blogísky o řezání natolik znechutily, že mě i můj čerňoušký bobešek omrzel (žůžovou jsem tehdy nenáviděla).

Jediné, co mi z té doby zbylo, jsou silonky bordelky, patka (sic už v mé přírodní barvě) a mírné trauma ze čtrnáctiletých holek, které se hledají. TAKŽE ZAČÍNÁME (řekla by Sadness - mimochodem, to zní taky jako emo)

Pro ty, co mě považují za vyšinutou osnovátorku dětských sebevražd a sebepoškozování, připojuju prohlášení na konci článku... 


TAKŽE: úplně první, co musíš udělat proto, aby jsi byl správné emo, je mít vlastní blogísek. Tento blogísek Myší královny je příkladným vzorem toho, jak emo blogísek NEMÁ VYPADAT! Emo blogísek je růžovo - černý, případně s červenou barvou navíc. Povoluje se kombinace s bílou a šedou. Blogísek musí obsahovat spoustu avatarů, klikaček a adoptivních pejsánků. Emo blogísek obsahuje spoustu smutňouškých fotešek  a záběr autora s žiletkou v tuce a rozpatlaným kečupem na zápěstí.

Když už máš blogísek, jsi pořád na začátku. Musíš začít aplikovat svůj blog do života. Začni řezáním. Musíš se řezat tak, aby nic nebylo vidět, ale aby se na poškozené partii daly nosit náramky. Náramky jsou důležitým znakem emoušků. Emoušci mají své jizvy rádi a často tajnůstkaří tak, aby o jejich řezání věděli všichni a přesto nikdo nevěděl.

Důležitá věco je být hrozně moc plakat, když je ti smutno, naopak se hrozně moc smát, když je ti veselo.

Říkej svým přátelům a rodině, že bez nich bys tenhle krutý svět nepřežil. Koukej do země, když jdeš po ulici.

Propíchej se jak jen to jde a na protesty rodičů se obhajuj tím, že ti nikdo nerozumí. Ono je to totiž pravda: NIKDO TI NEROZUMÍ A JSI LŮZR!

Pokud ses dostal až sem, jsi na tom dobře. Můžeš pokračovat dál. Poslouchej Máj Kemikl Roumens, ti jsou totiž nejvíc ÍMOU a nejvíc SMUTŇOUŠCÍ (ale jen starší alba, to poslední je nepřípustně veselé). Později, když na to budeš dostatečně zralý, si o nich můžeš napsat na blogísek.

Je čas psát vypatlaně. Ale tak tomu říkají jenom ti zlí lidé, kteří nevědí, co je to být doopravdy ÍMOU. Toto emo písmo spočívá v tom, že střídáš velká a malá písmena, namísto diakritiky používáš spřežky a zdvojené samohlásky (nApŘiÍiÍkLaDeEcZeEkK tAkKhLeE mUcCkK!!!) Také místo písmena J se používá tvrdé y a místo jednoduchého dvojité wé.

A vyšší forma začíná.

Nyní je čas začít nosit oblečení o tři čísla menší. Ímou totiž bývají nesnesitelně a nepřehlednutelně vypasení. Bývají to totiž největší žabaři ve škole, což o sobě veřejně prohlašují a na tělocvik jsou totálně leví. Bývají tedy terčem posměchu. A protože chodíš na tento blog, usuzuju, že jsi krásná, štíhlá a sebevědomá osobnost, tudíž doporučuji vyměnit oblečení za šatník mladšího sourozence (nebo vybrakovat sklep, protože tvá matka měla určitě menší zadek, než ty).

I ty, můj čtenáři, pokud chceš být správný ÍMOU, musíš se vykvítečkovat na sebevědomí a krásu světa. Musíš si uvědomit, že svět je hnusná svině a ty sám jsi nepřekonatelná sketa! Ale neboj, nejsi sám. Na Blog.cz jsou vás stovky! Za každou cenu musíš prohlašovat, že jsi DOOPRAVDY OPRAVDICKÉ EMO A ŽÁDNÝ POZÉR!

Vykašli se na své cíle. Jako správné ÍMOU musíš pochopit, že nemáš na nic nárok, krom smrti. Motto ímou je to, že sis svůj život nevybral, a proto není důvod, proč bys tu měl zůstávat.

