Zbav se sebevražedných sklonů (těžko a pomalu)...

Včera v 13:02 | Myší královna |  Psychologie, sebepoznání, autosugesce
...aneb snadno a rychle to nepůjde. (článek řazen k tématu týdne "Co nás ve škole neučili...)

Samozřejmě, chce to drsnou vůli a trošku nadsázky, možná to bude trvat roky (jako mně). Uvádím příklady toho, co mně pomohlo odvrátit sebevražedné sklony. Berme v potaz, že spoustu věcí neovlivníš, jako například když jede vlak a ty si říkáš, jaké by to bylo pod něj skočit, co by ti to udělalo, jestli bys to přežila, co by na to řekla spolužačka, se kterou jedeš apod. Což byl můj případ (už v té lepší fázi, kdy jsem se měla docela ráda).

Nečekejte jednotný návod, ani že když si tenhle článek přečtete, bude všechno v cajku. Tak to prostě nefunguje. Hlavní věc je to, že musíte sami chtít přežít. Nikdo vás k tomu nesmí nutit. A nejsem ani žádný kouč nebo psycholog. Byla jsem fakt v takové fázi, že jsem viděla černobíle, všechno mi bylo jedno a jediné, na co jsem myslela, byla smrt. Ale vždy byl ve mně ten rozumný tik, který vždycky nůž u ruky zastavil. Nebyl to strach, ani pud sebezáchovy, nevím, ale tento "tik" pojmenovat neumím. Snad na to jednou přijdu.

Krok č. 1: NAUČ SE PŘEŽÍVAT BEZ PŘEMÝŠLENÍ

Když už nechceš žít a nemůžeš se (z jakýchkoli důvodů) zabít, nauč se přežívat. Zaveď si do života řád, ráno vstanu, nasnídám se, půjdu do školy, budu poslouchat, co mi učitelé řeknou (respektive oddělám si svou práci). Přijdu domů, něco dělám (jdi se projít, někam si sednout, ale SÁM/SAMA!!!), navečeřím se, jdu spát. Snaž se ze svého života vytlačit jakékoli přemýšlení. Volume tvého vnitřního hlasu ztiš na minimum. Prostě přežívej.
Nepřemýšlení tě za uklidní: už žádné "musíš to" a "musíš tamto", "tohle nesmíš" a "tohle musíš", "to je špatné a tohle správné". Budeš to prostě TY. Chvilku to bude bolet a okolí tě bude mít za podivína, ale tohle je v podstatě jako dlouhá dovolená. Odpočineš si od myšlenek. Pokud se stane, že dostaneš záchvat a rozbrečíš se, nesmíš začít přemýšlet. U záchvatů je nejčastější to, že se na tebe nahrnou špatné myšlenky a začnou se na tebe sypat (stojíš za nic, nikdo tě tu nepotřebuje, jsi jen pytel hoven). S tím souvisí krok č.2.

Krok č.2 NAUČ SE PROŽÍVAT

Takže krok č.1 máme za sebou, tuhle dovolenou si dopřej tak dlouho, jak potřebuješ. Krok 2 by měl následovat až po oné dovolené, ale v případě nutnosti jej můžeš požít. Když už vytlačíš ze své hlavy jakékoli myšlenky, nesnaž se věci pojmenovat. Nepojmenovávej je špatné nebo dobré, fialové, nebo červené. Příjemné nebo nepříjemné. Pokud ucítíš bolest, přijmi ji jako součást života. Pokud se ti něco líbí, prožij ten pocit. Ano, i malá emoce je hodně. Nemusíš mít někdy potřebu přemýšlet, prožívat, tak všechno utlum a nedělej nic. Chceš-li ale rozproudit krev ve tvém Příživníkovi, můžeš prožívat malé věci. Prohlížet si tvar svojí ruky, neříkej si, je hnusná, malá, ozobaná. Neříkej si je kulatá, tlustá nebo hubená. Neříkej si ani "je to ruka". Prostě si představuj, že ji hladíš očima. Když uslyšíš hudbu, zavři oči a ponoř se do ní. Vnímej hlas, který ji zpívá, kytaru, bicí, basu, cokoli, co se ti na ní líbí. Můžeš taky hledat momenty nebo efekty, které tě zaujmou nebo kterých si jinak nevšimneš. Když vidíš obraz, prohlížej si barvy. Nepřirovnávej je k ničemu, nerozpomínej se, z čeho jsou smíchané. Prostě je prožívej.

Krok č.3: PROMLUV SI SE SVÝMI PŘÍŽIVNÍKY

Pojem "Příživník" jsem si teď vymyslela.Smějící se Představ si, že kolem tebe poletujou bytosti (v což já doopravdy věřím, ale ty si to můžeš jen představovat - svoje domněnky nikomu nutit nechci;)). Některé jsou černé, některé jsou bílé, některé černobílé. Nebo kolem tebe nemusí ani poletovat: prostě si představ, jak místnost, ve které jsi sám/sama je plná nějakých lidí, které nevidíš. Někteří mají černá kvádra, brýle a v rukách drží dlouhatánská brčka. Pak si představ bílé zářivé postavy, které chodí kolem. Mají na rameni zdravotnické brašny, v nich mají spoustu náplastí - u boku jim visí dlouhý stříbrný meč.
Vidíš? Tak sleduj.
Občas, když sedíš a hlavou se ti honí myšlenky o smrti, ublížení si, smrti, máš pocit, jako by tě někdo vysával? Ano, jsou to oni. Oni kolem tebe stojí, našeptávají ti špatné věci a čím víc jejich řečím podléháš, tím víc je k sobě připouštíš. Když podléháš, otevíráš jim svoje nitro. Černí pak do tebe zabodnou svoje brčka a vysávají tvoji energii. Když je k sobě pouštíš takovýmito myšlenkami, Bílí nad nimi nemají moc.
Možná znáš lidi, co tvrdí, že nikdy neměli depresi nebo takovéto pohnutky. Jsou to lidi, kolem kterých se hromadí bílí, protože se narodili a byli vychováni s tím, že Černí nad nimi nemají moc. Ty máš ale šanci dát Černým vale. Nasere je každá tvoje sugesce (viz Krok č. 4). Můžeš ji zkoušet, přestože si říkáš, že to není pravda. Neposlouchej svoje myšlenky, protože to nejsou tvoje myšlenky, jsou to myšlenky tvé hlavy, která je ovlivněna Černými. A právě Černí jsou díky tomu příživníci. Dávají ti do hlavy falešné myšlenky, aby mohli čerpat životodárnou sílu, kterou máš v sobě. Tím, že je k sobě pouštíš, si v hlavně necháváš hromadit sebevražedné myšlenky.
Pokud tě přepadne taková nálada, představ si kolem sebe Černé, jak tě vysávají brčkem. Říkej jim, že jsi skvělá osoba, že tě mají všichni rádi, že tě nic netrápí, že je všechno super. Taky jim řekni, že globální oteplování neexistuje, že neexistujou ozonové díry, že v Africe není chudoba a všude na světě je mír. Říkej jim všechno hezké co znáš. Pokud se naučíš zbavovat Černých, máš vybráno. Bílým bude chvilku trvat, než se k tobě osmělí jít, ale když jim dáš najevo, že je máš rád/a a potřebuješ je, brzy k tobě přijdou a budou tě chránit. Všechny rány, které Černí napáchali, zalepí a ty se zahojí. Může to trvat i pár let, ale když to nevzdáš, vyhraješ.

Krok č. 4: AUTOSUGESCE, TA MOCNÁ ZBRAŇ

Snad jsem vysvětlila v kroku 3 autosugesci. Odhánět Černé příživníky (myšlenky) může trvat dost dlouho. Časem už si takové myšlenky zautomatizuješ tak, že si nebudeš potřebovat představovat žádné bytosti. Buď je prostě budeš cítit, a pokud na nadpozemské věci nevěříš, tak budeš vnímat jistou energii. Neexistuje totiž jen dobrá a špatná energie, existuje jich spoustu jiných, které neumíme pojmenovat. Nesnaž se o to. O nic nejde. Prostě žij.
Sugesce je technika, kterou využívají lidé po celém světě. Například reklamy ti sugerují, že potřebuješ nutně ten a onen výrobek. Máma ti sugeruje, že nutně potřebuješ jíst. Táta ti sugeruje, že jsi tlustá/neschopná/ nemožná a měla bys se sebou něco dělat. Spolužáci/kolegové si myslí, že jsi divná a denně ti to předhazují.
Vsugeruj si opak, ale jen pokud nikomu neublížíš - včetně sebe.
Vsugeruj si, že vlastně nepotřebuješ všechno na světě ke štěstí. Že potřebuješ jen základní hodnoty, které máš. Pokud je tu opravdu nějaká hodnota, která ti chybí (dítě, peníze, rodina), vsugeruj si, že je čas a že stačí postupně pracovat. Že nemá cenu se o něco bát, protože všechno má svůj čas. Soustřeď se na jiné věci, které musíš řešit akutně. Je-li ti přáno, přijdou samy, když je nebudeš čekat. Což je pravda.
Vsugeruj si, že to, zda jsi divná/ý, nemožná/ý, ošklivá/ý je jen objektivní pohled. Že neexistuje vzor dokonalosti. Na svém blogu jsem už mockrát psala o pro ana. Tyhle holky si dávají za vzor dokonalosti něco, co mně nebo mým přátelům připadá chorobné a hnusné. Celé roky jsem žila v tom, že jeem hnusná, blbá a trapná. Hodně lidí mi to denně předhazovalo. Najednou mám kluka, kterému se líbím, i když ve špinavém oblečení se zamaštěnými vlasy zametám chodník před domem. To je taky objektivní pohled. Takový prostě život je, ne být dokonalý, ale najít si spřízněnou duši, pro kterou dokonalý/á budeš.

Krok č. 5: NAJDI SI NĚKOHO/NĚCO, PRO CO ŽÍT

Existuje spoustu věcí, pro které můžeš žít. Můžeš si myslet, že je všechno nahovno, nahraješ o tom song a někdo ti řekne: Ale to je super písnička! Geniální text! nebo Úžasně zpíváš! Bravo! Chci být jako ty!
A ty si uvědomíš, že jsi taky jen člověk z masa a kostí, ale můžeš něco dokázat.
Nemůsí to být "jen" koníček - i když to je taky moc dobrá věc.
Existuje spoustu lidí zapálených pro věc - umění, věda, ochrana prostředí, víra - takoví lidi jsou tak akční, že by je ani přinejmenším nenapadlo, že by si někdy mohly ublížit. Proč taky? Život je fajn, řekli by ti. Kdyby byl dokonalý, byla by to vlastně nuda.
Ne, najít si věc, která tě zabaví, není způsob, jak se zbavit sebevražedných tendencí. Je to jen způsob, jak na ně přestat myslet, když cítíš, že pomalu mizí.
Dneska jsem si hrála se svým křečounem a říkám si: ten malý hrabavý kousavý hajzl mě potřebuje. Jen tak si tady hryzá mříže a doufá, že jej pustím běhat. Celé dny. Kdybych jej někdy nepustila, ukousal by se k smrti (nudou, hihi ;)).
Není to něco, co se dá předhazovat, když je ti mizerně. Od deprese ani chuti se zabít tě to neodláká, ale čím víc lidí a tvorečků je na tobě závislých, tím víc tě to uzemňuje.

Krok č. 6: NAJDI SI SVOJE MOTTO

Čím kontroverznější, tím líp. Trošku si protiřečím v tom, že se nic nemá pojmenovávat, ani škatulkovat. Definuj si tvou touhu a připomínej si ji, když je ti mizerně.

Pár příkladů:
NEVER GIVE UP - NIKDY SE NEVZDÁVEJ: mně občas dost pomohlo podívat se jen tak mimochodem na fotku jednoho zpěváka, který má toto heslo vytetované na hrudi. Psychologové mají pravdu v tom, že motta nebo afirmace (sugesční slogany) se mají lepit kolem sebe.

NEDOUFEJ A ČIŇ - doufat je zakázáno. Tohle jsem jednou napsala jen tak do povídky a došlo mi, že je to vlastně geniální.

LIDSKÝ ŽIVOT NENÍ NIC JINÉHO, NEŽ ŘETĚZ ZMEŠKANÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ. Sokrates

Říká se, že čas zahojí všechny rány, Není to pravda.: - on jenom stírá nátěr. Opravdové city však zůstávají. - neznámý autor, Cituj.cz, vložil Quasimodo

KDYŽ NEJDE O ŽIVOT, JDE O HOVNO - Lidové ;)

Počet komentářů: 7
 

Pro Ana 1. - Můj včerejší jídelníček

Včera v 9:55 | Myší královna |  Móda a módní sabotáž
Můj včerejší jídelníček:

Snídaně: štangla uheráku se čtyřma rohlíkama
Přesnídávka: zavařovačka okurek, kuřecí stehno
Oběd: Bůček se zelím, 3 knedlíky, Plzeň 12°
Svačina: Deset palačinek se šlehačkou a čokoládou
Večeře: Tatarský biftek, ale jen na třech topinkách, abych nebyla moc tlustá

Večer jsem měla ještě hlad, tak jsem si zobla tabulku Milky. Usínám s kručícím žaludkem...
Celý článek | Počet komentářů: 21

Svět potřebuje sebevrahy. Já potřebuju sebevrahy.

Úterý v 23:01 | Myší královna |  Psychologie, sebepoznání, autosugesce
Čau lidi,
jak se máte? Snad fajn, konečně vysvitlo po těch dnech sluníčko. Doufám, že brzy přijde jaro.

Zase jsem měla nějaký zkrat ohledně psychiky, vztahu. Tolik, kolik jsem toho sežrala od soboty do teď, jsem snad nesežrala za celý svůj život. Můj Medvěd u mě byl až od neděle, kdy jsem zažila sladkých 60 minut bytí single. Nikdy víc!

Tak nějak přemýšlím nad náma, lidma, co si nevybrali, přec tu jsou a snaží se svůj mizerný život vykompenzovat malýma radostma. Hledáním radosti ve všem, co prožíváme. Začala jsem "číst" (nepo spíš stahovat z netu po mp3kách) knihu Moc přítomného okamžiku a musím vám říct, že je to čuprkární knížka. Vedlo mě k tomu jedno video o roce 2012 /je možné, že jsem jej sem dala/, kde nějaký pán v turbanu říkal, že zkáza roku 2012 přijde, pokud se neodprostíme od svých myšlenek. Že člověk používá víc myšlenek, než potřebuje - což dává logiku, žijeme ve stresu, který nás vede k neustálému přemýšlení nad kravinama. A já zjistila, že mi to prostě nejde.

Nikdy jsem neměla problém s tím, co mi říkaly psychologické knihy, ale toto mi dává sakra zabrat.

Je prostě PROBLÉM to tady vydržet, když se nás něco snaží vystrnadit. Od chvíle, kdy jsem se rozhodla napsat o tom knihu, přemýšlím nad tím, jak definovat pocit člověka se sebevražednými sklony. Prostě se to tak zjednodušeně říct nedá.

Došlo mi, že tohle je prostě problém nás, sebevrahů. Že každý pocit, ať je to láska, vztek, nenávist, úzkost, smutek, zklamání, všechny tyto pocity stačí nazvat jediným slovem a lidi vědí, co tím chcete říct. Problém nás, sebevrahů, je ten, že naše pocity se nedají takhle prostě vyjádřit. Ať jej vyjádříte jakkoli, lidi se ptají "Proč to tak cítíš?" "Co tě k tomu vede to cítit?" O to horší je náš požadavek o zbavení těchto pocitů. Pro všechnu tu bezmoc lidi sebevraždy páchají. Protože lidstvo se naučilo definovat všelicos. Existuje dohromady alespoň 5 názvů pro různé sexuální orientace, ale neexistuje název pro pocit, kdy je člověku tak mizerně, že se chce zabít. Jakýkoli je nevhodný.

A já, ač teď sebevražednými sklony netrpím a snažím se od nich odprostit, což se mi daří, nemohu stále potlačit pocit bezmoci. Takový ten co mě nutí myslet "Medvěd kecá, nejsi tak skvělá."

Ale pomalu vidím, že vítězím. Ale nechci nic zakřiknout.

Potřebuju si o tom nutně s někým promluvit. S někým kdo to zažívá taky. Protože poslouchat jenom samá PROČ, to člověka omrzí.



S láskou
Kris
kid.psanecVseznam.cz
Počet komentářů: 1

Odpusťte "vlčí matce", to ona je oběť!

13. února 2012 v 14:23 | Myší královna |  Psychologie, sebepoznání, autosugesce
Čau lidi,

dlouho jsem se neozvala, ale dnes jsem prostě musela. Kauza "vlčí máma, táta, děti" nebo jak se tomu říká, je docela ohrané, i když zajímavé téma. Tu ženskou proklínají všichni a abych pravdu řekla, od začátku jsem to trošku nechápala.

Celá republika na internetu, ale i v soukromých rozhovorech proklínala mámu, jejiž děti nikdy nevylezly z bytu a údajně, zdůrazňuji ÚDAJNĚ (neboť novinám se věřit nedá a spoustu informací si zjednoduší), byly dost zanedbané, stejně jako byt, ve kterém rodina žila.

Je jednoduché o takové paní napsat, že je to zrůda, ale já to neudělám. Za zrůdy totiž považuji mámy, které děti nechají žít ve sklepě nahé, svázané, které polévají ledovou vodou, pálí cigaretami, krmí z psí misky (kauza Kuřim). Nebo táty, kteří zavřou dcerky do malého sklepa, souloží s nimi a týrají i společně počaté děti (sklepmistr Fritzl). Nechci si hrát na boha a soudit, ale nedá mi to, protože TOHLE jsou podle mého mínění zrůdy. Ne nějaká praštěná hipísačka, která si na výchově svých dětí nevědomky vybíjí nezájem otce a opičatost matky. "Vlčí matku" totiž údajně maminka též držela doma ( i když asi ne permanentně).

Je podle vás větší zrůdnost, když milující matka zavře dítě doma, poněvadž se o něj bojí, nebo když je dítě zavřené ve sklepě, neumí mluvit, nezná pojem čas, je retardované vinou otce a ještě každý den kouká na to, jak mu dědo-otec znásilňuje matku?! Podle mě jsou to dva nesrovnatelné případy. Ta žena si nezaslouží být nazývána zrůdou, obzvlášť proto, že byla stejně tak vychovávaná, což sice není obhajitelné, ale je to pochopitelné.

Pustili byste dítě do světa, který sami neznáte a do společnosti, které nerozumíte? Určitě byste též otáleli. Já sama dotyčnou docela chápu (což teda neznamená, že bych to stejně řešila).

Navíc, to, že je vychovávaná jinak a že je jiná, ještě neznamená, že je špatná. Ona tam taky nehodlaal ty děti držet až do alelujá, jen se bála děti vystavovat takovému tlaku (MUSET dělat tamto a MUSET dělat ono, těžko se to vysvětluje). Ten její chlap, podle toho, co se píše, je už jiná pohádka - a rozsudek tomu taky tak nasvědčuje.

To my, jako společnost, jsme viníci, že kdy přehlížíme vznik takových situací.


Prostě Vás žádám, zamyslete se napřed nad sebou. I Vy máte, mámy, doma problémy, možná daleko i větší a neobhajitelné traumaty z dětství. "Podle sebe soudím tebe"? Není nic černobílé a občas se člověk zaplete do věcí, se kterýma ani nepočítá... A taky každý neuvažuje stejně, žejo...
Počet komentářů: 3

Harichu, chystej si sváteční fusekle!

6. února 2012 v 20:51 | Myší královna |  Reakce

Martin Harich (hh) se prý vsadil s Myslivcovou (hhhhh), že se nevykecáme z toho, proč je být lepší holka.
Se v nás spletl, chlapec.
Začínám.


Když se holka líbá s holkou, je pro všechny drsná.
Když se kluk líbá s klukem, je pro všechny hnusná bukvice.

Když se holce líbí kluk, nemusí nikdo nic poznat.
Když se klukovi líbí cokoli, poznají to všichni pohledem mezi stehna.

Když se holka ráno vzbudí s beďarem, má doma korektor, pudr a makeup, aby jej zamaskovala.
Když se kluk ráno vzbudí s beďarem, má doma velký kulový.

Když zastaví kluka silniční kontrola, potřebuje hodně peněz.
Holka lesk na rty, trochu štěstí a utržený knoflíček na košili.

Podobně to platí u čekání na zebře nebo cestě stopem. Chlapi bez ženské by nikam nedocestovali.

Menses možná bolí déle, než přisednuté nádobíčko, možná taky více intenzivně.
Ale je jen jednou za měsíc a jsou na to léky.

Holka může brečet, aniž by se jí někdo smál.

Když už jsme u těch intimností, viagra se narozdíl od lubrikantu neprodává v každém supermarketu u pokladen.

Když se holka neholí každý den, není to vidět. Nemá-li příliš krátkou sukni.

Holka jde v pátek večer ven bez peněz a vrací se opilá.
Kluk jde v pátek večer ven s tisícovkou a vrací se prakticky střízlivý.

Holka může s rýmou do školy, do práce, cvičit, učit se. Kluk ani dojít na záchod.



Tenhle článek mi trval patnáct minut a já si vybavila jen samé holčičí zápory. Holt, nemáme to lehký. Promiň, Dominiko, ale já tě stejně nemám ráda, tak co.

Když kluk řekne, že spal s dvaceti holkama za rok, je kanec. Holka děvka.
Kluk se jednodušeji vzruší.
Kluk nemusí vypadat vždy pěstěně, uhlazeně (fuj) nemusí se každé ráno malovat, aby splnil holčičí očekávání. Holka když se nenamaluje, je chlapům napospas.
Kluk může nosit jeden oblek tři plesové sezóny po sobě. Holka musí mít alespoň dvoje, troje šaty a pravidelně je střídat.
Chlapi jsou sexisti. Holka se mnohdy neubrání prasáckým narážkám, které by možná chlapům lichotily.
Holka může narozdíl od kluka podle společenského stigmatu brečet, ale často jsme tím terčem posměchu.
Menses někdy bolí. Fakt hodně bolí. Už jsi někdy nosil týden v rozkroku horký kečup? Kopal ti někdo u toho celou dobu do břicha?
...Kluci volí komunisty, aby nám ten kečup tekl z novin po stehnech (na odlehčení :D)
Kluk když si ujede s cizí holkou, může dostat nemoc. Ale to holka taky. Někdy až na devět měsíců.
Antibiotika stojí míň, než potrat.
Když je holka matkou, musí se strachovat, protože miminko bez matky nedá mnohdy ani ránu. Otcové (někdy) pendlují mezi prací a koníčky a stěžují si, že nemají čas pro sebe. Mateřství je nezničí, nevěnují-li dny miminku.
Kluci se můžou vyčůrat kdykoli a kdekoli. Holka by byla nápadná ;)

Tak to je vše, na co jsem si teď vzpomněla. Mám fofr, lidi ;)

Servus
Myška
Počet komentářů: 8

Pomůžeš mi? Průzkum jako DÚ

6. února 2012 v 20:25 | Myší královna
Čau lidi,

dnes jsem si vypracovala část svého domácího úkolu do marketingu. Rozhodla jsem se pro průzkum ohledně služeb na internetových blozích jako celku. To znamená, že je jedno, jestli jsi na Blog.cz, Bigbloger.com, Lidovkách nebo Webnode... tvůj názor jako názor uživatele je pro mě posvátný =) Hlavní je, abys byl/a žijící na území ČR (nejsem rasista, prostě jsem tak dotazník sestavila ;))

Původně jsem hodila banner do menu, ale protože nefunguje, přidávám odkaz.

Dotazník má osm otázek, zabere vám maximálně pět minut a budete-li chtít, výsledky zveřejním.

Díky =)

Kris
Počet komentářů: 11

Stop ACTA!

31. ledna 2012 v 21:14 | Myší královna
Nejsem proti autorskému právu jako takovému (jako autor bych byla blbá), ale ráda bych vyjádřila nesouhlas s buzerací schovanou za skratkou ACTA, za poplatky OSA z prodejde prázdných nosičů, kontrol médií na hranicích, prohledávání PC a jiného narušování soukromí. Odmítám být souzená za něco, co jsem stáhla z internetu - souzen má být ten, co přímé pirátství zapříčiní.

Důrazně nesouhlasím s OSA jako s organizací, jejiž příjmy tvoří největší procento z prodeje umění.

Podporuju autorskou licenci Creative Commons jakožto neziskovou a dostupnou pro každého občana.

Počet komentářů: 4

Muziku jsme ponížili na nejnižší možnou úroveň.

29. ledna 2012 v 12:13 | Myší královna |  Otevřená tlama
Ve středu jsem byla na praxi a šéfová mívá vždycky zapnuté Kissko. O tom, že tam pokaždé hrajou stejné songy, s tím bych se smířila, ale jinak je to bída. Nejde o to, že ty songy jsou stejné, ale že stejně zní.

Chtěla jsem uvést reálný příklad a stačilo se podívat na T-Music Chart. Některé songy pod sebou používají do "beatů" stejné prvky. Námatkově dva.



A řeknu vám, poslouchat to celou směnu je o hubu. Všechno na jedno brdo, bez nápadu, zpěv občas taky stejný. Od songu "Ayo Technology" se béééééékání v písničkách nějak rozmnožilo. O Řiťmusovi ani nemluvě, když hrálo "Jebe" na diskotéce, nemít v sobě dvě piva a panáka, tak ani netančím. A už vůbec nezpívám.

Svou svatbu si představuju tak, že bude v lese, někde na paloučku, sedět smyčcový kvartet. Bude hrát Arii od Bacha, já budu mít skromné šaty, ve vlasech květiny, v rukou kopretiny. Bude svítit sluníčko, máma bude brečet a Mára se bude usmívat. A nedovedu si představit, že budem na oslavě tančit "Čo ti jebe, čo ti jebe". A nedej bože, aby to kmocháček začal zpívat.

A už vůbec ne "I'm Sexy And I Know It."
Počet komentářů: 10

Křeččí klec: jo nebo ne?

23. ledna 2012 v 19:06 | Myší královna |  Křeččí svět
Ahoj lidi,

poslední dobou řeším složité dilema. Moje křeččice má od léta novou klec (první věc, co jsem koupila za penízky z brigády) plnou roliček od toaleťáku, má zde i kolotoč a dřevěnou prolézačku. A ona POŘÁD HRYŽE MŘÍŽE.

Napřed jsem mazala eukalyptovou mastí, ta zabrala, ale její vůně rychle vyprchá, takže musím mazat často.. díky bohu hryže jen určitou část, takže když ji namažu, o jinou nestojí. Ale i tak: mast mi dochází a nebaví mě pořád mazat :-/ Takže se toto dilema snažím vyřešit. Stěhovat zpátky do akvárka ji nechci, protože když jsem to párkrát z nasrání udělala po ránu, zmateně, chuderka pobíhala po těch 40x20 cm skla a neměla šajnu, co se děje. Dřív jej milovala a už jej nenávidí.

Moje zkušenosti klec vs. akvárko - možná se hodí někomu, kdo neví, co vybrat. Obojí má svoje.


Akvárko
Přijměme tedy fakt, že nechceme utratit tisíce.
  • Malé akvárko je fakt malá věc a za ty peníze to je přímo pidivěc.
  • Jeho nesporná výhoda se projeví, umaní si vaše matka, že vyvětrá pokoj do průvanu bez vašeho vědomí.Je takřka nulová šance, že se křeček nachladí.
  • Křečoun vám nehryže klec a nevyhazuje piliny ven.

Nevýhody:
  • V létě je mu děsné vedro.
  • Nedají se proplétat větvičkami a co si budeme říkat: přísavky moc nedrží.
  • Neopomenutelná nevýhoda je údržba. Sklo se lehce oťapká a musíte jej leštit o sto šest, když vyměňujete piliny.
  • Taky se dost těžko přenáší.
  • Horko způsobuje rozhodně rychlejší rozklad výkalů, což může zavinit větší pach v létě.


Klec
  • Obrovskou výhodou je to, že pro křečka klec samotná je jedno velké dopravní hřiště. Můj křeček například hrozně rád leze vzhůru nohama (taky je na něj dost hezký pohled) (někdy vložím video).
  • Horní část klece se dá odejmout, což je nesporná výhoda při čištění.
  • Rovněž tak: plast se čistí líp, než sklo.
  • Křečoun si nepřipadá tak uvězněný (i když... mříže jsou mříže ;))
Nevýhoda:
  • Takže zaprvé, zmíněné, DOST NEPŘÍJEMNÉ hryzání mříží, které má nepříjemné, kovové echo.
  • Občas křečci vyhazují piliny. Je slyšet každé šustnutí.
Počet komentářů: 12

DIY - sáčko ze šatů

14. ledna 2012 v 13:00 | Myší královna |  Móda a módní sabotáž
Je to už nějaká doba, co jsem se rozhodla přešít něco máminého na vyhození v něco, co bych ráda nosila. A ač výsledek po pár nošení dle mého potřebuje značné úpravy (co se blbůstek i designu týče), jsem s ním relativně spokojená.

Šaty byly volný, nenositelný hadr, který škrábal, neměl knoflíky a vypadá v něm každý jako trhan...



Brutálně jsem je ustříhla do velikosti bolerka a stáhla na bocích. krátké rukávy vypadají trochu jako záměr, ale v současnosti přemýšlím, že je zkrátím ještě víc. Zvětšila jsem výstřih tak, abych nevypadala jako prkno, ale jako slušně vyvinutá slečna ;) protože nemám talent na rovný střih, vytvořila jsem si napřed falešný výstřih z lepenky a na látku obkreslila křídou.


Výstřih vypadal docela hole, tak jsem ze zbytku šatů ušila dva límečky a ty přišila k výstřihu. K tomu mi pomohla šablona pro výstřih. Pak stačilo sáško si obléct a sichrhajckou si přišpendlit místa, kam by patřily knoflíky ;) Jak jsem řekla, šaty byly docela široké. A pak jen drobné úpravy. A knoflíky, pochopitelně.



Nakonec v bolerkosáčku vypadám jako letuška. Ale nevadí. I tak si myslím, že na amatéra to dopadlo celkem obstojně :D


Počet komentářů: 14

Kam dál