Ímou chodí na hřbitov, kde píšou smutné básničky, řežou si zápěstí a čtou Dostojevského. Někteří hledají Boha, někteří tvrdí, že Bůh není, toto je různé. Ve věcech víry se ímou moc neshodují. Nejvyšší modla Ímou kidz je iPod, xBox a platinová kreditní karta, kterou si dělají lajny z křídy. Ímou jsou totiž chudí studenti základní školy, kteří na koks nemají.


Příště si popovídáme o jiných druzích pózy. V případě zájmu zveřejním svou emofotku z puberty s emopatkou a emopruhy (pozn. byla jsem opravdové emo).

S láskou

Kris



P.S: UPOZORŇUJU, že tímto stupidním a bezvýznamným článkem o pozérech živočišného druhu ÍMOU nijak nepodporuju dětské ani jiné sebevraždy, sebepoškozování, negativní myšlení a jiné znaky, kterými se ímoufanatici vyznačují. Tento článek není ani důkaz intolerance vůči lidem postiženým depresemi a poruchami vůle. Pokud se chce někdo zastat nudících se parchantů z bohatých rodin, pak ano, přímo ty jsem chtěla tímto příspěvkem buzerovat.
 


Komentáře

1 Agent M Agent M | Web | 18. listopadu 2010 v 15:37 | Reagovat

Kriste :-D  Tak to je nejlepší článek o ÍMOU jaký sem kde četla xD Směju sa ještě teď :D A neumím si tě představit jako ÍMOU :-D  K.M.

2 Sam.sAm.saM. Sam.sAm.saM. | 18. listopadu 2010 v 19:00 | Reagovat

sKoDaA, zHe smUtnEy EmOboY HonZíK byL stAZheN z NeTíÍcZku, prOtOzZhe tO yE nEyvÍc EmO a NeyVíC KůL!
VysErtE sE nA RůZhoVý vyTahAnÝ tEpLáKy, BuďTe EmO!!!!!!

3 Yashiro Teishi Yashiro Teishi | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 19:12 | Reagovat

Úžasný článok :D , dobre som sa zasmiala :D

4 Evelin Evelin | Web | 18. listopadu 2010 v 20:02 | Reagovat

Ó, skvělý to článek; ty jsi mě dostala, hned si půjdu přečíst, jak na hip-hop :-D.

5 SATAN666 SATAN666 | 6. prosince 2010 v 21:57 | Reagovat

tak ty ses teda dobra tohle ti taky nejak unika ty jo emo a metal sami kraviny hele ja znam hodne emaru a sou v pohode je s nima sranda  to ze se rezaj nebo ze sou smutny a  maj sebevrazedny sklony sou blbosti je to moda styl ucesu a styl hudby proste a abys vedela ten nazev emo vzniklo asi v roce 1980 kvuli lidem ktery se v ty dobe podrezavali byli dost depresivni mysleli si ze je nikdo nema rad to bylo v tom roce tak proto vznikl nazev emo to je zkratka pro slovo emoce ale v roce 2000 zacal byt ten styl velmi popularni vznikaly kapely   emo je ted proste zivotni styl ale to ze emari sou depresivni to uz neni dnes sou to normalni lidi s kteryma se dobre keca ja se kdysi uz hodne davno o emo zajimal mel sem rad jejich styl ale to me po case opustilo a hele ty bys mela prestat kecat kraviny a neco o tech vecech vedet mela bys to nechat pro nekoho zkusenejsiho nez pro tebe protoze ty pises blbosti

6 haf haf | Web | 8. prosince 2010 v 17:32 | Reagovat

Chápu to tak, že to myslíš ze srandy (po té tvé metLE):D Ty pí.., emo jsem byla před rokem a chovala se tak jako před tím, než jsem se jím stala a chovám se tak doteď. A nosila jsem to, co se mi líbilo a s hudbou to bylo taktéž. A s blogem taktéž. A sebepoškozování? HOLKA, JÁ JSEM V POHODĚ A NEPOTŘEBUJU TO.
A NESNÁŠÍM, JAK SI NĚJAKÝ DEBIL MYSLÍ, ŽE EMO NOSÍ JEN ČERNOU A OFINU. Z takových lidí mně berou mory:-!
Tímhle článkem jsi mně fakt rozesmála:D:D:D:D

7 haf haf | Web | 8. prosince 2010 v 17:38 | Reagovat

[5]: Hele, emo vzniklo v 80. letech na washingtonské scéně a původně se tomu říkalo hardcore punk. Muzikanti, kteří ho hráli, při vystupování dávali najevo své emoce. Proto ten termín emo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama